Terezín je bývalá vojenská pevnost založená roku 1780, město se smutnou minulostí, jehož pohnutá historie se začala psát hlavně během 2. světové války, kdy zde nacisté zřídili židovské ghetto a věznici pražského gestapa.
Z historického a badatelského hlediska je jistě velice zajímavé, ba překvapivé, až mrazivě zarážející, kolika častolovickým obyvatelům vstoupilo toto severočeské město významně do života.

Pojďme si nyní o těchto lidských osudech povědět něco více:

• Manželé Fischlovi

Emil nar.6.7.1877 a Ernestina (Arnoštka) nar. 23.6.1877 Fischlovi bydleli v Častolovicích v rodinném domě čp.9.
Dne 18. prosince 1942 byli Fischlovi z Častolovic převezeni transportem „Ci“ do Hradce Králové (bývalé obchodní akademie), kde se nacházelo seřadiště. Odtud byli z nádraží 21. prosince téhož roku deportováni do stanice Bohušovice nad Ohří a dále absolvovali pěší přesun do ghetta Terezín. V Terezíně byli podrobeni krutému zacházení a mučení, přičemž pan Emil Fischl válečné útrapy přežil a vrátil se domů. Jeho další osud nám není znám. Stejné štěstí bohužel neměla jeho manželka Arnoštka, která pobývala v cimře číslo 16, zemřela v ghettu dne 19.3.1945 v 05:00 hodin ráno. 21.3.1945 v 08:00 hodin bylo její tělo zpopelněno v místním krematoriu a 22.3.1945 byla paní Fischlová pohřbena do hrobu č. 6 situovaného v druhé řadě. Pro dokreslení válečných zločinů: Stejným transportem bylo odvezeno 548 lidí, z toho bylo 493 dospělých, 55 dětí. Věznění přežilo 44 dospělých, 3 děti, u dvou osob se nepodařilo zjistit jejich osud.

• Václav Otčenášek (někdy psán též jako Očenášek), dělník, narozen 16. září 1889 v Novém Bydžově, bydliště Častolovice 307, zatčen 17. října 1944, vězněn v Hradci Králové a policejní věznici Terezín, umučen 11. dubna 1945 v Terezíně. Jeho zatčení souviselo s odbojovou činností a podporou výsadku Barium.

• Bohuslav Vlček, narozen 30. prosince 1911 v Častolovicích, bydliště Častolovice. Zatčen 7. června 1944, vězněn ve věznicích v Hradci Králové, Praha - Pankrác, Terezín, koncentrační tábor Mauthausen, koncentrační tábor Flossenbürg, osvobozen 23. dubna 1945, domů se vrátil 28. května 1945, zemřel 21. března 1997 v Kostelci nad Orlicí. Důvody jeho zatčení a věznění nebyly zjištěny.

• Antonín Novotný, narozen 29. prosince 1902 v Jindřichově Hradci. Zatčen 10. srpna 1942, vězněn ve věznici v Hradci Králové, Kartouzech, policejní věznici Terezín, v Drážďanech a Griebu, osvobozen 25. dubna 1945. Důvody jeho zatčení a věznění nebyly zjištěny.

• JUDr. Miloslav Matas, narozen 5.9.1909 v Českých Budějovicích, zemřel 23.11.1973 v Rychnově nad Kněžnou. Počátkem roku 1944 byl zatčen a vězněn v Terezíně a v Kálku. Důvodem jeho uvěznění byla skutečnost, že jeho manželka byla židovského původu. Přežil a po válce byl v Chomutově notářem (do r. 1953), poté pracoval v advokátní kanceláři. Za trestný čin velezrady byl 12. března 1954 odsouzen na 11 roků odnětí svobody, propadnutí celého jmění a ztrátě občanských práv. Důvodem pro jeho uvěznění se stalo členství v Legiích svobody. Vězněn byl v Litoměřicích, v Praze - Pankráci, Leopoldově. Na amnestii byl v květnu 1960 propuštěn. V právnické praxi pracovat nemohl, do r. 1964 dělal ekonoma na státním statku Anníkov u Chomutova. Přijal správcovství na zámku v Častolovicích a zde byl do konce života. Měl upřímný vztah k literatuře. Během pobytu ve vězení napsal sbírku básní Na harfě mříží. Redigoval některé časopisy, např. Český deník v Plzni. Je autorem sbírek lyrické poezie, např. Verše do památníku, Píseň o čajové růži, psal i prózu. Překládal z němčiny a francouzštiny. Vedl korespondenci např. s P. Bezručem, Karlem Čapkem, Františkem Kožíkem aj. Část jeho literární pozůstalosti je uložena v Památníku národního písemnictví v Praze. Zemřel dne 23. listopadu 1973 v Rychnově nad Kněžnou a je pohřben na hřbitově v Častolovicích.

• František Burián, narozen 7.6.1883 v Hradci Králové. Z Hradce Králové se přestěhoval do Častolovic, kde se živil jako pekař. 27. července 1914 nastoupil v hodnosti štábního šikovatele k 18. pěšímu pluku v Hradci Králové. Po týdnu, dne 2. srpna 1914, odešel na ruskou frontu, kde byl v bojích u obce Kurniky zajat dne 10.9.1914 ruskými vojáky. Následně byl odeslán do zajateckého tábora v Tjumeni v Tobolské gubernii. Do čs. vojska se nechal zapsat 6. srpna 1917 v Berezani. S jednotkou se zúčastnil bojů proti sovětským vojskům u Marijinska, Novonikolajevska, Šišmy, Kaulu, Kulturku, Tatarské Birmy a na jiných místech. Na frontě onemocněl plicní chorobou, proto byl dne 17. srpna 1919 odeslán evakuačním vlakem č.4 do Vladivostoku a odtud byl lodí Archer převezen do vlasti. Doma se léčil ve vojenské nemocnici v Terezíně, kde 27. září 1921 zemřel na tuberkulózu. Je pohřben na vojenském hřbitově v Bohušovicích, hrobové pole č.II, hrob č.273.

• Do Terezína se řízením osudu dostal i odbojář Ferdinand Rohlena z nedalekého Synkova, spolupracovník výsadku Barium, který byl na základě zrady dne 13. ledna 1945 na Moravě dopaden a zatčen. Konce války se dožije po útrapách v gestapácké věznici v Malé pevnosti Terezín.

• Významnou stopu v podobě nepřehlédnutelného uměleckého díla zanechal v nechvalně proslulých Bohušovicích nad Ohří ( pozn. cíl většiny transportů do ghetta Terezín) sochař Ladislav Beneš, žijící a tvořící také v Častolovicích, který pro Husův spolek v Bohušovicích v roce 1911 vytvořil sochu Mistra Jana Husa. Za vydělané peníze si pronajal ateliér v Čechově ulici v Praze, kde působil až do roku 1919 a vyrazil na cestu po drážďanských sbírkách.