Deník Národní listy ve výtisku č.226 dne 19.8.1933 přinesl v kulturní rubrice informaci: Profesor Jaroslav Svoboda šedesátníkem. Profesor Jaroslav Svoboda, častolovický rodák, dožívá tento měsíc šedesáti let, věnovaných škole, spisovatelství a veřejnosti.

Od 27 let věnoval se pedagogické činnosti, výchově dívčí mládeže na městských odborných školách pražských, jako profesor ústavu učitelek odborných škol průmyslových, později přeměněných na odborné školy pro ženská povolání. Mnoho odborných učitelek těchto škol, působících namnoze již jako ředitelky, tisíce někdejších žákyň městských škol průmyslových a pro ženská povolání vděčně vzpomínají nyní na zasloužilého vychovatele svého, který v duchu Renaty Tyršové, nejzasloužilejší o rozkvět tohoto typu školního vzdělání a výchovy dívčí v duchu vlasteneckém, a to již v době před převratem, kdy tento národ k osvobození nezbytně potřeboval, vedl je a usměrňoval. Kromě školní práce budil u nás z prvních zájem o mládež duševně úchylnou, a to četnými články v listech pedagogických i denních, a známy jsou jeho články , propagující altruism, účinnou pomoc nešťastným. S univ. Prof,. Deylem, Macanem a opatem Zavoralem založil Český slepecký tisk,  spoluredigoval první braillsky tištěnou „Jitřenku“ a měsíčník „Zoru“. Též i prózou beletristicky přispívá do předních našich časopisů, zůstává především stále věren poesii. Počínaje „Májem“ za redakce Vrchlického  od jeho 22. roků života shledáváme se s jeho básněmi, vyznačujícími se osobitou notou. Vydal sbírku básní „Naše Hakoldama“, spisy „Český slepecký tisk“ a j. nedávno „Nerudův odkaz národu“ k postavení pomníku zakladateli moderní literatury české na Malé Straně v Praze. Malostranská beseda jmenovala jej čestným členem. Nyní, člen předsednictva Společnosti slovenského domu, pracuje k oživení kollárovské idey.

Poznámka autora: Kdo byl vlastně Jaroslav Svoboda? Podaří se nám k jeho osobě zjistit více informací? Žijí jeho potomci, spolupracovníci?