narozen  28.2.1681 v Chrudimi, zemřel 27.3.1762 v Benešově

Kněz, někdy uváděný pod jménem Stanislav Remedius Sebastiani, řádovým jménem Eugenius a Matre Dei, významný barokní astronom, matematik /autor chronogramů v kronice/, sestavovatel kalendářů, literát, hudebník, ale i bystrý pozorovatel současného dění na úrovni balbínovského ražení, typ východočeského zemského vlastence 1. poloviny 18. století.

Častolovice jsou místem, kde žili a působili jeho předci. Na obec, v níž měl své kořeny, zcela nezanevřel a ke svému občanskému jménu František Stanislav Sebastiani užíval po celý zbytek života predikát z Častolovic. O jeho působení přímo v Častolovicích prameny mlčí, nebo nebyly nalezeny. Jméno častolovického kantora Daniela Šebestana, který v letech 1665 až 1672 působil v Chrudimi je uváděno v knize Křesťanství v Podorlicku. Zda se jedná pouze o podobnost příjmení nebo tento učitel pochází z jeho rodiny nebylo zjištěno. Jeho otec však na městské škole v Chrudimi skutečně vyučoval.

Dále k jeho osobě můžeme říci, že byl pokračovatelem českého piaristického vědce, matematika a astronoma Josefa Langera (1650 - 1711). Po studiích teologie a filozofie přijal Sebastiani nižší svěcení v Praze /1704/ a od samého začátku kněžského poslání i dalšího studia působil i jako učitel v elementární škole.  Jeho působiště poskytují, když je vyjmenujeme, obrázek o tom, jak široký a pro tehdejší dobu asi typický byl zeměpisný rozsah jeho aktivit a působení. Studoval na piaristických školách v Litomyšli (na gymnáziu i v aritmetice) a v roce 1701 vstoupil do piaristického řádu, zprvu na dva roky do noviciátu v Lipníku nad Bečvou, odkud v roce 1703 odešel do koleje v Kosmonosech, kde mohl vedle svého pedagogického působení na elementární škole studovat i v řádovém učilišti filozofii a teologii, takže roku 1704 přijal v Praze nižší svěcení. Podobným způsobem pracoval i ve Slaném v letech  1706 a 1707, kdy získal další kněžské svěcení a pokračoval ve studiu teologie v Mikulově na Moravě. Později, když vyučoval na litomyšlském gymnáziu  gramatice a v syntaxi  se u něho projevil zájem o přírodní vědy, v nichž se vzdělával pod vedením vynikajícího matematika a astronoma P. Athanasia Langra a S. Josepho, jehož pokračovatelem se do jisté míry stal. Z Litomyšle odešel do nově vzniklé koleje v Benešově, kde byl svědkem řádění morové epidemie v roce 1713. Zde zastával ke konci svého působení funkci prefekta škol, což znamená , že byl vlastně jejich ředitelem.  Pak se znovu vrátil do Litomyšle, kde působil jako profesor nejvyšších tříd gymnázia (poetiky a rétoriky) a v roce 1716 dosáhl i zbývajících kněžských svěcení.
Po návratu do Benešova začala vlastně pro Eugenia druhá etapa jeho života, kdy nastoupil natrvalo do vyšších řádových funkcí. Nejdříve zde zastával funkci prefekta škol a zároveň vyučoval jako profesor v nejvyšších třídách gymnázia, později  (od r. 1721) se stal na několik let    vicerektorem této koleje, která mu byla jakoby předurčena osudem. Ke změně došlo až v roce 1724, kdy byl P. Eugenius Sebastiani jmenován rektorem benešovské koleje. Snažil se především o rozšíření řádu  do Prahy,  do Pelhřimova a do Chrudimi. Zároveň se mu povedlo zřídit v Benešově lékárnu a povolat sem fyzika (lékaře) Kouřimského kraje, který se zde usídlil natrvalo a později zřídit i kolejní piaristickou knihovnu. Zde působil do roku 1736. Pak (1737 - 1739) působil jako vicerektor a učitel noviců v Lipníku nad Bečvou, odkud odešel roku 1740 do piaristické koleje v Rychnově nad Kněžnou, kde zastával funkce prefekta škol a ekonoma, a do Strážnice, kde byl vicerektorem, spirituálem a inspektorem kleriků. Zde byl dokonce jmenován i do funkce matematika, což plně odpovídalo jeho vědeckým zájmům.  Pro roky 1745, 1749 a 1750  sestavil astronomické svatojánské pražské kalendáře, které obsahovaly užitečné a praktické rady a informace z astronomie a byly zároveň doplněny i dobové schematismy a katalogy kněží.
V roce 1746 začal jeho třetí benešovský pobyt. Působil zde jako vicerektor, zároveň jako matematik, poradce domu a revizor účtů. Odtud byl povolán jako zpovědník k majiteli sousedního panství Jemniště na nedávno vybudované barokní letní panské sídlo k hraběti Františkovi Adamovi z Trautmansdorfovi, jemuž patřilo též litomyšlské panství. Také zde se věnoval  velmi intenzivně matematice, jak po stránce teoretické, tak i pedagogické. Do roku 1753 působil v prázdninových kurzech učitelů piaristických škol, které sem hrabě svolával, aby si učitelé na venkově mohli odpočinout a zároveň načerpat nové poznatky. Jeho zajímavé propočty a jakési astrologicko - astronomické hříčky a charakteristiky byly nedávno objeveny i v makovici zámku v Jemništích při jeho rekonstrukci. Po 12 letech tohoto působení se vrátil P. Eugenius do své domovské benešovské koleje, kde zastával již jen čestné funkce. Zemřel zde 27.3.1762 zcela slepý a sešlý věkem.

Eugenius Sebastiani byl rovněž průkopníkem v novém způsobu psaní kronik - kdy místo chronologického postupu zvolil postup věcný, což odpovídá modernímu pojetí zpracování dějin. V jeho době šlo o odvážné novum ne vždy dobře přijímané nadřízenými, už proto, že si při zápisech všímal i širokých a místně vzdálených souvislostí /např. celoevropské politiky v boji proti osmanskému nebezpečí/. Na pravou míru se pokusil uvést mnoho pověstí / např. o Blaníku, obraze Krista Salvatora v Chrudimi, který byl ve městě objeven na konci třicetileté války ve švédském táboře a podle pověsti ronil krev ve stigmatech/. Eugenius chtěl postihnout jakousi paralelu mezi působením chrudimské pověsti k odvrácení tureckého nebezpečí na konci 17. století a očekáváním podobného působení blanické pověsti, kterou v piaristické kronice jako jeden z prvních dokonale popsal a prozkoumal.
Zajímavá osobnost Eugenia Sebastiániho z Častolovic je rovněž příkladem vlastence, který využil všech svých možností, aby pomáhal místům svých působení, zejména pak svému rodnému městu - Chrudimi.