Letošní dovolenou trávíme s kamarády v Českém středohoří. Je to kraj romantických hradů, majestátných kopců, chmelnic, vinic a také místo, odkud pochází malíř Antonín Hudeček, který se narodil 14. ledna 1872 v Loucké u Ředhoště a zemřel 11. srpna 1941 v Častolovicích. A když už se pohybujeme tak blízko, proč nevyužít příležitosti a nepodívat do jeho rodné obce a nezjistit více podrobností z malířova dětství?

Jdeme na to! Od Libochovic přijíždíme do Ředhoště. Projedeme obcí, pokračujeme dál po silnici III. třídy směr Mšené Lázně a asi po 2 km vjíždíme do nevelké osady Loucká. Míjíme dopravní značku upozorňující na začátek obce, ve vteřině již popojíždíme po návsi s malou kapličkou, a než se nadějeme, stojíme na druhém konci osady. Tímto závratným tempem přece naše putování za malířem Hudečkem neskončí! Otáčíme tedy škodovku ve vjezdu k místnímu prodejci ovockých stromků a vracíme se zpět na náves. Třeba budeme mít štěstí a narazíme na nějakého místního pamětníka, který nám bude schopen říci, jestli v Loucké existuje připomínka zdejšího význačného rodáka. Zastavujeme na prašné cestě nad kapličkou. Ve zpětném zrcátku pozoruji staršího muže, jak vystupuje z přistaveného automobilu. Nyní přichází moje chvíle: „Dobrý den! Promiňtě, že obtěžuji, ale mohu se Vás na něco zeptat?“ - „Ptejte se!“, odpovídá dotyčný. - „Bydlíte tady v Loucké? My jsme z východočeských Častolovic a tady u Vás se měl narodit malíř Antonín Hudeček. Nezachoval se náhodou rodný dům nebo jiná památka z jeho života?“ - Postarší pán ihned reaguje: „Nebudete tomu věřit, ale bývalý hudečkův statek je teď náš. Jestli chcete, rád Vám dům a přilehlé pozemky ukážu. Bohužel je v žalostném stavu a asi ho budeme muset zbourat. Hudečkovy tady bydleli jen krátce. Mladý Antonín chodil pěšky do školy v Ředhošti. Vedle školy stojí kostel, u něj hřbitov a tam jsou Hudečkovy rodiče pochováni. Jestli chcete, rád Vás tam zavedu?“ Při slovech ochotného domorodce obracejí moje dcery oči v sloup, protože zcela správně očekávájí, nikdy nekončící zaujetí badatele pro věc, a s tím spojené hodiny vysedávání v autě. Jsou však pozvání, která se určitě neodmítají, a toto patří mezi ně, takže po zadokumentování malířova rodného domu, kapličky, návsi a podstavce s kovovou paletou obnášející malou připomínku Mistra Hudečka, přejíždíme do Ředhoště, kde zastavujeme v lipové aleji. Dřevěnou brankou vstupujeme na hřbitov. V levém předním rohu nedaleko kamenné zídky mi můj průvodce ukazuje vysoký náhrobek z černého mramoru. Pohled k hrobu rodiny Hudečkovy doprovází slovy: „O tento hrob, co pamatuji, se prakticky nikdo nestará, ale i tak vypadá jako stále zachovalý a udržovaný.“ V horní části pilíře je uprostřed vybroušený kříž prorůstající do věnce z lístků břečťanu, uprostřed věnce je v keramickém rámečku se zlatou linkou osazena oválná fotografie ženy. Směrem dolů jsou nápisy: Rodina Hudečkova z Loucké. Anna Hudečková roz. Nejmanová z Ředhoště *26.4.1846 +19.3.1892. Hrobové místo ohraničuje nízký litinový plůtek s motivem nápadně připomínajícím židovskou Davidovu hvězdu. Židovské motivy na křesťanském hřbitově? Jaká je tu spojitost s rodinou Hudečků? Vyvstává tu hned několik otázek, které by bylo dobré zodpovědět. Plůtek je v horní části zakončen kovovými špičkami. V každé z hvězd je viditelný reliéf obličeje pravděpodobně anděla. Hlínou prorůstá hustý koberec šedivě zbarvených skalniček obohacený o zelené listy jiného květenství. Do boční kamenné zítky s popraskanou omítkou je zasazen šedý náhrobek, ve kterém je zlatým písmem vepsáno: Zde v Pánu odpočívá Antonín Hudeček zemř. 26. ledna 1866 a jeho syn Václav zemř. 19. listopadu 1860. Johana Hudečková roz. Králová z Černiva v stáří 81 roků. Lehké odpočinutí dejž jim ó Pane!

U Antonína Hudečka je uvedeno datum úmrtí 26.1.1866. Jedná se tedy o malířova praotce (dědečka)? I v tomto případě je tu jeden nezodpovězený otazník.

Putování za Antonínem Hudečkem a jeho stopou na Podřipsku je prozatím u konce. Loučíme se s ochotným domorodcem, ještě jednou pánovi děkuji za nebývalou ochotu, vyměňujeme si vzájemné kontakty a po stisku rukou nasedáme do svých automobilů a odjíždíme každý jiným směrem. Velice příjemné setkání s nečekaným badatelským úspěchem.