Jednomu voraři se narodilo už osmé dítě. Radili se, kdo mu má jít za kmotra. Tu najednou tluče na branku pěkný mysliveček, který se pak nabídl, že kluka u křtu podrží. Dali mu jméno Mikuláš. Kmotr strčil za povijan dva zlaté, a když se táta ptal, odkud ho pán zná, řekl, že od vody, že on je totiž vodník z Orlice. O kmotrovi vícekrát neslyšeli, až jednou, když syn spadl pod vor a nemohl ven.Tu ho něco chytilo za ruku a vytáhlo ven. A to neviditelné dodalo:“Vyřiď mamince a tátovi, že je dává pozdravovat kmotr.“ Kmotr vodník na svého kmotřence nezapomněl.