Na Zelený čtvrtek se v řadě domácností pojídaly jidášky s medem.  Chléb namazaný medem se házel do studny, aby se v ní držela voda.

Na Velký pátek lidé věřili, že se otevírá země a vydává své poklady.

Na Bílou sobotu, když zvonili gloria, myli se mladí lidé v potoce nebo řece až po pás ve vodě, aby se jich nedželi pihy a byli zdrávi po celý rok.

Ve staveních se zametalo, smýčilo a uklízelo, aby se v domě nedržela nečistota a hmyz. Při nedělní mši se všichni scházeli ve světnici a jedli jedno svěcené vejce, aby nikdo nezabloudil. Pokud by přece jen zabloudil, údajně stačilo, vzpomenout si , s kým jedl božíhodové vejce, a hned dotyčný našel správnou cestu.

Na velikonoční pondělí probíhala koleda. Chlapci nosili binovačky, žilky, tj. spletené vrbové proutky ozdobené na konci stuhou a chodili od stavení ke stavení a zpívali koledy. Když někde uviděli děvče, pustili se za ním a vyšlehali jí binovačkami, přičemž si žádali pomlázky. Zamilovaní mládenci koledovali i u svých děvčat. Často si přivstali, aby je zastihli v nedbalkách.

Na tento den připravovaly hospodyňky malovaná vajíčka určená pro koledníky a zvláště pro příbuzné vybíraly ta, která se jim barevně nejlépe vydařila nebo do nichž vyškrábali ozdoby.

Pekli se mazance, hoši vyráběli řehtačky a klapačky. O šmergustu (pozn.pomlázka, či polévání) hráli o vejce. V Rychnově s nimi kouleli např. na "barvisku".

Použitá literatura:
Rychnovsko a Kostelecko – vlastivědný sborník z prací učitelstva obou okresů, sestavil Antonín Svoboda, nákladem Učitelské jednoty Komenský v Rychnově nad Kněžnou, tiskl Karel Šeda Kostelec nad Orlicí 1923