Vánoce
Nejvíce zvyků a pověr spojeno je se svátky vánočními, zvláště se Štědrým dnem.
Časně ráno na Štědrý den děti, sotva vstanou, košilaté, bosy, vyběhnou do sadu, třesou každým stromem, nebo ho vařečkou otloukají, obíhajíce kolem něj a volají: „Stromečku, vstávej, ovoce dávej, umej se, ustroj se, je Štědrý den." Jinde volali: „Stromečku vstávej, ovoce dávej, dnes je Štědrý den, všude hojnost ovoce, u nás nejvíce."
Kdo se postí nejvíce, uvidí prý večer na stěně zlaté prasátko.
Přijde-li na Štědrý den do stavení muž, rodí se v příštím roce telata, pohlaví mužského a naopak.

Vánoce vystřídaly oslavu slunovratu zimního. Slavnost narození Kristova byla všeobecně zavedena v VI. století a byla nejprve slavena 6. ledna, později teprve přeložena na 25. den v prosinci, kdy od dob Césarových pohané oslavovali obrození slunce. Tehdy páleny též ohně. Hájek ve své kronice při r.991 vypravuje, že Čechové v zimě na Petříně u velikého dubu zaněcovali oheň, jemuž mnozí vzdávali úctu a do něho metali peníze, že v ohni duše jejich předků od hříchů se očišťuje. Zlaté prasátko, o němž se dětem mluvívá, je obrazem slunce. O slavnosti zimního slunovratu bylo hojně věštěno, proto také Štědrý den jest nejvíce pověrami a věštbami opředen. Vánoční stromek byl k nám přinesen v polovici minulého století z Němec. Má býti nepochybně obrazem biblického stromu rajského a znamením štědrosti boží.

Použitá literatura:
Rychnovsko a Kostelecko – vlastivědný sborník z prací učitelstva obou okresů, sestavil Antonín Svoboda, nákladem Učitelské jednoty Komenský v Rychnově nad Kněžnou, tiskl Karel Šeda Kostelec nad Orlicí 1923