narozen 9.9.1770 v Častolovicích, zemřel 13.8.1859 v Předklášteří u Tišnova

Odborník rostlinné výroby, odborník živočišné výroby, geodet, kartograf, inspektor hospodářských panství, vysokoškolský pedagog, člen C. k. moravsko - slezské společnosti pro podporu polního hospodářství, přírodo a zeměznalství (Hospodářské společnosti), uznávaný odborník na zemědělství, botanik, redaktor a žurnalista, vydavatel časopisu a císařský rada.

S Častolovicemi Františka Diebla pojí místo narození. Pocházel z rodiny panského důchodního. Studoval na gymnáziích v Rychnově nad Kněžnou, Litomyšli a filozofii absolvoval privátně v letech 1787-88 v Olomouci. Roku 1785 se podílí na vyměřování josefínského katastru a jako geometr působí od července 1788 v Líšni u Brna při mapování lesů. Od roku 1790 pomáhá u otčíma Josefa Urbaniho, purkrabího v Německé Bělé (dnes Bělá nad Svitavou), a po jeho smrti roku 1792 tam spravuje statek a vrchnostenský úřad. Po ukončení studií působí jako ředitel a inspektor několika dalších hospodářských panství. Studuje odbornou zemědělskou literaturu, zvláště ovocnictví. Roku 1793 založí ovocnou školku. V roce 1794 se ožení s Klárou Preissovou, s níž má postupně šest synů a dvě dcery. V letech 1800 až 1807 hospodaří na propachtovaném statku Německá Bělá, v letech 1804 až 1807 i na Svojanově. Pokouší se také průmyslově podnikat. V letech 1806 až 1807 vystaví mezi Brněncem a Letovicemi papírnu, kterou 1814 prodává. Od 1811 jel členem brněnského Spolku šlechtitelů ovcí a od 1816 Štěpařské jednoty. Zemědělství se věnuje i v letech 1818 až 1839, kdy dohlíží na pronajaté statky hraběte Josefa Desfours - Walderoda Potštát, Dřínov a Křetín. Své úspěchy popisuje v německém spisku, který zaujal hraběte Mitrovského a ten jej povolává na brněnský Filozofický ústav. Od roku 1825 se tam stává na návrh F.C. Nappa suplujícím a od 1832 definitivním profesorem zemědělství a všeobecného přírodopisu, od roku 1843 přednáší též ovocnictví a vinohradnictví. Stává se prvním vysokoškolským pedagogem oboru v habsburské monarchii. Výrazně ovlivňuje několik svých žáků, např. Jana Bílého, Františka Tomáše Bratránka, Vincenta Furcha, Františka Cyrila Kampelíka, Karla Kanduse, Františka Matouše Klácela, Johanna Gregora Mendla, Matěje Mikšíčka, Františka Vlastimila Prúdka, Františka Sušila, Karla Šmídka, Františka Dobromysla Trnku a Jindřicha Vávru. V revolučním roce 1848 je pověřen správou školy, ale po reorganizaci 1850 odchází do penze. Usadí se na statku Rozařín u Moutnice, poté se přestěhuje do Předklášteří u Tišnova, kde roku 1852 spoluzakládá okresní hospodářský spolek, v němž pracuje jako jednatel. Byl zvolen a jmenován členem 18 spolků a společností, zejména zahraničních. Krátce před smrtí obdržel zlatý záslužný kříž s korunou.

Diebl byl pokrokovým praktikem a teoretikem, který již ve své učebnici upozorňoval, že vlastnosti rostlin je možno měnit šlechtěním. Podobně prosazoval šlechtění hospodářských zvířat, nutnost krmivové základny, využívání technických plodin, hnojení a mechanizace. Moderními metodami střídavého hospodaření chtěl docílit zlepšených výnosů. Pozornost věnoval malému (selskému) a velkému zemědělskému podnikání. Jako úspěšný vrchnostenský úředník s mnohaletou praxí si uvědomoval nutnost osvěty lidových vrstev, zvláště na venkově. Poznatky publikoval v letech 1842 až 1846 zejména v Mittheilungen der k. k. mährisch-schlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde in Brünn a jeho české verzi Moravskoslezský časopis pro lid o polním, lesním a domácím hospodářství. Jednalo se o první české periodikum na Moravě. Převažovaly v něm články s hospodářskou tematikou, zveřejňoval však i literární a vlastenecké příspěvky, i když sám k národnímu proudění v české společnosti zůstával netečný. Časopis přispíval k jazykovému uvědomění venkova a měl široký okruh dopisovatelů, a to učitelů, kněží a vrchnostenských úředníků. Od roku 1821 spolkovém orgánu Moravskoslezské společnosti pro zvelebení orby, přírodoznalectví a vlastivědy. Od 1823 pracoval v několika jejích sekcích. 1829 byl pověřen funkcí kustoda Františkova (dnes Moravského zemského) muzea v Brně, které Společnost spravovala, již 1832 se funkce vzdal. 1835 mu Společnost udělila stříbrnou medaili za pojednání Abhandlungen über zweckmäßige Erzeugung und Verwendung des Düngers zur Vermehrung der Bodenproduktivität a 1843 medaili zlatou za zásluhy o rozvoj zemědělské vědy.

V roce 1838 s předsedou pomologické sekce Hospodářské společnosti Nappem vypisuje cenu za vyšlechtění nové odrůdy rybízu. Jeho žákem na Filozofickém studijním ústavu je známý Gregor Mendel. V muzeu Hospodářské společnosti pracuje na odborném zpracování botanických sbírek, vedení hlavního inventáře a budování muzejní knihovny. Knihovna je již v roce 1828 zpřístupněna veřejnosti. V letech 1842-1846 vydává Moravsko-slezský časopis pro lid o polním, lesním a domácím hospodářství neb knihu ke čtení pro venkovský lid obsahující mnoho užitečného k ponaučení a k obveselení mysle, ve kterém uplatňuje talent pro popularizaci nových myšlenek a jejich implementaci v tehdejším zemědělství. Časopis vychází v Brně v české a německé verzi. V letech 1835-1844 vydává postupně čtyři díly učebnice o zemědělství, ovocnářství a vinařství. První díl se zabývá všeobecně zemědělstvím, druhý díl řeší rostlinnou produkci a umělé opylování jako metodu pro získávání nových a efektivnějších odrůd plodin, třetí věnuje živočišné výrobě se zřetelem k chovu ovcí a čtvrtý ekonomice zemědělství. Ve spolupráci s J. K. Nestlerem, profesorem zemědělství a přírodovědy na olomoucké univerzitě, v roce 1836 v Brně vydává učebnici Obecná přírodověda. Jeho kniha Katechismus o chování ovocných stromů, aneb krátké ponaučení o štěpařství, šlechtění a užívání ovoce z roku 1843, vydaná Rohrerovou tiskárnou, je nejrozšířenější příručkou českých ovocnářů nejen na Moravě. Roku 1844 vydává ve stejné tiskárně Nauku o pěstování stromů obecně, zvláště pak ovocných stromů, révy vinné a lesních stromů. Na brněnském filozofickém ústavu přednáší kolem roku 1848 nauku o polním hospodářství a všeobecném přírodovědectví. Je předním členem Moravskoslezské společnosti intenzivně se zabývá zejména zemědělstvím.

František Diebl se dočkává uznání ještě za svého života. Do penze odchází s titulem císařského rady. Z častolovického rodáka se postupným vývojem stává moravský patriot, který se celý život snaží o to, aby byla přírodověda v habsburské monarchii povinným předmětem. Svou životní pouť končí dne 13. srpna 1859 v Předklášteří u Tišnova.