Kroniky promlouvají: Ze života hostinského Antonína Satrapy PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 6
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Jiří Václavík   
Úterý, 04 Listopad 2014 11:52
Velikost písma:

Josef Satrapa Zápis z kroniky ponechán bez oprav v původní podobě i s věcnými chybami, které jsou napraveny na konci textu:

Častolovice je pěkné malé městečko. Leží po obou stranách silnice. Na severní straně rozloženo je mírné stráni, kdežto na jižní straně je rovina táhnoucí se až k Divoké Orlici, do níž pije se řeka Bělá, tekoucí na východní straně kol pěkného zámku Šternberků. Na nejvyšším bodě stojí pěkný kostelíček, který kraluje celému okolí.
Podíváte-li se ze vzdálí na Častolovice, upoutá váš zrak na nejvyšším svahu pěkná a osamocená vilka. Zdá se vám jakoby na vás kynula, jako by vás zvala k sobě. Vilka obtočena je krásnou a větší zahrádkou, v niž na východní straně pyšně stojí pěkný včelín. Pomyslíte si, kde mají včely, tam jsou jistě hodní lidé.


Ve vilce té bydlí dvě dobré duše – muž a žena, kteří nejsou ještě staří, ale po úmorném přičinění, uchýlili se do ústranní, aby ještě po veškeré dřině a starosti ještě dlouhá léta prožili ve svornosti, lásce a vzpomínkách. Mají daleký výhled po okolí a duše jejich okřívá, když časné ráno po východu slunce a pozdě večer při západu kochají se krásou a velebností přírody.
V častolovickém pivovaře byl v minulém století podstarším statný a rázovitý muž. Měl pět dětí, z nichž čtyři malí broučci mu odešli na věčnost a zůstal mu jenom synek narozený 27. pros.1884. Synek netěšil se dlouho z lásky rodičů, vždyť mu oba krátce za sebou v roce 1897 odešli. Synka ujala se sestra jeho matky – paní Řezníčková. Starala se o něj pečlivě. Posílala ho do měšťanské a pak do rolnické školy v Kostelci n. Orl. Synek byl vděčen svým opatrovníkům a vynasnažoval se, by láskou a přičinlivostí jim dobrodiní to nahradil. Po 15 roků ošetřoval pečlivě nemocného strýce Řezníčka a také tetičku, která též několik roků vážně churavěla – takřka na rukou nosil. Nevěděl mnohdy, kde má dříve co vykonati – měl na starosti hospodářství a strýcovu hospůdku.
Oženil se s Josefou Provazníkovou z Čestic, která byla z hospody a z 10 dětí. Přičiňovali se, seč jim síly stačily. Než tetička zamhouřila oči, odkázala polovici svého majetku svému svěřenci a po smrti svého strýce dostal druhou polovici – jako odměnu za veškerou lásku a péči při jich ošetřování.
Měl nyní hospůdku a statek. Nezhrdl však, pamatoval se svoji dobrou ženou na budoucnost. Přičiňovali se a štěstí jim přálo. Ať podnikali cokoli, vše se jim dařilo. Hospůdka nesla dobrý zisk a na polích se vše dařilo. Před válkou se pilo, moc se pilo. Pivo, víno a kořalka, vše teklo proudem, zvlášť kořalka byla zlatým dolem. Sám si ji robil na studené cestě a pivo míval jako křen a víno chodili k němu páni z daleka. Majetek rostl a náš pan hostinský přikupoval pole i luka.
Přišla válka, hrozná válka. Nastala bída, nedostatek a drahota. Náš dobrý muž  neměl nikdy srdce ledové, jeho levice nikdy nevěděla, co dělá pravice. Pomáhal kde mohl – nikoho potřebného od svého prahu neodehnal. A vidíte, za tu dobrotu a lásku k lidem štěstí mu přálo a peníze hrnuly se do jeho domu. Hospodářství vynášelo, hospoda nesla dobrý úrok a několik prasnic dávalo veliký užitek. Vždyť stál párek čuňat až 1000 Kč. Často se stávalo, že přivezl z Rychnova 10 – 15 tisíc Kč.
A dnes? Dnes je náš přítel Satrapa na zaslouženém odpočinku a tráví s drahou svoji manželkou ve vilce č.257 klidný a tichý život. Jsou opuštěni – děti nemají. Jistě často a často v podvečer vzpomínají- ač si to neřeknou – pro koho jsme šetřili? – Kdo jednou zatlačí naše oči? – Kdo nás uloží ku věčnému odpočinku?- Kdo někdy postane a pomodlí se u našeho hrobu? – Kdo v den dušiček rozsvítí na něm malou svíčku?- Kdo?.....kdo?....kdo? Dědicové jistě pohádají se o náš těžce našetřený majetek, snad se seperou a ještě nám nadají, že jsme pro ně málo našetřili.

Roku 1935 zapsal kronikář Včelařského spolku v Kostelci nad Orlicí pan Čeněk Hruška.

 

Opravy a doplnění:

Pan Satrapa se nejmenoval Josef, ale Antonín. Jeho maminka pocházela ze 4 dcer manželů Svobodových. Svobodovi vlastnili hostinec v nynější Masarykově ulici, dnes na stejném místě stojí kancelářský objekt firmy Rojek. Jedné z dcer, provdané Řezníčkové, tento hostinec přenechali. Antonínovi zemřela maminka, když mu bylo 11 let a asi za 3 roky zemřel i otec. Sirotka se ujali Řezníčkovi a vychovali ho jako vlastního. Zemřel v lednu 1945. Vdova po panu Satrapovi, paní Josefa, napsala poslední vůli a odkázala vilku čp.257 svému bratrovi Karlovi Provazníkovi, který v té době žil v Praze. Karel bohužel během krátké doby nečekaně zemřel. Vdova, paní Marie Provazníková, neměla zájem se na dálku starat o nemovitost, platit zemědělskou daň, domovní daň apod., a proto nabídla domek k prodeji. V září roku 1963 vilku koupili manželé Hodní. Paní Satrapová měla zřízené věcné břemeno, do smrti zajištěné bydlení. Po její smrti v březnu 1969 vše ostatní zdědil bratr paní Satrapové Rudolf Provazník.

Za upřesnění chyb a další údaje děkujeme paní E. Hodné.

 

 

Objektivem fotoaparátu

foto_tydne100.jpg

Kalendárium

Dnešního dne pravděpodobně nedošlo v Častolovicích k žádné význačné události.

Církevní kalendář

Podle církevního kalendáře má dnes svátek: Anežka Římská - beránek

Sponzoři

Banner
Pokud považujete činnost "Přátel Častolovic" za smysluplnou a uvažujete o podpoře našeho úsilí nebo jste ochotni stát se sponzorem spolku, neváhejte nás kontaktovat např. na e-mailu: info@e-castolovice.cz nebo osobně. Na oplátku vám můžeme nabídnout umístění reklamního banneru na těchto webových stránkách, propagaci vaší osoby nebo společnosti na námi pořádaných akcích, příp. další formy spolupráce. Děkujeme.

Web Archiv

Stránky Spolku přátel Častolovic jsou součástí Archivu českého webu Národní knihovny ČR.

Jsme také na síti





PageRank

WebInfo - SEO analýza


Vytvořil a spravuje Daniel Beneš © 2010 - 2015 | Grafika Daniel Beneš & Jiří Václavík © 2010 - 2015
Licence Creative Commons
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko