TĚLOVÝCHOVNÁ JEDNOTA SOKOL

Dne 7. 5. 1895 se sešli nadšení ctitelé sokolské myšlenky v Častolovicích, a to: úředník drah Josef Podnár, učitel z Olešnice Jaroslav Čermák, pokladník drah Karel Toman, řídící učitel v Česticích Karel Pazourek, zámecký zahradník Jan Anděl a pekař Václav Jelínek, aby se dohodli na založeni tělocvičné jednoty. Po pěti dnech od těchto jednání (12. 5. 1895) byla svolána ustanovující schůze, na které se za členy nově vzniklého spolku přihlásilo 33 osob, zároveň byl zvolen výbor a vypracovány stanovy. Již 16. 6. se členové Sokola poprvé oficiálně zúčastnili veřejného hasičského koncertu. Ještě téhož roku bylo zakoupeno nářadí: hrazda, stojany, můstek na skok, činky, žíněnka, bradla. Spolek ustanovil dvě oficiální cvičiště - letní pod kůlnou pana Anděla u čp. 79, zimní v sále hostince Panský dům. V září roku 1897 byl ustaven dámský odbor s 19 členkami a náčelnicí se stala Emilie Podnárová. Od roku 1900 bylo zavedeno pravidelné cvičení v úterý a pátek, přičemž se cvičilo v sále hostince U Lva nebo přilehlé zahradě. Prvního sokolského sletu se jednota zúčastnila ve dnech 30. 6. až 4. 7. 1901 v Praze. Častolovický spolek tehdy zastupovalo třináct mužů, kteří cvičili po dva dny prostná cvičení a jeden den na nářadí.
Cvičení vyžadovala náročnou přípravu a nácvik, muselo se cvičit za každého počasí a v každé roční době, proto se ve spolku začaly objevovat názory, že je nutné zajistit vlastní prostory. Za tímto účelem bylo dne 8. prosince 1918 ustaveno družstvo pro stavbu sokolovny. Myšlence zřízení tělocvičny byl nakloněn i majitel častolovického velkostatku hrabě Leopold Sternberg, který v dubnu roku 1919 daroval sokolům pozemek ve výměře přes 2 ha u panské sýpky a přislíbil peněžní dar 20 000 Kč na výstavbu sokolovny. Okresní správní komise v Kostelci nad Orlicí darovala na výstavbu částku 13 000,- Kč. 3. srpna 1923 byl s velkou slávou otevřen nový sokolský stadion, čímž konečně získali sportovní nadšenci důstojné prostory pro tělovýchovu.Téhož roku se dne 23. října na stadiónu za špýcharem uskutečnila Stromková slavnost. Občané a místní spolky svým nákladem vysazovali stromy a pak se o ně starali. Výsadba zeleně probíhala i dne 27. října 1928, kdy byly na sokolské zahradě vysazeny dvě lípy svobody. Hřiště u špýcharu svou kapacitou nepostačovalo, a tak byl dne 29. září 1935 na pozemku za mlýnem otevřen Šternberkův sportovní stadión a místo se záhy stalo působištěm pro mnohé nadané sportovce.
Slibný rozvoj organizovaného sportu přibrzdila 2. světová válka. Během této doby byla zatčena a pronásledována řada sokolských funkcionářů, z častolovické jednoty se perzekucím nacistického režimu nevyhnul Ing.Jan Hinšál. O jeho zatčeních je pojednáno v jiné části knihy.
Tělovýchova v Častolovicích byla vždy velice oblíbená, o čemž svědčí i fakt, že před druhou světovou válkou v obci působily souběžně tři tělovýchovné jednoty : Sokol, Orel a AFK Častolovice. Válka skončila a Sokol obnovil svou činnost dne 29.5.1945. Téhož roku došlo ke sloučení výše zmiňovaných jednot a vznikla jednotná tělovýchovná organizace Sokol. Předsedou spolku se stal Josef Špaček, náčelníkem Miroslav Kovaříček, náčelnicí paní Kodýtková, vzdělavatelem Ing.Jan Hirnšál. Spolek se začal připravovat na všesokolský slet, který se uskutečnil v Praze v roce 1948. Nikdo z nacvičujících netušil, že se jedná na dlouhou dobu o slet poslední. Po roce 1948 byla činnost Sokolu na čas zakázána. 15.2.1950 se stal předsedou tělovýchovné jednoty JUDr.Rudolf Prchlík. Za jeho vedení se podařilo v letech 1951-1953 dokončit přestavbu špýcharu na tělocvičnu (sokolovnu), byly pořádány různé sportovní turnaje, roku 1952 se uskutečnila tělocvičná akademie. Nastala doba, kdy všesokolské slety nahradila spartakiáda. První spartakiáda se uskutečnila 23.6.1955 a nechyběli na ní ani sportovci z Častolovic. V roce 1955 se sloučily všechny tělovýchovné složky do Sokola (kopaná, hokej, divadlo apod.) Kolem roku 1959 začaly nácviky na novou spartakiádu, která proběhla roku 1960 a i na ní měli častolovičtí sokolové svou účast. Roku 1963 měl Sokol 152 členů, nově vznikl oddíl stolního tenisu. V následujících letech však zájem o stolní tenis začal upadat a oddíl zanikl. Začaly přípravy na třetí spartakiádu, která se za účasti našich sokolů uskutečnila roku 1965. Po tragické smrti JUDr. Prchlíka v roce 1965 byl do čela Sokolu zvolen Jaroslav Mácha a svou funkci zastával 4 roky. V době, kdy Československou socialistickou republiku obsadila vojska varšavské smlouvy byl do čela Sokola krátce jmenován Jaroslav Pour. V roce 1969 začala činnost Sokolu upadat, aktivně v obci působily pouze oddíly kopané a hokeje. Předsedou organizace se stal Miroslav Flégl, který tuto funkci zastával až do roku 1996. Spartakiáda se roku 1970 z politických důvodů neuskutečnila, na členy tělovýchovné jednoty začal být vyvíjen nátlak a zájem o členství ve spolku začal upadat. Na spartakiádu 1975 vyslala jednota 4 muže. V roce 1977 byla obnovena činnost oddílu stolního tenisu. Velký podíl na této skutečnosti měl dlouholetý aktivní hráč pan Jiří Šmejkal st.
Sportovci ke svým utkáním docházeli pěšky, na kolech nebo využívali hromadné dopravy. Změna k lepšímu nastala po roce 1978, kdy se pánům K. Mrázovi a Jaroslavu Beranovi podařilo sehnat a koupit starší autobus. Velkou zásluhu na opravě a uvedení autobusu do provozu měli tehdy K. Mráz ml. a Jaroslav Jiruška. Sport v obci se i nadále rozvíjel. Tělovýchovná jednota Sokol kolem roku 1980 zaštiťovala oddíly kopané, stolního tenisu, základní i rekreační tělesné výchovy a ledního hokeje. Téhož roku se 6 mužů zúčastnilo spartakiády. Nácvik na poslední spartakiádu byl zahájen v roce 1983. Následně pak několik cvičenců z Častolovic předvedlo svou sestavu na Strahově r.1985.
Tělocvična patřila od roku 1953 Sokolu. Tělovýchovná jednota budovu spravovala až do 1.9.1983 kdy byla převedena do vlastnictví obce. Krátce po převodu nechala obec do tělocvičny instalovat ústřední vytápění v hodnotě 35 000,-Kč.
Za budovou se od roku 1923 nacházela rozlehlá sokolská zahrada, kde později vyrostla volejbalová hřiště a cvičiště. V letech 1988/1989 rozšířil nabídku sportovního vyžití v obci nový tenisový kurt a nově byl založen oddíl tenisu. K rozšíření tenisového kurtu o druhé hřiště došlo v roce 2004.
Novodobým náčelníkem (předsedou) Sokola se stal Miloš Sršeň. Za zmínku stojí také rok 1993, kdy se ze Sokola vyčlenil oddíl kopané. V současnosti pod hlavičkou Sokola působí oddíly stolního tenisu, ledního hokeje, aerobik, cvičení rodičů s dětmi, Fit centrum, oddíl tenisu a volejbalu. Spolek má v obci velkou tradici a od svého založení představuje význačný subjekt v oblasti organizované tělovýchovy a společenského života Častolovic.

 

HUDEČEK, Antonín
narozen 14.1.1872 v Loucké u Ředhoště na Podřipsku, zemřel 11.8.1941 v Častolovicích.

Jeden z nejvýznamnějších malířů přelomu 19. a 20. století.

S Častolovicemi pojí Antonína Hudečka jeho pravidelné letní pobyty ve vile čp.266, kterou pro sebe a své přátelé zakoupil roku 1927. Častolovice si velice oblíbil a vytvořil zde řadu významných děl. Spolu s dalšími obrazy jsou tato díla umístěna v Hudečkově galerii, kde jsou rovněž instalovány některé obrazy jeho syna Jiřího Hudečka /zde je rovněž umístěna i busta zpodobňující Antonína Hudečka od Ladislava Beneše, který od r.1930 v Hudečkově vile pobýval i se svou ženou Marianou, dříve provdanou Vorlovou/. Hudečkova síň byla otevřena v Častolovicích roku 2003 v nově adaptovaných prostorách půdy Obecního úřadu Častolovice na náměstí.
O životě a díle Mistra Hudečka uvádíme dále: V době jeho příchodu na svět byla Loucká malou osadou s 12 čísly popisnými. Dům čp.1 v obci zakoupil pradědeček František Hudeček v roce 1779 a později byl roku 1900 mistrovým otcem Antonínem prodán. Matka Anna, rozená Nejmanová z Ředhoště zemřela v roce 1892. V roce 1887 začal studovat na pražské Akademii výtvarných umění ve speciálce žánrů profesora Maxmiliána Pirnera, kde zůstal do konce školního roku 1890 - 91.
Později roku 1891 odjel do Mnichova a vstoupil do soukromé školy Slovince Antona Azbého, aby se zdokonalil ve figurální malbě. O rok později (1892) se zapsal ke studiu na Mnichovské akademii do školy profesora Otto Seitze, jehož přičiněním si značně vytříbil svůj malířský projev. Po dvouletém studiu v Mnichově se na podzim znovu zapsal na pražskou Akademii do speciálky figurální malby Václava Brožíka, který však zanedlouho po zahájení školního roku odjel do Paříže. Za jeho nepřítomnosti se Hudeček sblížil se žáky Mařákovy krajinářské školy. V roce 1895 ukončil studia na pražské Akademii a trvale se usadil v Praze, v bytě na rohu ulice Karolíny Světlé a nábřeží, v domě „Bellevue“, kde měl svůj první ateliér. O dva roky později v létě 1897 se Hudeček připojil k žákům Mařákovy krajinářské speciálky (Antonín Slavíček, Jaroslav Panuška, Josef Ullmann, Alois Kalvoda, Jan Honsa atd.), kteří zajížděli za krajinnými náměty do vesnice Okoř.
Na jaře roku 1898 namaloval současně s Antonínem Slavíčkem známý portrét dámy u šeříkového keře - olej „ V šeříku“ (60x70 cm), k němuž byla modelem paní Slavíčková. Vytvořil obraz jasných barev, namalovaný výraznou impresionistickou skvrnou, syntonos „Střechy“ (50 x 60 cm), zachycující stejný motiv jako Slavíčkův „Červnový den“. Následující rok vznikl v jeho ateliéru olej „ Měsíční krajina“ (100 x 100 cm), jímž se přihlásil k dobové rozcitlivělosti symbolismu, která se prosazuje i v dalších dílech následujících let. Na začátku dubna roku 1902 se vydal s Janem Preislerem poprvé k moři do Itálie a na Sicílii, kde zůstal až do konce června. Z této cesty vytěžil značný počet olejových skic, podle nichž pak maloval rozměrné oleje marin. O rok později koncem jara roku 1903 odjel s Antonínem Slavíčkem a Bohuslavem Dvořákem malovat na Vysočinu a zůstal zde čtyři měsíce. Roku 1905 byla Antonínu Hudečkovi udělena cena ve výši 800,- Kč za obraz „ Dáma v soumraku“.
V polovině léta 1906 skončil definitivně s malováním na Okořsku a začal hledat společně s přítelem malířem Rudolfem Bémem (uměleckým jménem Vratislav Hlava) nové náměty u Starého Kolína v Polabí, kde se markantně změnil způsob jeho malby, současně s přitlumením koloritu. Rok 1907 byl pro Hudečka ve znamení toho, že začátkem léta pobyl s Otakarem Nejedlým krátce v Mezně u Tábora. Léta ve Starém Kolíně lze považovat za dobu hledání nového uměleckého názoru a malířského pojetí. Koncem roku 1908 odjel na Sicílii doprovázen svými přáteli - sochařem Jaroslavem Vorlem a jeho manželkou operní pěvkyní Marianou Vorlovou. Do konce dubna 1909 byl ubytován v Syrakusách a pokoušel se obrazově přebásnit úchvatné proměny a nálady moře v četných olejových studiích, podle nichž pak vznikala rozměrná plátna. Na podzim téhož roku přijel do Police nad Metují v severovýchodních Čechách, odkud vycházel za náměty do okolní krajiny. Jaro roku 1910 strávil Hudeček malováním v okolí vesnic Machov a Nízká Srbská, kde zůstal až do roku 1911 a věnoval se zejména malování lesních interiérů. Svou první samostatnou výstavu instaloval roku 1912 v Berlíně. Léto roku 1913 strávil ve vesnici Nouzín, kde byl až do konce léta roku 1914 a odtud odjel za motivy moře a bukových lesů na Rujanu. Na Rujáně strávil celý rok 1915. Následující rok se vydal Hudeček do Solnohradska, kde byli v té době usazeni jeho přátelé, manželé Vorlovi. V okolí Solnohradu maloval skalnaté vrcholky velehor. Koncem léta tohoto roku navštívil jižní Čechy. Přátelství s Vorlovými bylo pro Antonína Hudečka mezníkem na celý život. Mariana Vorlová se později rozvedla a provdala se v Častolovicích za sochaře Ladislava Beneše. Antonínu Hudečkovi však zůstala nablízku až do jeho smrti, v roce 1917 mistr adoptuje jejího a svého sedmiletého syna Jiřího.
V roce 1917 se podruhé vypravil za alpskými motivy opat na Solnohradsko, a vznikl zde například olej "Gaisberg z jara" (100 x 134,5 cm). Celé léto revolučního roku 1918 trávil v Bukavici, kde se začal zabývat studiem a malováním květin.Koncem léta roku 1919 odjel z Bukavice poprvé do okolí Banské Bystrice, Banské Štiavnice a Smokovce, aby se zde věnoval malbě horské krajiny. Do Tater zajížděl i další dva roky. Dne 13. prosince 1921 byl zvolen mimořádným členem "Československé akademie věd a umění" v Praze. Roku 1922 SVU Mánes uspořádal k umělcovým padesátinám výstavu v Obecním domě. Na výstavě bylo instalováno 158 obrazů a skic, přičemž Hudečkovo dílo sklidilo veliký úspěch jak u návštěvníků, tak i u kritiky. Od poloviny května maloval opět na Slovensku panorama Tater. Na jaře roku 1923 odjel do Dubrovníka studovat proměnlivou tvářnost moře. Po návratu zajel znovu do Tater. V létě 1924 maloval na Policku, na podzim opět v Tatrách ("Žabí pleso", olej, 100 x 200 cm). Na jaře roku 1925 byl nakrátko v Rychnově nad Kněžnou, potom v Tatrách, na podzim se vrátil opět do Rychnova nad Kněžnou. Rok 1926 strávil opět v Tatrách, vznikl zde obraz poetické nálady za měsíčního svitu "České pleso" (olej, 105 x 155 cm) a olej "Panorama Tater" (100 x 200 cm). Od února do května 1927 pobýval na jihu, na ostrově Ischia u Neapole, kde s ním maloval i jeho syn Jiří. Přivezl si odtud řadu skic, ale podle žádné nevzniklo rozměrnější plátno. V červnu odjel na Podkarpatskou Rus, aby tu zachycoval dřevěné lidové chalupy a kostelíky. Jezdil sem pak až do roku 1932. Roku 1927 zakoupil ve východních Čechách, v obci Častolovice, vilku s rozsáhlou zahradou u řeky Bělé. Na tomto místě trávil pravidelně několik měsíců v roce a maloval v okolním Podorlicku. Řada děl zobrazuje říčku Bělou, jež mu připomínala Zákolanský potok. Celoročně pak zde byla ubytována, tehdy už ovdovělá paní Vorlová a umělcův přítel sochař Ladislav Beneš, který se s ní později oženil. Roku 1929 uspořádalo Národní muzeum výstavu jeho obrazů lidových staveb z Podkarpatské Rusi. 28. září 1930 byl jmenován řádným členem "České akademie věd a umění" a byla mu udělena "1. cena České akademie věd a umění" ve výši 10.000,- Kč. Jaro roku 1931 strávil se svým synem Jiřím v Benátkách, kde vedle moře maloval i typické kanály s gondolami. Jubilejní výstava k umělcovým šedesátinám, kterou uspořádal SVU Mánes v Obecním domě, se uskutečnila roku 1932. Jeho dílo bylo v tisku velmi kladně hodnoceno a u této příležitosti mu byla udělena "Mánesova cena" za krajinomalbu. Mimo obvyklých pobytů v Častolovicích začaly od tohoto roku umělcovy každoroční zájezdy do jižních Čech a na Šumavu, kde rád maloval zejména v povodí řeky Vydry. Roku 1934 zakoupila Francouzská vláda jeho obraz "Podzim" pro Musée National de Jeu de Paume. Z posledního desetiletí umělcova života je množství olejových studií malovaných v plenéru, kartonů pestrého koloritu s výraznými kontrasty, traktované rozmáchlými úhozy štětce. Tyto olejové studie - kartony - provázejí celou Hudečkovu tvorbu, jsou rozdílné v kvalitě, některé mají i větší rozměry a obrazový charakter. Maloval je v plenéru, řídkou olejovou barvou, velikosti přibližně 45 x 60 cm, a podle nich potom komponoval v ateliéru rozměrná plátna - na podkladě bezprostředního objektivního vjemu v přírodě vznikaly obrazy obohacené autorovým subjektivním prožitkem motivu. Velkých obrazů realizoval umělec v třicátých letech poměrně málo, patří k nim např. "Partie z křivoklátských lesů" (olej, 129 x 141 cm, 1932), "Potok v zimě" (olej, 93 x 124 cm, 1935), "Z Orlických hor" (olej, 100 x 150 cm, 1935), "Potok Bělá v zimě" (olej, 94 x 141 cm). V tomto období velmi často maloval květiny, které rostly na jeho častolovické zahradě. Roku 1936 obdržel Hudeček cenu z "Riegrova nadání". V roce 1939 se malíř přestěhoval do nového bytu v Praze - Vinohradech, Na Švihance čp. 3. Dne 19. září 1940 mu byla udělena Ministerstvem školství a národní osvěty "Národní cena" ve výši 10.000,- Kč za malířskou tvorbu z posledního období. Na jaře roku 1941 začaly přípravy na výstavu k umělcovým sedmdesátinám, která měla být začátkem příštího roku v Praze. Autor se těchto příprav také zúčastnil, především radami při výběru exponátů. Přesto, že se již zdravotně necítil dobře, vypravil se v dubnu do Častolovic a v červnu pak s ing. Řeřichou do Písku. Jeho skica "Borovice na břehu rybníka" z 19. června 1941 již zůstala nedokončena. Po krátké hospitalizaci v sanatoriu ve Vráži s ním ing. Řeřicha odjel 28. července na vyšetření do Borůvkova sanatoria v Praze, kde profesor Diviš označil jeho stav za beznadějný.
Hudeček se dal 1. srpna téhož roku převézt do Častolovic a uložit do zahradního domku u své vily. Zde v noci z neděle na pondělí 11. srpna 1941 zemřel. Dne 14. srpna 1941 byl pochován na častolovickém hřbitově. Jeho pohřbu se zúčastnily význačné osobnosti našeho kulturního života, zástupci SVU Mánes a České akademie věd. Nad rakví promluvil profesor Otakar Nejedlý, zazpívala členka Národního divadla Milada Jirásková, poslední zpěv Máchova "Máje" přednesl Václav Vydra, člen Národního divadla. Ve všech českých i německých denících a časopisech u nás se objevily obsáhlé nekrology, hodnotící vesměs vysoce Hudečkovu malířskou tvorbu. V následujících dnech potom vyšly podrobné referáty o umělcově pohřbu v Častolovicích. Náhrobní kámen Hudečkova hrobu na zdejším hřbitově zdobí busta jeho přítele, v Častolovicích působícího akademického sochaře Ladislava Beneše.
K uctění památky svého člena založila Česká akademie věd a umění "Fond Antonína Hudečka" pro podporu strádajících a nemocných umělců.
V roce 1942 se od 15. května do 23. srpna uskutečnila v pražském Mánesu jubilejní, ale bohužel již posmrtná výstava k Hudečkovým nedožitým sedmdesátinám. Výstava přinesla ucelený přehled umělcova celoživotního díla a pro velký zájem návštěvníků a ohlas kritiky byla prodloužena do konce září 1942.

HUDEČEK, Jiří
narozen 1.5.1910 v Praze, zemřel 2.1.1971 v Častolovicích

Malíř, jediný žák svého otce Antonína Hudečka, významná kulturní osobnost, autor loutek i amatérský provozovatel loutkového divadla pro děti v Častolovicích, autor divadelní výpravy ochotnického divadla v Častolovicích.

S Častolovicemi Jiřího Hudečka pojí zdejší letní pobyty ve vile rodičů čp.266 i pozdější pobyty s manželkou Annou roz. Jazeolla z Neapole, italskou klavíristkou a iniciátorkou později vzniklé Hudečkovy galerie. Častolovice se staly rovněž i místem jeho posledního odpočinku.

Jiří Hudeček se podle některých pramenů narodil 1. května 1910 jako syn malíře Jaroslava Vorla a Mariany Vorlové, podle jiných pramenů byl vlastním synem Antonína Hudečka a zmiňované Mariany. Mistr Antonín Hudeček Jiřího adoptoval v roce 1917 po smrti Jaroslava Vorla. V roce 1925 se stal Jiří Hudeček žákem svého otce Antonína, což na jeho další tvorbu měl velký vliv. V jeho tvorbě, jak sám prohlašoval, ho též ovlivnil rakouský expresionista Oskar Kokoschka. Ve své tvorbě věnoval pozornost i figurální malbě a květinovému zátiší. Nevyhýbal se grafice, dřevořezbě, loutkovému i hranému divadlu v obci. V Častolovicích uspořádal i několik výstav svých obrazů.
Od února do května roku 1927 byl poprvé s otcem malovat moře na ostrově Ischia u Neapole, což dalo impuls k tomu, že strávil opakovaně několik měsíců v roce v otcově vile v Častolovicích a maloval podorlickou krajinu. Jinak žil trvale v Praze, od roku 1939 v bytě na Vinohradech, na Švihance č. 3. Na jaře 1931 odjel s otcem za novými náměty do Benátek. Do Itálie pak zajížděl každoročně až do roku 1937. V Itálii se také Jiří roku 1931 seznamuje se svou budoucí manželkou klavíristkou Annou Jazeollou z Neapole. V roce 1937 měl první soubornou výstavu v Praze v Rubešově galerii. O rok později vystavoval své krajinomalby spolu s otcem Antonínem Hudečkem a rodinným přítelem sochařem Ladislavem Benešem v Hradci Králové. Od roku 1949 do roku 1952 maloval převážně v jižních Čechách a v těchto letech vytvořil cyklus Vltava. Rok 1952 byl ve znamení toho, že vystavoval krajinomalby a zátiší v Praze. V roce 1960 absolvoval další výstavy, vystavoval své krajinomalby v galerii Václava Špály a v síni ČFVU Purkyně. V tomto roce také předvedl své dílo v Rychnově nad Kněžnou. Ve stejnou dobu znovu začal pravidelně navštěvovat Itálii. Další výstavy na sebe nenechaly dlouho čekat. Roku 1961 vystavoval obrazy a kresby v Ústí nad Orlicí, Častolovicích, roku 1962 krajinomalby a zátiší v Hronově v Jiráskově divadle a opět v Častolovicích. Častolovicím zůstal věrný i o tři roky později, kdy uspořádal výstavu krajinomalby na místním zámku. V letech 1966 až 1968 pobýval přes léto opět v milované Itálii, kde měl několik samostatných výstav. Revoluční rok 1968 byl ve znamení souborné výstavy obrazů z let 1947 -1968 v častolovickém zámku. Do jižních Čech se naposledy vrátil o rok později, když pracoval v okolí Rožmberka. Poslední výstava krajinomaleb a zátiší za jeho života proběhla symbolicky v šternberském zámku a to roku 1970. Malíř Jiří Hudeček zemřel 2. ledna 1971 v Častolovicích a je pochován v rodinné hrobce na zdejším hřbitově.