Jednou v noci se vracel opilý houslista z tancovačky domů. Dlouhou cestu hustým černým lesem si chtěl zkrátit přes kopec, ale netušil, že na tom kopci lidé vykopali a nalíčili mnoho vlčích jam. Byly to hluboké jámy pokryté roštím, které se pod tíhou zvířete provalilo a šelma pak byla venkovany ubita. Muzikant cestou zabloudil a spadl i s houslemi do jedné z připravených vlčích jam. S úděsem zjistil, že má v jámě nevítanou společnost v podobě vystrašeného vlka, který na něj cenil strašlivé tesáky. Podroušený muzikant okamžitě vystřízlivěl a duchapřítomně se snažil upoutat vlkovu pozornost. V obavě o svůj život popadl ihned housličky a začal na ně hrát. Vlk poslouchal, sedl si na ocas, a bylo zřejmé, že se mu hudba líbí. Také muzikantovi spadl kámen ze srdce, ale uvědomoval si, že do rána ještě daleko a on musí pro záchranu svého života učinit vše. Netrvalo však dlouho a praskla mu první struna. O něco později druhá, pak, běda, třetí! S ubývajícími strunami se stávala hudebníkova melodie jednotvárnější a vlk začínal být neklidný. Ubohý muzikant vzýval v duchu svého svatého patrona, aby mu alespoň poslední strunu zachoval neporušenou. Prasknutím poslední struny by byl jeho osud zřejmě zpečetěn. Náhle se na blízku ozvaly něčí kroky a hned na jámou se objevila tvář revírníka, kterého přilákala k vlčí jámě hudba. Myslivec došel až k nebezpečnému místu a vlka zastřelil. Pověst ještě dodává, že od té doby se onen hudebník nikdy neopil.