sv. Mikuláš
V den 6. prosince, tj. na svátek sv. Mikuláše udržuje se zvyk nadíleti malým dětem dárky. Některý starší člen rodiny nebo ze sousedství ustrojí se za Mikuláše ( vezme na sebe bílou plachtu, na hlavu papírovou vysokou čepici, do ruky dlouhou hůl a březovou metlu), přijme od matky dárky určené dětem a vstoupí do světnice. Napomene děti, jež zatím se shromáždily u stolu, aby byly hodny, poslušny, někdy je vybídne, aby se modlily a pak jim vydá dárky. Často Mikuláše provází anděl. Který pak rozdává dárky, a čert, který mívá obrácený kožich, rohy a řinčí řetězem. Nehodným dětem pohrozí Mikuláš, že je čert odnese. Mikuláš podá rodičům metlu dětem na výstrahu. Dříve v průvodu bývala i smrt s opravdovou kosou. Kde Mikuláš nebyl, připraví si alespoň košíček, talířek nebo punčochu za okno, aby jim přes noc mohl do nich dárky vložit.

Použitá literatura:
Rychnovsko a Kostelecko – vlastivědný sborník z prací učitelstva obou okresů, sestavil Antonín Svoboda, nákladem Učitelské jednoty Komenský v Rychnově nad Kněžnou, tiskl Karel Šeda Kostelec nad Orlicí 1923

Slovo advent se promítlo i do pojmenování kalendáře, oblíbeného zejména u dětí, který jim pomáhal urychlit a zpříjemnit dny zbývající do příchodu Štědrého večera. Adventní kalendář neobsahoval celou adventní dobu, začínal vždy 1. prosince a končil Štědrým dnem. Pro každý ze 24 dní bylo připraveno nějaké drobné překvapení.

Advent byl dobou očekávání příchodu Spasitele na svět. Slovo Advent pochází z latinského „adventus“, což znamená "příchod". Doba adventní byla vlastně přípravnou dobou na vánoční svátky a už od 11. století se její doba trvání ustálila na posledních čtyřech týdnech před Štědrým dnem. Byla časem půstu, při kterém se měli lidé namísto požívání nadměrného jídla a pití, věnovat zbožnému rozjímání. Zakázány byly veškeré zábavy, tanec a zpěv. I tak se o adventu konaly některé lidové obřady, které tento zákaz více méně porušovaly.

Vánoce
Nejvíce zvyků a pověr spojeno je se svátky vánočními, zvláště se Štědrým dnem.
Časně ráno na Štědrý den děti, sotva vstanou, košilaté, bosy, vyběhnou do sadu, třesou každým stromem, nebo ho vařečkou otloukají, obíhajíce kolem něj a volají: „Stromečku, vstávej, ovoce dávej, umej se, ustroj se, je Štědrý den." Jinde volali: „Stromečku vstávej, ovoce dávej, dnes je Štědrý den, všude hojnost ovoce, u nás nejvíce."
Kdo se postí nejvíce, uvidí prý večer na stěně zlaté prasátko.
Přijde-li na Štědrý den do stavení muž, rodí se v příštím roce telata, pohlaví mužského a naopak.

Vánoce vystřídaly oslavu slunovratu zimního. Slavnost narození Kristova byla všeobecně zavedena v VI. století a byla nejprve slavena 6. ledna, později teprve přeložena na 25. den v prosinci, kdy od dob Césarových pohané oslavovali obrození slunce. Tehdy páleny též ohně. Hájek ve své kronice při r.991 vypravuje, že Čechové v zimě na Petříně u velikého dubu zaněcovali oheň, jemuž mnozí vzdávali úctu a do něho metali peníze, že v ohni duše jejich předků od hříchů se očišťuje. Zlaté prasátko, o němž se dětem mluvívá, je obrazem slunce. O slavnosti zimního slunovratu bylo hojně věštěno, proto také Štědrý den jest nejvíce pověrami a věštbami opředen. Vánoční stromek byl k nám přinesen v polovici minulého století z Němec. Má býti nepochybně obrazem biblického stromu rajského a znamením štědrosti boží.

Použitá literatura:
Rychnovsko a Kostelecko – vlastivědný sborník z prací učitelstva obou okresů, sestavil Antonín Svoboda, nákladem Učitelské jednoty Komenský v Rychnově nad Kněžnou, tiskl Karel Šeda Kostelec nad Orlicí 1923