Při úklidu rodinného domu čp.182 v Častolovicích byla nedávno nalezena menší plechová krabička se starými zaprášenými fotografiemi. Fotografie noví majitelé domu nezištně věnovali Muzeu Častolovicka, což je rozhodně lepším řešením, než aby skončily v popelnici, potažmo na skládce odpadů. Část snímků se podařilo ihned identifikovat, neboť je na nich byl zachycen dlouholetý a oblíbený častolovický farář pan Jan Kosek. Část z nich tiše a mlčky čekala na své zařazení ( znovuobjevení), které přišlo zcela nenadále a nečekaně, při sledování jednoho z dílů televizního dokumentu Neznámí hrdinové.

Nejprve si připomeňme některé historické události. Ve středu 24. června 1942 vypálili nacisté osadu Ležáky na Chrudimsku a v letošním roce si připomínáme 77. výročí této tragické události. Jedním z hrdinů ležácké tragédie je vrchní četnický strážmistr Karel Kněz, který se narodil 16. ledna 1899 v obci Nehodiv, okres Klatovy a zemřel 22. června 1942 mezi Habrovčí a Loukou u Vrbatova Kostelce, nedaleko Ležáků. Vyučil se obchodním příručím. Záhy však musel narukovat do první světové války, v níž v roce 1917 bojoval na italské frontě. Po návratu z války vstoupil do československého četnictva. Mezi roky 1922 a 1932 sloužil ve Starém Kynšperku (okres Cheb), odkud přešel do Chomutova, kde zůstal až do roku 1934. Dne 5. července 1934 byl přidělen do Vrbatova Kostelce. Krátce po 15. březnu 1939, kdy začala německá okupace Čech, Moravy i Slezska, založil Karel Kněz se svými přáteli odbojovou skupinu nazvanou „Čenda“. Ta měla více než dvacet pět členů. Jejím úkolem bylo shromažďování a ukrývání zbraní. Předávali rovněž zprávy o přesunech okupačních vojsk spolu s údaji o společenském a hospodářském stavu na okupovaném území. V lomu Hluboká v Dachově u Ležáků a později ve Švandově mlýně v Ležácích přechovávali radiotelegrafistu Jiřího Potůčka ze skupiny „Silver A“, kterému umožňovali z vysílačky Libuše zasílat depeše do Spojeného království. V době vysílání, což bylo mezi 22. hodinou a pátou ranní, střežil strážmistr Kněz v rámci své pochůzky přístupovou cestu k místu vysílání, tím měl radiotelegrafista klid na práci. Vysílačka odtud zajišťovala spojení se zahraničním odbojem a Jiří Potůček patřil k nejpilnějším radiotelegrafistům ze všech výsadků na našem území.
Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha začalo být mezi odbojáři horko. Gestapo zadrželo a vyslýchalo na jaře roku 1942 i Karla Kněze, ale tentokrát se ještě dostal na svobodu. Sedmnáctého června 1942 opustila Ležáky po varování vysílačka Libuše. O čtyři dny později, večer 21. června již Karel Kněz věděl, že gestapo zatklo ležáckého mlynáře Jindřicha Švandu, k němuž Kněz chodíval na spiklenecké porady pod záminkou hraní mariáše. Odvezli proto spolu s dalším odbojářem Čeňkem Burešem uschované zbraně pryč. Poté se strážmistr Kněz vrátil domů, rozloučil se s manželkou Annou a pohledem i se svými syny, starším Karlem a mladším Jaroslavem, a odešel do Habrovče, v níž bydlela rodina Doležalových, což byli jeho přátelé. Vylíčil jim, že se bude muset zastřelit, neboť by ho čekaly těžké výslechy na gestapu. A tím, že spáchá sebevraždu, uchrání své spolupracovníky i svoji rodinu. Doležalovy ještě navíc požádal, aby se postarali o jeho manželku i dva syny. Následně odešel směrem k Louce a cestou se na vyvýšeném místě, odkud je rozhled do kraje, zastavil a svou zbraní zastřelil. Přestože vrchní četnický strážmistr Karel Kněz ukončil život vlastní rukou, nemůže být rozhodně považován za sebevraha. Tuto skutečnost si uvědomovali lidé už tenkrát, když ho tamní farář s hrobníkem odmítli přes urgence okupačních německých úředníků pohřbít za hřbitovní zdí. Pohřbu se nesměl zúčastnit nikdo z místních, pouze jen manželka a synové. Jeho hrob se nachází ve Vrbatově Kostelci a je zde pohřbený i s milovanou ženou. Události nabraly rychlý spád, osud Ležáků byl zpečetěn. Ležáky dopadly dokonce hůře než Lidice. Všichni muži i ženy nad 15 let byli zastřeleni, přežily pouze dvě děti (sestry Šťulíkovy), které byly dány na převýchovu. Ostatní děti skončily v plynových komorách v Chelmu.
Nu a zde, téměř na konci celého příběhu a ležácké tragédie, se dostáváme k rozuzlení tajemství starých fotografií. Farářem, který odmítl pohřbít Karla Kněze jako sebevraha byl s největší pravděpodobností farář Jan Kosek, jenž později všemožně podporoval jeho rodinu, synovi Jaroslavovi vystrojil veselku. Jan Kosek se narodil 21.12.1904 v Hrošce, knězem se stal 29.6.1940 a do Častolovic byl přeložen na místo faráře Jana Lebedy dne 1.7.1948. Zemřel 27.2.1979 a je pochován na ličenském hřbitově. Fotografie z jeho pozůstalosti skončily u tehdejší hospodyně, která pobývala v rodinném domě čp.182 a odtud se popsanou cestou dostaly až do archivu Muzea Častolovicka. Jsou na nich momentky z veselky Jaroslava Kněze a z prvního poválečného pietního aktu v Ležákách. Velkou nápovědou mi byl dokument Neznámí hrdinové: Muž, který se obětoval, kde byly obdobné snímky použity.