narozen 12. června 1901 v Častolovicích, zemřel neznámo kdy a kde

Učil se velmi dobře, ale i přes tuto skutečnost  nastoupil jako dělník do továrny na obuv. Jeho matkou byla chudá vdova, která mu nemohla ze svého výdělku umožnit další vzdělání. Aby ušetřili, učil se z učebnic mladšího bratra Rudolfa, studenta kostelecké reálky.
Svízelné sociální poměry do značné míry ovlivnily další Pravoslavův život. Vstoupil do sociálně demokratické strany a aktivně se zapojil do bojů za práva dělníků. Osobně se znal s Bohumilem Laušmanem, Zdeňkem Fierlingerem, Evženem Erbanem a dalšími sociálně demokratickými funkcionáři.
Vlastním studiem a četbou knih se vypracoval natolik, že mohl nastoupit do zaměstnání u Okresní nemocenské pojišťovny v Žamberku.
Před okupací se často scházel s odbojářem Josefem Vanickým, kterého seznamoval s mezinárodní situací. Ihned po okupaci mu sdělil, že je připravena ilegální organizace, která má spojení se zahraničím a on sám je jejím členem. Jeho úkolem bylo získat důstojníka, který s ním bude organizovat akce v okrese. Vanického požádal o spolupráci. Říkal mu: „Víš, nebude to lehké, potrvá to delší dobu, možná dva roky, mohou nás také zatknout, ale o rodinu mít strach nemusíš. V takovém případě přijede kurýr, vyhledá manželku a bude jí pravidelně vyplácet potřebnou částku na obživu.” Sám se od té doby scházel s Josefem Vanickým jen ve večerních hodinách, aby nebyli tak nápadní.
Pravoslav Nosek byl zatčen v prosinci 1942 a vrátil se z koncentračního tábora koncem května 1945.
Po válce byl poslancem Národního shromáždění. Do týdeníku Žambersko napsal článek o Josefu Reisnerovi. Bydlel postupně v Žamberku, v Lanškrouně a v Semilech. V březnu 1949 ilegálně odešel do zahraničí.
Jeho bratra Rudolfa Noska zatklo Gestapo již 7. července 1939. Byl odsouzen k pěti letům káznice a zemřel 14. dubna 1945 vysílením srdce.

(zpracováno na základě článku Pavla Svědiroha v Žambereckých listech č.11/2011)