Prezident Československé republiky Tomáš Garrique Masaryk použil kdysi ve své korespondenci se spisovatelem Karlem Čapkem výraz: „Ten lump Čeřenský!“ Václav Čeřenský se narodil 6.5.1882 v Častolovicích. V Čechách absolvoval nižší reálnou školu, obchodní pokračovací školu a odešel do Ruska, kde absolvoval šest tříd ruského gymnázia v Akermanu. Byl vášnivým vyznavačem sportu, proto se stal učitelem tělocviku a později i cvičitelem Sokola. Krátce po vypuknutí první světové války vstoupil (30. 8.1914) mezi prvními v ukrajinském Kyjevě do tzv. České družiny. Česká družina byla vojenská jednotka složená z Čechů nacházejících se na území carského Ruska. Konkrétně působil ve třetí rotě a byla mu udělena  hodnost četaře. Družina zpočátku fungovala jako nebojový propagační útvar, později intenzivně zasáhla do bojů na frontě a stala se velice uznávanou zpravodajskou složkou. V polovině listopadu 1914 se stal Čeřenský jedním z jedenácti vybraných dobrovolníků, kteří podstoupili dne 25. listopadu 1914 nebezpečnou misi přes frontu do Čech, kde se měli spojit s představiteli domácího protirakouského odboje a po splnění úkolu se vrátit přes frontu zpět.

Starodružiníku Čeřenskému se jako jednomu z mála dobrovolníků podařilo nelehký úkol splnit, ačkoli byl několikrát zajat. 3. prosince 1914 zajala rakouská vojska Čeřenského u Rito, odkud byl deportován do zajateckého tábora v Kleinmünchen. Z tábora se mu podařilo 17. prosince 1914 utéct. Po svém útěku dorazil Čeřenský úspěšně dne 23. prosince 1914 do Prahy, kde kontaktoval domácí odbojáře - starostu Sokola Dr. Scheinera. Scheinerovi předal informace o existenci České družiny a instrukce ke koordinaci akcí domácího a zahraničního odboje. Poté úspěšně pronikl do Švýcarska, kde byl opět chycen a vězněn v Brandtu. Znovu utekl a přes Francii, Anglii a severské státy se 10. října 1915 dostal zpět do Ruska, kde začal pracovat pro ruský generální štáb v Petrohradě. V období od 16. prosince 1915 do konce března 1916 byl zpět v České družině a působil při ni jako mladší důstojník. Od 1. dubna 1916 byl již zařazen do nově organizovaného 1. čs. střeleckého pluku Mistra Jana Husi. V březnu 1917 se stal velitelem u 2. střeleckého pluku. S jednotkou bojoval u Zborova, kde byl zraněn. Své zranění si doléčil v Kyjevě a 31.12.1917 byl z rozkazu štábu 1. čs. střelecké divize poslán jako vojenský zástupce na rumunskou frontu s tajným posláním od T.G. Masaryka ke spojencům v Jassách. V Rumunsku byl až do konce února 1919. Do republiky se vrátil 5. března 1919, byl přijat 18.3.1919 prezidentem republiky T.G.Masarykem a jmenován členem vojenské mise v Rumunsku. Z legií byl propuštěn 15. dubna 1922. Za své zásluhy obdržel Václav Čeřenský kříž sv.Jiří IV. stupně, sv.Anny II. a III. stupně, Stanislava II. a III. stupně, Vladimíra IV. stupně, Čs. válečný kříž a další medaile. Čím si tedy častolovický rodák a legionář Václav Čeřenský prvního muže nově vzniklého státu rozhněval? Z jakého popudu nazval prezident Masaryk Čeřenského lumpem? Odpověď musíme hledat v politické situaci nově vzniklé Československé republiky. Legionáři se po návratu domů zapojili do politického, kulturního i společenského života. Stali se jednou z nejstátotvornějších sil a založili si své organizace. Na jedné straně existovala v zemi levicově orientovaná uskupení, protipólem byly radikální nacionalisté. Václav Čeřenský se stal vůdčí osobností Družiny československých legionářů, která se profilovala jako radikální organizace požadující zúčtování s Němci, československými rudoarmějci, židovským obyvatelstvem a ostatními živly. Své požadavky byli tito muži odhodláni prosadit i se zbraní v ruce. Představitelé státní moci však neměli zájem na vyhrocování vnitrostátních konfliktů, a proto zasáhli proti Družině a zejména jejímu předsedovi majoru Čeřenskému. Václav Čeřenský byl po soudním sporu o finance zahraničního odboje, který vedl s tehdejším ministrem zahraničních věcí Dr.Eduardem Benešem „označen za černou ovci legií“ a degradován. Jeho jméno mělo být zapomenuto a vymazáno z historie legií. Zemřel 11. prosince 1927 a byl pochován na Olšanském hřbitově v Praze. Malé satisfakce se dočkal až v době, kdy umíral, protože mu byla prezidentem Tomášem Garrique Masarykem opětovně navrácena odejmutá vojenská hodnost…