Je pátek 31. ledna 2014, hodinky ukazují dvě hodiny po poledni a my vyrážíme automobilem značky Škoda směr Praha. Kdo se skrývá za tajuplným zájmenem my? Společnost ve voze mi momentálně dělají paní Janička Albrechtová, babička Maruš, manželka Ilona a dcera Dominička. Zatímco ženská část naší rodiny využívá cesty do Prahy k návštěvě Obchodního centra Černý most, my s Janičkou míříme hlouběji do nitra stověžaté matičky až k řece Vltavě (na Nábřeží Ludvíka Svobody), kde je naším cílem Botel Albatros. Právě na tomto parníku se koná akce s názvem Český patriot 2013, což je cena, kterou uděluje Asociace nositelů legionářských tradic a Český svaz bojovníků za svobodu za dobrovolnou a neziskovou práci v oblasti výchovy k vlastenectví a zachování historických tradic české společnosti. Obrovským úspěchem je, že tuto váženou cenu obdržela i paní Jana, činorodá, aktivní a určitě nepřehlédnutelná členka našeho sdružení - Spolku přátel Častolovic.

Za jaké skutky byla Jana Albrechtová na cenu nominována?

Paní Jana je obětavá organizátorka, energická a schopná žena, matka dvou dětí, bývalá středoškolská učitelka, regionální publicistka, autorka několika prací o historii amatérského divadla, divadelní režisérka, herečka, zapálená vlastenka, význačná osobnost ochotnického divadla a kultury nejen na Rychnovsku. Několik let je aktivním členem redakční rady zpravodaje městyse Častolovice, zpravodaje obce Hřibiny a Ledská. Společně s manželem Františkem každoročně připravuje a účinkuje v komponovaných autorských pořadech pro Místní knihovnu Častolovice, které se zabývají různými tématy (např. Národním obrozením, Drsným smíchem Antiky, Českými a světovými pohádkami, Jaroslavem Haškem, Karlem Čapkem, Karlem Havlíčkem Borovským, poezií, Častolovicemi atd.). V rámci Spolku přátel Častolovic o.s. rovněž s manželem připravuje a moderuje Sváteční matiné ke Dni české státnosti. S láskou a neutuchajícím elánem pečuje o své okolí, přičemž se nikdy nebojí přiložit pomocnou ruku k dílu. Pravidelně a zcela dobrovolně uklízí veřejná prostranství, zvelebuje schody ke kostelu sv.Víta a zeleň u sochy sv. Václava v Častolovicích. Zajišťuje průvodcovskou službu v Muzeu Častolovicka a obrazové galerii malíře Antonína Hudečka. V Základní a mateřské škole v Častolovicích připravuje a moderuje besedy o výchově dětí, přístupu dospělých a poslání rodiny. Paní Jana Albrechtová je neodmyslitelnou součástí kulturního a společenského dění nejen v Častolovicích, statečnou a odvážnou ženou, která se nebojí projevit svůj názor, vlastenkou, žijící legendou regionální kultury a amatérského divadla, za což ji jistě patří obrovské poděkování.

Po 2 hodinovém putování přijíždíme na parkoviště před obchodní dům Ikea v Praze na Černém mostě. Děvčata odchází za nákupy, my vyrážíme za poznáním a vlastenectvím. Linkový autobus nás převáží k zastávce metra. Podzemní dráhou se dostáváme na stanici Florenc, kde vystupujeme a cestou vedoucí kolem hotelu Hilton, obtěžkáni taškami s oblečením a knihou Častolovice, přicházíme k vltavskému nábřeží, kde kotví známý parník Albatros.

Přes zastřešený lodní můstek přicházíme po koberci do recepce botelů. Prosklené dveře se sami otvírají a my se rázem ocitáme v jiném světě. Bohatě zdobený interiér z ořechového dřeva nasvěcují lampy s mléčným sklem, na stěnách visí obrazy s říční a lodní tématikou, v prosklených výklencích je možné spatřit lahve s luxusními  víny, interiér lodi je nazdoben vlasteneckými motivy. Strop podpírají dřevem obložené sloupy a tvoří ho pravidelné čtvercové kazety ohraničené úzkou lištou. Na podlaze je položen červený koberec s květinovým vzorem.  Ve vstupní  hale nás srdečně vítají předsedové Asociace nositelů legionářských tradic a Českého svazu bojovníků za svobodu. Vzájemně se představujeme a po chvilce jsme předáni do péče hostesek, které nás vedou po točitém lodním schodišti do salónku na horní palubě.

V šatně odkládáme přebytečné oděvní doplňky, přičemž se nás ujímá paní Jindra Svitáková, šéfredaktorka časopisu Historický kaleidoskop a uvádí nás ke stolu. Zjišťujeme, že nám dnes večer, dle zasedacího pořádku, dělají společnost  sokolský činovník Ing. Vladimír Prchlík s chotí, brněnský nakladatel Šimon Ryšavý rovněž s manželkou, badatelka, Češka žijící v Belgii paní Milena Kolaříková a Vladimír Štrupl. Vůbec jsme překvapeni, ba téměř zaskočeni, kolik lidí s neuvěřitelnými životními příběhy a osudy se tu dnes sešlo. Koncentrace skutečných hrdinů z masa a kostí, statečných lidí a opravdových vlastenců, je až neuvěřitelná. Posuďte sami, jak často za život se Vám stane, že můžete sdílet místnost a dýchat stejný vzduch s živoucími československými legendami např. s genmjr. Alexandrem Beerem, veteránem bitvy u Dukly, Sokolova a u Kurska, plk. Imrichem Gablechem - legendárním pilotem, kterému se podařilo společně s osmi dalšími letci se čtyřmi letadly uletět v roce 1939 z Piešťan do Polska, projít ruským gulagem, dostat se do Anglie a bojovat s RAF; plk. Pavlem Vranským – letcem a bojovníkem od Tobrúku; uznávaným historikem Jaroslavem Čvančarou; ženami a muži, kteří bojovali na  různých frontách II. světové války nebo prožili a přežili utrpení vyhlazovacích táborů. Mezi přítomnými dámami poznávám známé tváře, které jsem měl možnost vidět v působivém a nedávno reprízovaném dokumentu Arnošta Lustiga. Podobné zážitky, jako jsou ty dnešní se jistě často neopakují. Za Častolovice, spolek i Albrechty jsem strašně rád, že do této vybrané společnosti  má být co chvíli uvedena i Janička Albrechtová. Moderátor večera postupně vyhlašuje vítěze  jednotlivých kategorií, ti přicházejí k řečnickému pultíku, přebírají ceny, pronáší vždy několik vět, usedají na svá místa, přičemž skoro až v samotném závěru je vyhlášená i námi očekávaná kategorie  - Zachování kulturního dědictví. „V kategorii Zachování kulturního dědictví byla cena udělena paní Janě Albrechtové z Častolovic“, pronáší řečník a své sdělení doplňuje výčtem zásluh, za které byl Český patriot 2013 v této oblasti udělen. Paní Jana přijímá z rukou Ing. Houšky skleněnou plastiku představující českou trikolóru, srdečně děkuje pořadatelům za ocenění své i manželovi práce a předsedovi ANLETU věnuje na památku rozsáhlou monografii Častolovice. Z proslovů ostatních oceněných řečníků musím bohužel vyzvednout smutný postesk válečných veteránů k tomu, že současná knihkupectví jsou plná knížek o válce, životech nacistických pohlavárů, lidí, proti kterým bojovali a mnozí i položili životy, a na hrdinství a činy řady statečných Čechů i  Slováků se jaksi zapomíná. „Vždyť doposud nemáme ani encyklopedii prvorepublikových generálů“, dodávají poněkud naštvaně. Jinak se ale celý večer nese v příjemném, velice pohodovém a  vlasteneckém duchu. Obrovským zážitkem je pro mne chování a vystupování Sokola pana Ing. Prchlíka. Považte, v 85 letech napochoduje vzpřímeně v sokolském kroji převzít ocenění. Zvolá vítězný pozdrav: Nazdar!, přičemž je mu sborově odpovězeno: Zdar!,  pronese neskutečně věcný a inteligentní proslov a vrátí se k našemu stolu a k manželce, kde posléze družně a srdečně diskutuje s krojovaným druhem ( ale asi tak o 65 let mladším), jakoby byli bratři nebo největší přátelé. Nic strojeného, ale obrovský přehled, optimismus a radost ze života.
Oči mi zvlhly při pohledu na bezmála stoleté válečné veterány v okamžiku, kdy vystřelili ze sedu do pozoru, jako dvacetiletí mladíci při prvních tónech dojímavé písně Amazing Grace, ačkoli do salónku na horní palubě Albatrosu nebyli téměř schopni  vystoupat bez opory. Jistě si v duchu přehráli své prožitky a vzpomínky na blízké a kamarády.

Mráz mi běhal po zádech při poslechu pro mne doposud neznámé, ale čerstvě objevené básně Rudyarda Kiplinga If (Když) v podání zpěváka skupiny Taxmeni Vráti Vyskočila. Určitě navždy mne, v pozitivním slova smyslu, poznamenal i společný zpěv české hymny. Pro někoho asi dost přízemní a trapné. Ale ať si...Je smutné, že doma nebývá nikdo prorokem, a že patříme k národům, které opovrhují svými hrdiny, lehce zapomínáme a nedokážeme rozeznávat opravdové hodnoty. Proč asi? Kde se stala chyba?

I příjemné věci musí skončit. Po půl deváté se loučíme s pořadateli i hosty, děkujeme za pohostinnost a přivoláváme si k botelu dopravu. Spletí jednosměrek míříme k výchozímu bodu naší pražské cesty – Černému mostu. Zde se potkáváme s nákupčími, přesedáme do rodinné Škodovky a vracíme se domů. Povzneseni, bohatší, poučeni, hrdi.

Rudyard Kipling
Když
Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,
když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
když nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,
když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům společným jsi kryt,
když nezoufáš, ač pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,
když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,
když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,
zas po prohře se vracet k východisku,
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,
když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže "Vytrvej!"
když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,
když sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,
když řekneš: "svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!"
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi
a co je víc: pak, synu můj jsi muž!