narozen 14.1.1872 v Loucké u Ředhoště na Podřipsku, zemřel 11.8.1941 v Častolovicích

Jeden z nejvýznamnějších malířů přelomu 19. a 20. století.

S Častolovicemi pojí Antonína Hudečka jeho pravidelné letní pobyty ve vile čp.266, kterou pro sebe a své přátelé zakoupil roku 1927. Častolovice si velice oblíbil a vytvořil zde řadu  významných děl. Spolu s dalšími obrazy jsou tato díla umístěna v Hudečkově galerii, kde jsou rovněž instalovány některé obrazy jeho syna Jiřího Hudečka /zde je rovněž umístěna i busta zpodobňující Antonína Hudečka od Ladislava Beneše, který od r.1930 v Hudečkově vile pobýval i se svou ženou Marianou, dříve provdanou Vorlovou/. Hudečkova síň byla otevřena v Častolovicích roku 2003 v nově adaptovaných prostorách půdy Obecního úřadu Častolovice na náměstí.

O životě a díle Mistra Hudečka uvádíme dále: V době jeho příchodu na svět byla Loucká malou osadou s 12 čísly popisnými. Dům čp.1 v obci zakoupil pradědeček František Hudeček v roce 1779 a později byl roku 1900 mistrovým otcem Antonínem prodán. Matka Anna, rozená Nejmanová z Ředhoště zemřela v roce 1892. V roce 1887 začal studovat na pražské Akademii výtvarných  umění ve speciálce žánrů profesora Maxmiliána Pirnera, kde zůstal do konce školního roku 1890 - 91.

Později roku 1891 odjel do Mnichova a vstoupil do soukromé školy Slovince Antona Azbého, aby se zdokonalil ve figurální malbě. O rok později (1892) se zapsal ke studiu na Mnichovské akademii do školy profesora Otto Seitze, jehož přičiněním si značně vytříbil svůj malířský projev. Po dvouletém studiu v Mnichově se na podzim znovu zapsal na pražskou Akademii do speciálky figurální malby Václava Brožíka, který však zanedlouho po zahájení školního roku odjel do Paříže. Za jeho nepřítomnosti se Hudeček sblížil se žáky Mařákovy krajinářské školy. V roce 1895 ukončil studia na pražské Akademii a trvale se usadil v Praze, v bytě na rohu ulice Karolíny Světlé a nábřeží, v domě „Bellevue“, kde měl svůj první ateliér. O dva roky později v létě 1897 se Hudeček připojil k žákům Mařákovy krajinářské speciálky (Antonín Slavíček, Jaroslav Panuška, Josef Ullmann, Alois Kalvoda, Jan Honsa atd.), kteří zajížděli za krajinnými náměty do vesnice Okoř.

Na jaře roku 1898 namaloval současně s Antonínem Slavíčkem známý portrét dámy u šeříkového keře - olej „ V šeříku“ (60x70 cm), k němuž byla modelem paní Slavíčková. Vytvořil obraz jasných barev, namalovaný výraznou impresionistickou skvrnou, syntonos „Střechy“ (50 x 60 cm), zachycující stejný motiv jako Slavíčkův „Červnový den“. Následující rok vznikl v jeho ateliéru olej „ Měsíční krajina“ (100 x 100 cm), jímž se přihlásil k dobové rozcitlivělosti symbolismu, která se prosazuje i v dalších dílech následujících let. Na začátku dubna roku 1902 se vydal s Janem Preislerem poprvé k moři do Itálie a na Sicílii, kde zůstal až do konce června. Z této cesty vytěžil značný počet olejových skic, podle nichž pak maloval rozměrné oleje marin. O rok později koncem jara roku 1903 odjel s Antonínem Slavíčkem a Bohuslavem Dvořákem malovat na Vysočinu a zůstal zde čtyři měsíce. Roku 1905 byla Antonínu Hudečkovi  udělena cena ve výši 800,- Kč za obraz „ Dáma v soumraku“.

V polovině léta 1906 skončil definitivně s malováním na Okořsku a začal hledat společně s přítelem malířem Rudolfem Bémem (uměleckým jménem Vratislav Hlava) nové náměty u Starého Kolína v Polabí, kde se markantně změnil způsob jeho malby, současně s přitlumením koloritu. Rok 1907 byl pro Hudečka ve znamení toho, že začátkem léta pobyl s Otakarem Nejedlým krátce v Mezně u Tábora. Léta ve Starém Kolíně lze považovat za dobu hledání nového uměleckého názoru a malířského pojetí. Koncem roku 1908 odjel na Sicílii doprovázen svými přáteli - sochařem Jaroslavem Vorlem a jeho manželkou operní pěvkyní Marianou Vorlovou. Do konce dubna 1909 byl ubytován v Syrakusách a pokoušel se obrazově přebásnit úchvatné proměny a nálady moře v četných olejových studiích, podle nichž pak vznikala rozměrná plátna. Na podzim téhož roku přijel do Police nad Metují v severovýchodních Čechách, odkud vycházel za náměty do okolní krajiny. Jaro roku 1910 strávil Hudeček malováním v okolí vesnic Machov a Nízká Srbská, kde zůstal až do roku  1911 a věnoval se zejména malování lesních interiérů. Svou první samostatnou výstavu instaloval roku 1912 v Berlíně. Léto roku 1913 strávil ve vesnici Nouzín, kde byl až do konce léta roku 1914 a odtud odjel za motivy moře a bukových lesů na Rujanu. Na Rujáně strávil celý rok 1915. Následující rok se vydal Hudeček do Solnohradska, kde byli v té době usazeni jeho přátelé, manželé Vorlovi. V okolí Solnohradu maloval skalnaté vrcholky velehor. Koncem léta tohoto roku navštívil jižní Čechy. Přátelství s Vorlovými bylo pro Antonína Hudečka mezníkem na celý život. Mariana Vorlová se později rozvedla a provdala se v Častolovicích za sochaře Ladislava Beneše. Antonínu Hudečkovi však zůstala nablízku až do jeho smrti, v roce 1917 mistr adoptuje jejího a svého sedmiletého syna Jiřího.

V roce 1917  se podruhé vypravil za alpskými motivy opat na Solnohradsko,  a vznikl zde například olej "Gaisberg z jara" (100 x 134,5 cm). Celé léto revolučního roku 1918 trávil v Bukavici, kde se začal zabývat studiem a malováním květin.Koncem léta roku 1919 odjel z Bukavice poprvé do okolí Banské Bystrice, Banské Štiavnice a Smokovce, aby se zde věnoval malbě horské krajiny. Do Tater zajížděl i další dva roky. Dne 13. prosince 1921 byl zvolen mimořádným členem "Československé akademie věd a umění" v Praze. Roku 1922 SVU Mánes uspořádal k umělcovým padesátinám výstavu v Obecním domě. Na výstavě bylo instalováno 158 obrazů a skic, přičemž Hudečkovo dílo sklidilo veliký úspěch jak u návštěvníků, tak i u kritiky. Od poloviny května maloval opět na Slovensku panorama Tater. Na jaře roku 1923  odjel do Dubrovníka studovat proměnlivou tvářnost moře. Po návratu zajel  znovu do Tater.  V létě 1924 maloval na Policku, na podzim opět v Tatrách ("Žabí pleso", olej, 100 x 200 cm). Na jaře roku 1925 byl nakrátko v Rychnově nad Kněžnou, potom v Tatrách, na podzim se vrátil opět do Rychnova nad Kněžnou. Rok 1926 strávil  opět v  Tatrách, vznikl zde obraz poetické nálady za měsíčního svitu "České pleso" (olej, 105 x 155 cm) a olej "Panorama Tater" (100 x 200 cm). Od února do května 1927 pobýval na jihu, na ostrově Ischia u Neapole, kde s ním maloval i jeho syn Jiří. Přivezl si odtud řadu skic, ale podle žádné nevzniklo rozměrnější plátno. V červnu odjel na Podkarpatskou Rus, aby tu zachycoval dřevěné lidové chalupy a kostelíky. Jezdil sem pak až do roku 1932. Roku 1927  zakoupil  ve východních Čechách, v obci Častolovice, vilku s rozsáhlou zahradou u řeky Bělé. Na tomto místě trávil pravidelně několik měsíců v roce a maloval v okolním Podorlicku. Řada děl zobrazuje říčku Bělou, jež mu připomínala Zákolanský potok. Celoročně pak zde byla ubytována, tehdy už ovdovělá paní Vorlová a umělcův přítel sochař Ladislav Beneš, který se s ní později oženil. Roku 1929 uspořádalo Národní muzeum výstavu jeho obrazů lidových staveb z Podkarpatské Rusi. 28. září 1930 byl jmenován řádným členem "České akademie věd a umění" a byla mu udělena "1. cena České akademie věd a umění" ve výši 10.000,- Kč. Jaro roku 1931 strávil se svým synem Jiřím v Benátkách, kde vedle moře maloval i typické kanály s gondolami. Jubilejní výstava k umělcovým šedesátinám, kterou uspořádal SVU Mánes v Obecním domě, se uskutečnila roku 1932. Jeho dílo bylo v tisku velmi kladně hodnoceno a u této příležitosti mu byla udělena "Mánesova cena" za krajinomalbu. Mimo obvyklých pobytů v Častolovicích začaly od tohoto roku umělcovy každoroční zájezdy do jižních Čech a na Šumavu, kde rád maloval zejména v povodí řeky Vydry. Roku 1934 zakoupila Francouzská vláda jeho obraz "Podzim" pro Musée National de Jeu de Paume. Z posledního desetiletí umělcova života je množství olejových studií malovaných v plenéru, kartonů pestrého koloritu s výraznými kontrasty, traktované rozmáchlými úhozy štětce. Tyto olejové studie - kartony - provázejí celou Hudečkovu tvorbu, jsou rozdílné v kvalitě, některé mají i větší rozměry a obrazový charakter. Maloval je v plenéru, řídkou olejovou barvou, velikosti přibližně 45 x 60 cm, a podle nich potom komponoval v ateliéru rozměrná plátna - na podkladě bezprostředního objektivního vjemu v přírodě vznikaly obrazy obohacené autorovým subjektivním prožitkem motivu. Velkých obrazů realizoval umělec v třicátých letech poměrně málo, patří k nim např. "Partie z křivoklátských lesů" (olej, 129 x 141 cm, 1932), "Potok v zimě" (olej, 93 x 124 cm, 1935), "Z Orlických hor" (olej, 100 x 150 cm, 1935), "Potok Bělá v zimě" (olej, 94 x 141 cm). V tomto období velmi často maloval květiny, které rostly na jeho častolovické zahradě. Roku 1936 obdržel Hudeček cenu z "Riegrova nadání". V roce 1939 se malíř přestěhoval do nového bytu  v Praze - Vinohradech, Na Švihance čp. 3. Dne 19. září 1940  mu byla udělena Ministerstvem školství a národní osvěty "Národní cena" ve výši 10.000,- Kč za malířskou tvorbu z posledního období. Na jaře roku 1941 začaly přípravy na výstavu k umělcovým sedmdesátinám, která měla být začátkem příštího roku v Praze. Autor se těchto příprav také zúčastnil, především radami při výběru exponátů. Přesto, že se již zdravotně necítil dobře, vypravil se v dubnu do Častolovic a v červnu pak s ing. Řeřichou do Písku. Jeho skica "Borovice na břehu rybníka" z 19. června 1941 již zůstala nedokončena. Po krátké hospitalizaci v sanatoriu ve Vráži s ním ing. Řeřicha odjel 28. července na vyšetření do Borůvkova sanatoria v Praze, kde profesor Diviš označil jeho stav za beznadějný.

Hudeček se dal  1. srpna  téhož roku převézt do Častolovic a uložit do zahradního domku u své vily. Zde v noci z neděle na pondělí 11. srpna 1941 zemřel. Dne 14. srpna 1941 byl pochován na častolovickém hřbitově. Jeho pohřbu se zúčastnily význačné osobnosti našeho kulturního života, zástupci SVU Mánes a České akademie věd. Nad rakví promluvil profesor Otakar Nejedlý, zazpívala členka Národního divadla Milada Jirásková, poslední zpěv Máchova "Máje" přednesl Václav Vydra, člen Národního divadla. Ve všech českých i německých denících a časopisech u nás se objevily obsáhlé nekrology, hodnotící vesměs vysoce Hudečkovu malířskou tvorbu. V následujících dnech potom vyšly podrobné referáty o umělcově pohřbu v Častolovicích. Náhrobní kámen Hudečkova hrobu na zdejším hřbitově zdobí busta jeho přítele, v Častolovicích působícího akademického sochaře Ladislava Beneše.

K uctění památky svého člena založila Česká akademie věd a umění "Fond Antonína Hudečka" pro podporu strádajících a nemocných umělců.

V roce 1942 se  od 15. května do 23. srpna uskutečnila v pražském Mánesu jubilejní, ale bohužel již posmrtná výstava k Hudečkovým nedožitým sedmdesátinám. Výstava přinesla ucelený přehled umělcova celoživotního díla a pro velký zájem návštěvníků a ohlas kritiky byla prodloužena do konce září 1942.