(pokračování I. části)

VELKÉ DÍLO O ZEMI

Roku 1676 se Balbín vrací definitivně do Prahy do klementinské koleje. Ponechme teď zcela stranou jeho rozsáhlé dílo hagiografické, didaktické a literárně teoretické: v Praze pořádá své rozsáhlé materiá¬ly do monumentálního kompendia Miscellanea historica regni Bohemiae, které i při své enormní píli nebyl schopen dokončit a některé svazky byly vydány z pozůstalosti. Celá práce byla rozvržena do dvou dekád, tj. řad po deseti knihách značně velkého formátu, beroucí „historii“ země v nejširším slova smyslu vskutku zgruntu.

Připomeňmne si zkrácené názvy jednotlivých dílů a léta jejich vydání: 1. Liber naturalis (1679) – o přírodních poměrech Čech, 2. L. popularis – o obyvatelstvu (1680), 3. L. topographicus et chorographicus – místopis (1681), 4. L. hagiographicus seu Bohemia sancta – o světcích (1682), 5. L. parochialis seu sacerdotalis – o farách a záduších (1685), 6. L. episcopalis – o biskupech a arcibiskupech (1684), 7. L. regalis – o panovnících (1687), 8. L. epistolaris – soubor listin k historii Čech (1688), 9. Bohemia docta – o české univerzitě a vzdělancích (1776–80, ed. R. Ungar a P. Candidus), 10. L.curialis – o zemském zřízení, soudech a úřadech (1793, ed. J. A. Riegger). Z druhé řady vyšly jen dva svazky, zabývající se rodopisem české šlechty, oba roku 1687 – Balbín tedy pracoval v posledních letech svého života, po postižení dvěma mrtvicemi (1683 a 1687) a částečném oslepnutí, doslova jako stroj, později i s pomocí diktátu písařům. Přesto byl plán v posledku nad jeho síly. Plánované dílo však zcela vyhovovalo jeho naturelu: se stejnou chutí a nadšením vypisoval „přírodopis“ mariánských zázraků, krkonošských rostlin i předních šlechtických rodů. Rýbrcoul (spectrum Montis Gigantaei) či rožmberská bílá paní jsou Balbínovi stejně cennými pozoruhodnostmi království českého jako kozákovské polodrahokamy či karlovarské vřídlo a je jim věnováno několik stran (občasné předhůzky velmi pozdních osvícenců o tom, že Balbína diskvalifikuje jeho pověrčivost – se strašidlem se setkal i při své práci v třeboňském archivu roku 1657 – neberou v úvahu skutečnost, že přízraky různých typů tehdy patřily k běžné každodennosti: ještě v roce 1700 byla Andreasem Beckerem v Halle obhájena právnická disertace De iure spectrorum, vydaná pak 1745 v Jeně, řešící ovlivnění cen nemovitostí strašidly a povinnosti prodávajícího a kupce u takovýchto objektů). Balbínovi rozhodně nebyla vlastní matematická exaktnost barokní přírodovědy, např. fyziky, zato však pozoruhodný smysl pro detail a nepochybně i velkolepá paměť. Jeho dějepiseckým zásluhám, metodě i nedostatkům a přednostem bylo už věnováno dost pozornosti, těm přírodovědným jen minimum. V prvním díle Miscellaneí podrobně probírá přírodní poměry Čech: geografii, horopis, vodopis, rudná a nerostná ložiska, prameny, minerály, zahrady a zemědělství, byliny, fosilie, ryby a rybníky, zvěř a obory a ptactvo. Je smutným paradoxem, že tato krajně pozoruhodná kniha od svého vydání nikdy nevyšla v reprintu ani v kompletním českém překladu, který by vzhledem k náročnosti textu a četným odborným výrazům, na nichž velmi záleží, musel být nejlépe povahy zrcadlové bilingvy. Některé z kapitol prvního dílu vyšly ve výboru v překladu Heleny Businské (Krásy a bohatství české země, 1986, úvod Z. Tichá), které sice čtenáři neznalému latiny a nemajícímu přístup do starých fondů přibližují ducha Balbínova díla, nebyly však diskutovány ani s biology, ani s mineralogy a obsahují velmi mnoho chyb a nepřesností.

SE ZKUŠENOSTÍ LOVCE A CESTOVATELE

Podíváme-li se na knihu podrobně, je třeba naprosto zavrhnout často kolportovaný pohled na Balbína jako neinvenčního kompilátora (i jeho archivní práce byla neobyčejně záslužná), ne-li přímo protireformačního tmáře (čteme-li v Komenského Obecné poradě o nápravě věcí lidských recepty na totalitu orwellovského typu s kontrolou vycházek, cenzurou a dalším tuhým dozorem, lze se ptát, kdo tu byl vlastně tmář: doslova z toho běhá mráz po zádech). Ne že by Balbín k biologickým otázkám žádné prameny neprostudoval: z třeboňského archivu znal Březanovy životopisy posledních Rožmberků s řadou zoologických glos, znal a používal tehdejší nejlepší ornitologické dílo, třídílné kompendium Ulysse Aldrovandiho (Ornithologiae libri XII, 1599–1603), Agricolovo dílo o podzemních živočiších (De animantibus subterraneis liber, 1549) a nové vydání Mattio¬liho herbáře v překladu z němčiny a úpravě Adama Hubera z Riesenbachu (Velkého Meziříčí, 1545–1613), lékaře a univerzitního rektora, který spolu s Danielem Adamem z Veleslavína toto dílo – Herbář aneb Bylinář vysoce učeného a vznešeného P. Doktora Petra Ondřeje Mathiola…, 1596 – vydal (starší Mattioliho redakci Tadeáše Hájka z Hájku z roku 1562, přeloženou z latiny, zdá se, nepoužíval). Balbín cituje i Gesnerovu Historia animalium a mnoho antických klasiků, spíše jako intelektuální ozdobu. Drtivá většina jeho údajů se ale zakládá na vlastní přímé empirii nadšeného lovce a cestovatele (z části i nedobrovolného), byť některé zajímavé oblasti Čech, např. centrální Šumavu či Krkonoše, nikdy nenavštívil a byl odkázán na zprávy z druhé ruky – ostatně ještě zprávy z přírodovědecké expedice Královské učené společnosti do Krkonoš z roku 1786 se čtou jako líčení výpravy do nitra Bornea. Zatímco Balbínovy zprávy o rostlinách a bylinách se opírají především o Mattioliho a Hubera, lze s nejlepším svědomím říci, že Balbín je autorem první fauny obratlovců Čech vůbec (následovala až po více než sto letech v mnoha směrech daleko fragmentárnější a méně seriózní fauna F. W. Schmidta Versuch eines Verzeichnisses aller in Böhmen bisher bemerkten Thiere, 1795). Balbín byl v tomto směru překonán až Antonínem Fričem (Obratlovci země české, 1872), který jako jeden z mála zoologů jeho dílo znal a referoval, byť podrobnější pohled prozradí, že se díval jen povrchně (s redukcí výuky latiny na gymnáziích možnost nahlédnutí do Balbína klesala postupně k nule). Tři skupiny obratlovců zpracovává Balbín velmi podrobně: ptáky, ryby a větší savce (o drobných hlodavcích s trochou štítivosti píše, že v Čechách žijí jistě všechny druhy „myší“, které uvádí Agricola). O plazech a obojživelnících je jen několik zmínek a bezobratlí jsou zmíněni vskutku fragmentárně. O ptácích Balbín pojednává v kapitolách 65–72 (několik málo konkrétních údajů o ptácích Čech z doby před Balbínem a jejich česká jména obsahuje Claretův spisek Ortulus phisologie zhruba z roku 1365, nejedná se ovšem o faunu ptáků, ale o soubor latinských didaktických básní o nich). Zejména zajímavá a důležitá je poslední ze jmenovaných kapitol, která zahrnuje seznam všech českých ptáků, někdy i s latinskými či německými ekvivalenty a u několika druhů s bližším komentářem od Balbínova řádového kolegy Jana Viktorína (Joannes Victorinus), nadšeného lovce a čihaře, zřejmě tehdy nejlepšího znalce české ornitofauny a v zásadě prvního našeho ornitologa vůbec, tak jak mu jej zaslal z Erfurtu, kde byl polním kurátem u kaisersteinského pěšího pluku (víc se mi o tomto pozoruhodném muži bohužel nepodařilo zjistit). Balbínem pořízený výčet českých ptáků je obsažen zejména v kapitolách 68–69. Z hlediska dnešní systematiky samozřejmě některé druhy splývají či jsou ne zcela jasně identifikovatelné (dílo nemá obrázky a jen velmi málo popisů), ale celkově je to spis excelentní a dává rovněž vhled do dobové české lidové nomenklatury ptáků. Překvapení je v ornitologických kapitolách celá řada: jsou tam údaje o výskytu rarohů, dropů, moudivláčků a sýkořic vousatých (blíže v autorově knize Ptáci v Čechách v letech 1360–1890 a neb tajemství rytíře von Sacher-Masocha, 2007), velmi impresivní a známé je i jeho líčení setkání s burgundským sokolníkem na Řípu (Balbín jej nazývá Zřít, ¬Zrzit mons). V knize je líčeno mnoho zajímavých či veselých loveckých a chytačských zážitků i humorných historek s ochočenými ptáky, kunami a psy v jezuitských kolejích či se zabitím opice záměnou za čerta ve vsi Chejna. Balbín byl nepochybně v mnoha ohledech bonviván a veselá kopa a zdá se, že atmosféra v jezuitském prostředí byla dosti relaxovaná: zvlášť půvabný je popis jeho výletu s přáteli na Milešovku, kde se bavili pozorováním svatojánských ohňů v noční krajině a opíjením je doprovázejících psů vínem. Vůbec nejlépe znal Balbín ryby: těm jsou věnovány kapitoly 52–56 a prakticky všechny z nich lze identifikovat do druhu, také proto, že spolu s latinskými uvádí i jejich názvy německé a české (německé často jako první, snad proto, že vlastní poznatky čerpal hlavně od litoměřických rybářů a porovnával je také se seznamem labských ryb Georgia Fabricia-Goldschmidta, 1516–1571 ve spise Rerum Misnicarum libri septem, 1569). Tehdy ještě do Čech běžně táhli Labem lososi a rovněž jeseteři a platýzové a za Balbínovu studii o migraci a rozmnožování lososů by se nemusel stydět žádný ¬biolog nové doby. I Balbínovo líčení větších savců a lovné zvěře v kapitolách 57–63 je neobyčejně zajímavé a obsahuje cenné údaje o výskytu bobrů, rysů, divokých koček, medvědů, vlků a dalších druhů později vyhubených, či naopak zprávy o introdukci daňků, divokých králíků a muflonů do Čech. Je pouze doufati, že se někdy brzy dočkáme komentovaného a přesného českého překladu prvního svazku Balbínových Miscellaneí, konzultovaných s biology, geology a archeo¬logy, nemluvě už o tom, že by si takovéhoto překladu zasloužilo všech deset dílů. Pomyslím-li, že existují celé komeniologické a masarykologické ústavy a oddělení, je v podstatě šokující, že stále ještě nemáme ústav balbínologický, který by měl toto všechno na starosti (na Balbínův význam upozorňovali již mj. i J. P. Kučera a J. Rak, Bohuslav Balbín a jeho místo v české kultuře, 1983). Velkých postav minulosti nemáme na rozdávání a možná by bylo dobře se oprostit od pokrokářských klišé, která mohou spatřovat na prachem zapadaném jezovitovi tak nanejvýš „horoucí lásku k vlasti“.

Stanislav KOMÁREK (nar. 1958) učí na katedře antropologie FHS UK a katedře filosofie a dějin přírodních věd PřF UK Praha, zabývá se dějinami biologických disciplín, zejména výzkumu mimetických jevů a behaviorálních nauk, a rovněž přírodní estetikou v návaznosti na Adolfa Portmanna. Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript