Školní rok 1925-26 s přimykajícími se k němu prázdninami zůstane nezapomenutelným v myslích a srdcích našich a úterý - 13. den července 1926 - největším svátkem celého orlického podhoří.
Přišelť v den ten člověk z české země mezi své. A hle - v době honby za mamonem lidé si svátek dělali. Zítra je svátek, označovali den úterní, kdy je slíbil poctíti svou návštěvou svojí návštěvou on, navazovatel na dobu českých bratří, člověk širokého duševního obzoru, hlubokého náboženství a přísných mravů - prezident Masaryk.

Přišel mezi své - a poznali ho. Poznali ho proto, že nikdy nezapřel svého původu, ani ne na stolci vladařském. Jeho nezaslepil lesk zlatých vozů, v nichž se panovníci „z milosti boží“ ukazovali „milým národům“. V demokratickém vozidle, jak sám nazval, v autu projíždí hlavními městy i zapadlými vesničkami, rázem získávaje si srdce lidu, který si vynucuje zastávku, i když to není v oficielním programu.
Náš lid podhorský nemá té vznětlivosti, kterou ukázali o sokolském sletu Pražáci. On nevítá jásáním a plesáním - ale mlčením, jehož hloubka se od minuty k minutě stupňuje, tísní hrdlo a do očí vhání slzy. Jak ohromná úcta a síla je skryta na dně té tišiny zástupů! Tlukot srdcí splývá v jediné, nekonečně velebné maestato - v údery timpánů, jimiž Smetana rytmisoval v symfonické básni Tábor chorál „Kdož jste boží bojovníci!“ V tu chvíli „zas stojí tady národ jak před věky tu stál,“ stmelen jedinou myšlenkou, jedinou láskou, jediným programem - tatíček Masaryk.
Městečko naše připravilo se důstojně na přijetí hosta nejvzácnějšího. Na silnici od Lible mezi stavením p. Bartoše a sýpkou velkostatku postavena byla úhledná, vzorně vyzdobená slavobrána, na jejímž oblouku stáli legionáři a sokolové. Přede vchodem do vyzdobené školy seskupili se sokolové v alegorický obraz „Vítězství a mír.“ V ulici od školy k mostu postaveno množství stožárů s prapory zemskými a státními vlajkami, na lávce od fary ke kostelu postaveno krásné bronzové poprsí p. prezidenta, střežené dvěma sokoly, lávka i její zábradlí byly vkusně dekorovány chvojovými pletenci i exotickými květinami. Všechny domy v řečené ulici pestřily se zelení, květy a prapory. Majitel velkostatku postaviti dal u svého zámku slavobránu s nápisem: „Vítej nám, prezidente náš!“
Zástupové obcí, úřadů, korporace, spolky a ostatní obecenstvo seskupilo se dle přesně vyměřeného plánu na prostranství mezi školou, sýpkou, stavením p. Ludvíka a hostincem, aby vyčkalo příjezdu pana prezidenta.

 

 

(pokračování příště...)