Počátky osídlování

Počátky osídlování PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 5
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Jiří Václavík   
Sobota, 28 Srpen 2010 21:43
Velikost písma:

Okolí Častolovic bylo od pradávna pokryto hustým lesem, ve kterém se proháněli medvědi, vlci a jiné šelmy. Nad neprostupnými lesy kroužili draví ptáci. Věčné ticho narušovaly pouze vítr, šumění řek a dravá lesní zvěř. S příchodem prvních osadníků byl neprostupný prales  vyklučen nebo vypálen a na těchto místech vznikly pastviny i políčka primitivního polního hospodářství.

 

Ronovci (Hronovci)Jak tedy vzniklo naše městečko? A proč se jmenuje zrovna Častolovice? Osobní, staročeské  jméno Častolov (někdy také Čeněk, Časta) bylo kdysi velmi oblíbené. Oblíbili si ho také páni z rodu Hronovců, původně pocházející z Plzeňska, kteří začali kolonizovat Podorlicko. Tento rod hojně jméno Častolov používal a je připomínáno již v letech 1215 -1216. Častolov či Čeněk ze Žitavy žil v letech 1216 -1253, jeho syn Častolov je připomínán v letech 1250 -1261, bratranec téhož jména je uveden v různých písemných zprávách v letech 1255 až 1269. Jejich potomci, kterých bylo dle historických pramenů mnoho, začali raději přejímat zkrácené jméno Čeněk.

Přesné datum založení Častolovic nelze z dostupných historických pramenů stanovit. Založení Častolovic zřejmě souvisí s kolonizační činností západočeských Půticů, i když pravděpodobně navázalo na existenci nějaké starší osady. Příslušníci tohoto starobylého šlechtického rodu nosili ve znaku tři modré kosmé pruhy ve stříbrném štítu, v klenotu měli stříbrné křídlo se stejnými pruhy jako ve štítu, přikrývadla modro-stříbrná. Ve 14. století měli někteří členové rodu na pečetích pruhy jen dva. Potvrzuje to skutečnost, že byli příslušníky velkého rozrodu Drslaviců, kolonizujících krajinu kolem Tiché a Divoké Orlice a mají společné znaky s pozdějšími pány z Dobrušky a Opočna, užívajících ve znaku dva (nebo i více) stříbrné kosmé pruhy v červeném štítu, a s pány z Potštejna, užívajících na stříbrném štítu tři pruhy červené.

DrslaviciJedna větev Drslaviců, která si oblíbila křestní jméno Půta, učinila z Častolovic své hlavní sídlo a jmenovala se proto pány z Častolovic. Zakladatelem rodu Drslaviců je Drslav, královský kastelán, purkrabí a popravce na hradu Plzni, honosící se erbem se čtyřmi stříbrnými pruhy v modrém poli.

Podle některých pramenů někdy kolem roku 1280 založili páni z Častolovic (snad Procek syn Půty) z rodu Drslaviců, na blatech nedaleko dnešního zámku, nejspíše v místě zvaném Skalka (pravděpodobně na návrší u nynějšího kostela),  gotickou tvrz či hrad, využívající ke své obraně mokřiny a vodní plochy ve svém okolí. Zatímco samotná tvrz nijak nevynikala, její majitelé se v pozdějších dobách významným způsobem zapsali do českých dějin. V 11. či 12. století měla již osada, dle některých, bohužel blíže nespecifikovaných historických pramenů, vlastní kostel a faru. Ve 13. až 14.století bylo zalidněno i široké okolí obce - Rychnov, Potštejn a Žamberk. Roku 1312 je připomínán Půta syn Prockův, u kterého lze předpokládat, že ves Častolovice měl ve svém držení.

PŮTA Z ČASTOLOVIC

Páni z Častolovic S jistotou lze tvrdit, že roku 1342 jsou Častolovice v držení Půty z Častolovic. V tomto roce dovolil Jan Lucemburský na prosbu Půty z Častolovic proměnit ves Častolovice na městečko a udělil mu týdenní trh každé pondělí. Půta z Častolovic (†1397) v roce 1345 bojoval proti Polákům. V třeboňském archivu je uložena listina  z 29. června 1345 v níž slibuje markrabě Karel Purkartovi purkrabímu maidburskému, Půtovi z Častolovic, Beneši z Meziříčí a jejich přátelům a společníkům, kteří s ním táhli proti králi polskému, že jim za jejich škody a náklady zaplatí, jakmile bude moci. Své sliby splnil a roku 1355 ustavil Půtu z Častolovic purkrabím na hradě Potštejn, od roku 1377 byl jmenován hejtmanem v Lužici a roku 1384 byl Václavem IV. jmenován hejtmanem knížectví lucemburského. Častolovice v těchto letech, konkrétně v roce 1358 jsou připomínány jako present Pothe de Czastolouicz ad E.ib. V letech 1381-1394 zasedal Půta na zemském soudě a je také relátorem moravského markraběte Jošta. V době, kdy byl královským radou, rozšiřuje rodový majetek (državy) - r.1379 se stává pánem na Borohrádku, r.1387 kupuje zboží skuhrovské, rychemberské, městečko Týniště, roku 1390 se stává pánem na Náchodě, roku 1393 na Uhřínově, roku 1394 na Opočně a Chlumci u Bydžova (dnes Chlumec nad Cidlinou). Mimo to jsou v jeho držení Kostomlaty, manské zboží u Červeného Kostelce, Neděliště, Bolehošť, Kratonohy, Voděrady, Hemže, Opočno a krátce i Kostelec nad Černými Lesy. Správa častolovického kostela v té době spadá pod děkanát Kostelec nad Orlicí, arcijáhenství Hradec Králové. Fara je doložena roku 1358, škola roku 1365. Půta se oženil s paní Machnou a spolu s ní a svým synem Půtou založil listinou ze dne 24. listopadu 1365 oltář s kaplí, nadal oltář městištěm k vystavení domu blíže kostela a platy ze vsi Desné u Litomyšle. Detailnější údaje ke kostelu i kapli si povíme později.
Jan LucembruskýPůta roku 1397 umírá a s manželkou Machnou zanechal jediného známého syna Půtu staršího, jenž žil v letech 1365 až 1403. Půta II. starší, připomínaný poprvé v roce 1365, se oženil s Annou kněžnou Osvětimskou a jeho otec jí věnoval panství skuhrovské  a později v roce 1365 rychemberské v hodnotě 2750 kop gr. českých. Jako patron v Týništi je připomínán roku 1398. V letech 1397  až 1402 zasedal na zemském soudu, roku 1400 prodal panství Opočno. V této neklidné době byl Půta starší v roce 1394 jmenován vyjednavačem smíru mezi pražany a Panskou jednotou společně s Hynkem z Lipé, Ondřejem z Dubé a Purkartem Strnadem z Janovic. Z piety k hrobce svých rodičů a předků daroval dne 29. června 1398 častolovickému kostelu plat 8 kop. Listinou ze dne 14. září 1399, v době, kdy přebýval na Rychemberku (Liberku), nechal do kostela zhotovit oltář těla Páně a sv. Jiří a prvním  oltářníkem ustanovil Pavla Mezeřičského. K jeho vydržování dal Půta 8 kop gr. platu v Křivicích s výnosy z polí, týnišťského mlýna a městiště domů v Častolovicích.

V době, kdy Půta pobýval v Opočně, odprodal místnímu faráři za nízkou cenu popluží ve Voděradech, a tím zajistil střídajícího kněze. Zemřel po roce 1402. V historických materiálech je nejčastěji uváděna formulace, že zemřel v průběhu let 1402 - 1403, neboť přesný datum jeho smrti není znám.  Poručnicí syna Půty se po otcově smrti stává jeho matka, již zmiňovaná kněžna Anna Osvětimská. Anna přebývala se synem na hradě Rychemberku  a odsud poukázala častolovickému kostelu dne 3. června 1405 štědrý dar a na oplátku požadovala zádušní mše za Půtu, Machnu, paní Annu, Gastka, paní Kačku, Krušinu, Vojtěcha řečeného Hrba, Jana řečeného Kostelec, Bartoně Klerika a jiné příbuzné a přátele rodu.  Jednalo se o výnosy ze vsí Lično, Zádolí a z mlýnu v Habrové. Někdy před rokem 1411 se pravděpodobně Anna provdala za knížete Alexandra Litevského [?], byla zbavena poručnictví nad synem a podržela si pouze panství rychemberské a skuhrovské. Není však vyloučeno, že se na Litvu neprovdala matka Půty III., ale některá z jeho sester, neboť v dobové literatuře jsou zmínky o litevském švagru Ivaškovi. Věno v podobě rychmberského a skuhrovského panství zapsala dne 10. září 1415 synu Půtovi a Vilémovi, purkrabímu na Rychemberku. Na panství častolovickém pak vládl v letech 1413 - 1415 jako poručník chlapců Jan Puška z Kunštátu, strýc slavného krále Jiříka z Poděbrad. Roku 1413 přenesl Jan Puška desátek libelský na ves Voděrady, zároveň prodal dědiny v Desné u Litomyšle, z nichž vycházel plat k oltáři sv. Kateřiny v Častolovicích. Aby oltář nezůstal bez nadání, převedl na něj plat ze zboží v Přepychách.
Jan Puška z KunštátuRoku 1415 je Jan Puška z Kunštátu připomínán jako patron kostela častolovického a vůbec naposled jako pán na Častolovicích. Purkrabím na panství častolovickém byl v té době rytíř Štěpa ze Štítar. Častolovice se opět dostaly v držení Půty nejmladšího, pro lepší orientaci si ho označíme číslicí III. Vodítkem při pátrání po životním osudu Půty III. nejmladšího se mi stala kniha Martina Šandery - Zikmundovi věrní na českém severovýchodě vydaná v roce 2005.
Půta III. je bezesporu jednou z nejproslulejších osobností rodu. Již roku 1408 mladý Půta u dvorského soudu čelil půhonu Jana z Kostelce a o rok později je již uveden mezi přísedícími zemského soudu. Půta III., nebo také nejmladší, prošel v mládí loupeživou školou, přestože pocházel z již zmiňovaného, váženého panského rodu Puticů - odnože západočeských Drslaviců. Mladý pan Půta vyrůstal bez otce, neboť pan Půta II. starší, vrtkavý pán, který několikrát změnil stranu při sporu krále Václava IV. a jednoty panské, se dospělosti syna nedožil. Již v roce 1412 je jméno Půty nejmladšího z Častolovic uváděno mezi příslušníky šlechtického seskupení, které se chystalo zahájit nepřátelské akce proti bohatému městu Jihlavě. K tomuto útoku nakonec nedošlo. S dalšími feudály ve svých akcích pokračoval několika loupeživými akcemi, a tak mohlo být Půtovo městečko Solnice opakovaně uváděno mezi místy, kde se měla dělit kořist, nebo kde se zdržovali proslulí námezdníci. Půta nejmladší z Častolovic sice přiložil na zemském sněmu v Praze v září roku 1415 pečeť ke stížnému listu do Kostnice (německy Konstanz) proti upálení mistra Jana Husa, ale k samotnému procesu jel téhož roku v doprovodu Husova největšího odpůrce litomyšlského biskupa Jana Železného, společně s Petrem Konopišťským ze Šternberka, Albrechtem z Rabštejna, Rubínem z Rýzmburka a Štěpánem z Pálče. Od té doby již bojoval pouze na straně Zikmundově. Více něž náboženské spory ho v těchto letech zajímal vlastní zisk. Základny v Častolovicích, Solnici a Rychemberku sloužily jako shromaždiště ozbrojenců a výchozí body pro chystané loupeživé a válečné výpravy. V dobách loupeživých výprav navázal Půta III. užší styk s Janem Městeckým z Opočna, se kterým jeho tehdejší poručník Jan Puška z Kunštátu, vedl soukromou válku proti Jindřichu Lacembokovi z Chlumu. Jan Městecký z Opočna se mimo jiné objevuje jako svědek při prodeji hradu Zlenice Kunšovi z Kozojed, který Půtovi z Častolovic vynesl 3050 kop grošů. Později vstupuje Půta nejmladší do králových služeb. Roku 1417 zapsal Václav IV. Půtovi 1500 kop pražských grošů, které měl až do odvolání pobírat z berně opatovického kláštera. Půta se za to zavázal být panovníkovi k dispozici s oddílem jízdy. Při poslední výpravě před husitskou revolucí zabila jeho ozbrojená skupina, konkrétně námezdník Ochystal, jihlavského měšťana Heschla. Za tento čin nehnal překvapivě pána z Častolovic nikdo k odpovědnosti. Král Václav Půtovi postoupil manské držby i odúmrť po Zikmundovi Pyknovi z Lichtenburka - město Choceň s celým příslušenstvím. V tomto případě se jednalo o danajský dar, protože si na majetek dělaly nárok i Zikmundovy sestry Markéta a Dorota a poděbradská větev Kunštátů. Se sestrami se Půta vyrovnal odstupným ve výši 2000 kop grošů, ale s pány s Poděbrad vedl vleklý spor, který měl právní tečku až dlouho po jeho smrti - v roce 1454. Ve sporu o město Choceň vystupoval na straně Půtových odpůrců také Hynek z Dubé, který si zvolil přídomek Červenohorský. Později se tento muž stal spolubojovníkem v boji proti kališníkům.
Na konci roku 1419 držel Půta III. panství Rychemberk, Častolovice, Skuhrov a Nový hrad - Klečkov. Od roku 1427 je doloženo držení tvrze Třebešov. Podací právo měl ke kostelům v Rybné Nebeské, Ličně, Zádolí, Solnici, Nedělišti, Skuhrově, Kratonohách, Újezdu, Habrové, Rychemberku, Lukavci (Lukavici), Týništi. Po vypuknutí husitské revoluce se z Půty III. z Častolovic stává vůdčí osobnost tzv.Opočenské strany, jejíž jádro tvořili zmiňovaný Půta III. z Častolovic, Jan Městecký z Opočna, Hynek Červenohorský z Dubé. Po zpočátku váhavém postoji, zda se zapojit do potlačování povstání, mu král Zikmund dne 26. listopadu 1420 připisuje polovinu berně opatovického kláštera, druhou půlku získává Aleš Holický ze Šternberka, oba jako náhradu za dluh 3000 kop. Ve skutečnosti však tento dluh nebyl nikdy splacen, neboť klášter  v následujících letech zanikl. Stává se poslem krále Zikmunda na sněmu pražském (1423,1434) a čáslavském (1421). Půta z Častolovic jako věrný katolík společně s knížaty slezskými, Janem Svídnickým z Chotěmic a Janem Městeckým z Opočna plení v roce 1421 společně se Slezany krajinu okolo Litic a Žampachu. V roce 1421 (2.-3. února) obsadily oddíly Půty nejmladšího s Janem Městeckým z Opočna, Čeňkem z Přibyslavi, Arnoštem Flaškou z Rychmburka a Mikešem Divůčkem z Jemniště Chotěboř.

K této události lze v historických materiálech vypátrat, že na přelomu let 1420-1421 obsadil Chotěboř táborský oddíl husitů, vedený Petrem Hromádkou z Jistebnice. Počáteční podpora husitů v městečku se změnila v odpor, který s ubývajícími zásobami sílil. Část mužů z posádky se proto vypravila získat proviant. Tohoto okamžiku využily oddíly katolických pánů a vtrhly do města. Obránci města se pod příslibem svobodného odchodu vzdali a složili dne 4. února zbraně, což se jim stalo osudným. Útočníci je bez milosti pobili, zajali Petra Hromádku a další dva kněze, které nechal Jan Městecký z Opočna po triumfálním návratu do Chrudimi veřejně popravit. Petr Hromádka byl se svými druhy upálen zaživa. Odplata na sebe dlouho nenechala čekat a husité dobyli při tažení, které začalo 13. dubna 1421, město Chrudim, přičemž Jan Městecký si zachránil život tím, že se před zraky vojska hanebně pokořil a slíbil spojenectví husitům. Půta z Častolovic zůstával stranou tohoto bouřlivého dění, nelze vyloučit, že se v tuto dobu zdržoval na královském dvoře v Trenčíně.
Roku 1421 odjíždí Půta III. z Častolovic jako králův vyslanec na panský sněm v Čáslavi, kde přednesl spolu s Alešem Holickým ze Šternberka Zikmundovy požadavky ke smíru, jež ale byly zamítnuty, a proto se znovu naplno rozhořely boje.
Dne 12. března 1422 prodává častolovický velmož Janu Věnečkovi a Beneši Čeňkovi z Litomyšle své právo na 10 kop úročního platu ze vsi Desná za částku 100 kop grošů. V tomto roce si také bere za manželku dceru Albrechta z Koldic Annu. Dne  6. července 1423 připisuje král Zikmund Půtovi z Častolovic zboží po Hynkovi z Rychnova a majetek zemana Vaňka ze Suchdola. Král mu udělil také výsadu dát a odkázat svá jmění komu chce, ať během života či formou závěti. Do roku 1422 bývá datováno také narození jeho dcery Anny.
Dne 27. srpna roku 1423 (některé prameny uvádějí 4. září) vstupuje společně s Janem Městeckým do předměstí města Hradec Králové. Jeho vojáci vypálí Křížovnickou ulici a v kostele sv.Anny zabijí kněze Jana Táborského, konajícího mši svatou bez ornátu. Následovalo znesvěcení husitských svátostí. Jeho skutky mu nedokázali odpustit  hradečtí husité zvaní sirotci někdy také orebité a stali se Půtovými pronásledovateli. Svůj hněv si vybili pod vedením již zmiňovaného pozdějšího držitele Častolovic, českého šlechtice Hynka Krušiny z Lichtemburka, když zaútočili na Týniště a Albrechtice. Obě města vypálili a vydrancovali. Roku 1424 (6. ledna) porazil krvavě Jan Žižka s orebity u České Skalice Jana Městeckého, Hynka z Dubé na Červené Hoře, Arnošta z Černčic a s nimi spolčeného Půtu III. z Častolovic. Ve druhé polovině září roku 1424 se Půta účastní sjezdu české šlechty v Kolíně, v den sv.Havla, říšského sněmu v Praze. Mezi 24. a 30. listopadem doráží opočenští vůdcové do Stoličného Bělehradu, kde králi sdělují výsledek jednání. Pak už Jan Městecký a Půta z Častolovic spěchají na svá panství, kde naplno vypukla válka s husity. Později Půta odjíždí k Zikmundovu dvoru do Budína, kde 8. července připojuje svou pečeť společně s Hynkem z Červené Hory k listině Jana Bítovského z Lichtemburka. V říjnu 1424 uzavřel Půta z Častolovic v Pačkově (Patschkau, Paczkow) jménem všech tří vrstev svobodného kladského obyvatelstva válečný spolek se zapřísáhlým nepřítelem husitů Janem Minsterberským. Husité zahájili rozsáhlé vojenské tažení, při kterém dobyli tvrz Oty z Bergova v Chlumci nad Cidlinou, následovaly Záchrašťany, Hoříněves, Holohlavy, kapitulovalo Vysoké Mýto a Litomyšl a města pražského svazu.  Sirotčí vojska při návratu napadla také majetek Jana Městeckého - Opočno, které dne 12. srpna 1425 dobyla. Pouhých šest dní po Opočnu vyplenili husité hrad Rychemberk v držení Půty z Častolovic. Kladsko zůstávalo v pozadí válečného dění a obrat znamenalo až kruté počínání husitů v Radkově, kde sirotci nechali z dobyté věže ženy odejít, muže vykoupit a katolické kněze  zaživa upálili. Půta z Častolovic měl možnost krále o počínání  sirotků v Radkově informovat, v době, kdy v závěru roku pobýval na  Lucemburkově dvoře v Trenčíně. Dne 10. ledna 1426 udělil král Zikmund svému věrnému hejtmanu v Kladsku právo na ražení mincí, dle hodnoty a přísady mince vratislavské a svídnické a nařizuje, aby mince platily po celém Kladsku. Půta tohoto privilegia využil a razil v Kladsku drobné stříbrné mince, nazývané kladské haléře nebo feniky. Na líci mince se nacházel český lev, rub připomínal písmenem „g“ počátek latinské a německé formy města i země - Glatz. Při pobytu v Trenčíně Půtovi také připadla dne 13. ledna odúmrť po Hynku Drštkovi ve Zlivě, plat v Ledči, dvůr v Kozojedech. Po návratu do Kladska využil Půta svého patronátního práva a dosadil kněze Václava z Tachova na faru v Kladské Bystřici.  Zvyšovala se také snaha o získání podpory slezských knížat v boji proti husitům. Jednání probíhala v biskupském městě Nisa za přítomnosti vratislavského biskupa Konráda. Tato jednání kromě příslibů pomoci k ničemu nevedla. Niské jednání mělo pokračovat v Kladsku, nyní Půtově sídelním hradu. I na těchto jednáních se z důvodu nízké účasti kalichu nakloněných pánů, z nichž je třeba vyzvednout zejména neúčast Hynka Bočka z Kunštátu, o ničem důležitém nerozhodlo. Dne 14. února 1427 nastal dílčí úspěch a představitelé slezského válečného spolku ustanoveného v Střelínu (Strechlen, Strzelin),  uzavřeli jednotu s Janem Městeckým a Půtou z Častolovic. V usnesením říšského sněmu ve Frankfurtu bylo stanoveno, že o svatodušních svátcích (8. a 9. června) shromáždí Slezané vojsko a vpadnou do Čech ze severu. Podle bamberského manifestu mělo zhruba ve stejné době vtrhnout do Čech od západu vojsko křižáků. Slezské přípravy nezůstaly husitům utajeny, a proto husité v květnu vtrhli do Horní Lužice a obrátili se proti Hynkovi z Dubé a obléhali a následně dne 8. června 1427 vypálili hrad Červenou Horu. Z těchto důvodů se slezské tažení pozdrželo do konce července. Slezské vojsko za podpory Hynka Krušiny z Lichtenburka překročilo hranice, přešlo přes Hostinné a pokračovalo ke Dvoru Králové. Druhý proud, pod vedeném Půty z Častolovic, směřoval z Kladska k Náchodu a měl se později spojit s hlavním slezským vojskem. Na své cestě uštědřil dne 13. srpna husitům porážku u Náchoda. Ke spojení obou proudů nikdy nedošlo, neboť se slezské vojsko dozvědělo o porážce křižáků u Tachova a oddíly Slezanů se z východních Čech stáhly. Ani po této lekci si však Půta s výše zmiňovanými spojenci nedali pokoj a slíbili Zikmundovi, že přepadnou Prahu. Jan Městecký a Půta z Častolovic shromáždili početnou hotovost na Náchodsku, spojili se s ozbrojenci Hynka Krušiny z Lichtenburku a odjeli ke Kolínu. Spiklenci zasvětili do svých plánů také Viléma Kostku s Postupic, Korybutova rádce a diplomata, ale také husitu, který informoval staroměstskou radu o chystaném přepadu. Dne 6. září 1427 skončila snaha o ovládnutí Prahy nezdarem. Jan Městecký a Půta z Častolovic se prozíravě tažení na Prahu osobně nezúčastnili a po pražském debaklu se stáhli na svá východočeská panství. Vojenská posádka útočící na Prahu se stáhla do Kolína a byla nucena při svém ústupu srdnatě bránit město Kolín, které chtěl roku 1427 dobýt Prokop Holý, a to celkem po tři měsíce, od poloviny září do poloviny prosince, kdy byla nucena se vzdát. Pozornost radikálních husitů se nyní obrátila proti Slezsku a Kladsku. V dubnu 1428 Půta z Častolovic hájil proti husitům město Nisa a ukázal schopnosti znamenitého vojevůdce.  Město uhájil, ale v průběhu obléhání města husité přeskupili svá vojska jinam a vynutili si kapitulaci Jana Minsterberského, následoval pád Falkenberku a dobytí jednoho z nejlépe opevněných míst celého Slezska - pevnosti Břeh (Brieg, Brzeg). Sirotci vyplenili Levín, Dušniky a na hrad Homoli umístili silnou posádku, čímž si zajistili snadný přístup ke svým výpadům z východních Čech do Kladska. Období přeskupování husitských vojsk využil Půta z Častolovic k zabezpečení Nisy. Nařídil zpevnit hradby, vybudovat další valy a příkopy a najal nové žoldnéře. Husité vzápětí při obléhání města pochopili, že by si dobytí Nisy vyžádalo mnohaměsíční obléhání a spokojili se „pouze“ s vydrancováním předměstí, vypálením cisteriánského kláštera v Kamenci a dobytím Frankenštejnu.
V prosinci roku 1428 vpadl husitský hejtman Královec s početným vojskem na území spravované Půtou z Častolovic. Půta z Častolovic následně žádá o pomoc vévodu Jana Minsterberského, vratislavského biskupa Konráda  a další šlechtice, a jejich vojska vyráží na pomoc Kladsku. Husité si mezitím vybudovali hlavní tábor poblíž vesnice Altwilmsdorf (Stary Wielislaw). V dalších dnech musel Půta čelit vnitřnímu nepříteli v Kladsku, odhaluje a nechává popravit spiklence, kteří plánovali při příchodu husitů otevřít jednu z městských bran.
Dne 27. prosince 1428 došlo u Altwilmsdorfu k bitvě, při níž zemřelo více než 700 Slezanů, mezi nimi i Jan Minsterberský. Porážka u Altwilmsdorfu a následný postup husitů do středního Slezska vylekaly knížata natolik, že dne 23. ledna 1429 uzavřela obranný spolek s Horní Lužicí, s říšskými knížaty. Jako jediný „Neslezan“ byl do tohoto spolku přijat Půta z Častolovic.
V roce 1429 pobývá Půta III. na Zikmundově dvoře v Prešpurku a účastnil se jednání Zikmunda Lucemburského s Prokopem Holým. Dne 13. srpna 1429 mu král dává jako svou zástavu ve výši 6000 kop grošů Minsterbersko. Kromě Minsterberska mu král zastavil v 3000 kopách hrad Potštejn s příslušenstvím, ve 4000 kopách grošů hrad i městečko Albrechtice a předal mu také dlužní úpis v hodnotě 5000 uherských zlatých s přesně stanovenými termíny splátek. V tomto roce se rozpadá také společenství Půty z Častolovic s Janem Městeckým, protože Jan přechází na stranu husitů a je účastníkem několika jejich tažení.
Když se král Zikmund musel rozloučit s myšlenkou rychlého vykořenění českého kacířství, potřeboval Kladsko, strategickou pevnost střežící přístupy do Čech ze Slezska, svěřit člověku, jehož věrností si mohl být jist a jenž by však byl i schopným vojákem. Nalezl ho ve východočeském feudálovi Půtovi z Častolovic, který Kladsko dlouho spravoval a v roce 1431 je získal do zástavního držení. Roku 1430 dne 30. října podával Půta faráře do Týniště na panství častolovickém.
Od počátku 30. let se začal Půta III. nejmladší z Častolovic objevovat stále častěji v roli diplomata. V roce 1431 byl povolán na říšský sněm do Norimberka. Kolem 20. května roku 1431 se v Norimberku setkal s Janem Stojkovičem z Dubrovníka, který společně se dvěma doktory pařížské univerzity přijel jako vyslanec kardinála Giuliana Cesariniho projednat záležitosti spojené s připravovaným koncilem v Basileji. Z Norimberka odjel za králem do Chebu s dopisem od Stojkoviče a do Norimberka se opět, tentokrát ve společnosti krále Zikmunda, vrátil. Dne 13. července 1431 mu Lucemburk za jeho služby zapsal v 9600 kopách pražských grošů Kladsko, Landek, Kladskou Bystřici, hrad a město Frankenštejn, Radkov a statky cisteriánského kláštera v Kamenci. Po návratu z Norimberku se musel Půta v důsledku tíživé finanční situace uchýlit k zástavě matčiných šperků židům. Šperky se mu nepodařilo nikdy vykoupit zpět a informace o nich se objevuje při prodeji dědictví Hynku Krušinovi z Lichtenburka.
V roce 1434 Půta aktivně podporoval biskupa Konráda Olešnického a později i Vratislavské. Zúčastnil se sněmu v Chebu, s panovníkem jednal v Basileji o záležitostech kladských augustiánů, svatojánského sněmu, sjezdu v Řezně. Výsledkem jeho aktivit bylo to, že mu král zapsal do dědičné držby Minsterberské knížectví. O den později císař přikázal zvláštním listem manům země kladské a frankenštejnské, aby slibovali poslušnost Půtovi z Častolovic, jakožto zápisnému držiteli těchto zemí. Zároveň se zapsáním území obdržel Půta privilegium ražby svých mincí. Otázkou je, zda šlo o potvrzení práva k ražbě kladských haléřů, nebo privilegium dalo Půtovi možnost  ražby zcela nové mince. Z Řezna odjel Půta do Uher - Prešpurku. Následovalo několik diplomatických misí ve Vídni a Brně, ale pravděpodobně zdravotní potíže ho přinutily stáhnout se do ústraní. Ještě dne 4. září 1435 jmenoval nového oltářníka Johana Hondorfa v chrámu sv. Anežky v Kladské Bystřici. Zemřel v Prešpurku (Bratislavě) roku 1435 a jeho tělo je pohřbeno v kryptě chrámu sv.Martina. Některé historické prameny uvádějí, že byl Půta nejmladší z Častolovic před smrtí pobodán neznámými zakuklenými vrahy jako člen královského poselstva. Tomuto tvrzení odporuje fakt, že Půta stačil před smrtí jmenovat poručnickou radu své dcery a správce rozsáhlého majetku. Poručníky dětí se stali jeho manželka Anna z Koldic, její bratr Těma z Koldic a slovutní panoši Jan z Tožice a Pavlík z Chotěmic.
Za věrné služby a zásluhy nashromáždili během svého působení Půtové z Častolovic značné majetky.
V období největšího rozmachu patřilo Půtovi III. nejmladšímu z Častolovic dalších 15 panství a knížectví minstrberské a hrabství kladské. K panství v té době náležely Častolovice, Rychemberk a Skuhrov - koupeny r.1387 od Jana z Meziříčí. Půta nejstarší byl roku 1390 patronem ve Skuhrově a Bílém Újezdě, 1390 - 1392 v Rychemberce, 1390 v Rybné, 1392 -1397 v Lukavici, 1393-1395 v Uhřínově. Půta starší byl roku 1402 patronem v Rybné, Kněžna Anna Osvětimská držela tato panství až do své smrti a byla roku 1403 patronkou Skuhrova, 1403 - 1418 v Újezdě, 1414 v Rybné, 1419 v Rychemberku a Lukavici, 1432 opět ve Skuhrově. Opočenské panství koupil Půta nejstarší asi roku 1390, jeho syn ho vlastnil ještě v roce 1400, ale pak ho prodal. Týnišťské panství bylo zakoupeno zároveň s opočenským a bylo přičleněno k panství častolovickému. Patrony panství byli roku 1390 Půta nejstarší, 1398 Půta starší, 1430 Půta nejmladší. Borohrádek držel Půta nejstarší roku 1379 až 1389. Hemže a Chleny držel opět Půta nejstarší roku 1391, respektive 1395. Stejnému majiteli patřilo i náchodské panství v roce 1390 až 1391, Chlumec nad Cidlinou mu patřil roku 1394, Voděrady v roce 1400, v roce 1432 je držela kněžna Anna společně se Skuhrovem. Hrad Kostomlaty u Nymburka držel Půta nejstarší od roku 1357 do roku 1390 a následně byly prodány Petrovi z Vartemberka a Kosti. V letech 1366 až 1392 držel nejstarší Půta rovněž část panství Černého Kostelce. Hrad Zlenice koupil Půta nejmladší roku 1413 a prodal ho roku 1415 Kunšovi z Kozojed. Neděliště drželi roku 1367 Půta nejstarší, roku 1408 kněžna Anna a roku 1431 Půta nejmladší. Dále k panství častolovickému náležely v roce 1365 až 1422 platy v Desné u Litomyšle. Kratonohy držel Půta nejstarší roku 1374, roku 1380 patřily jeho choti Markétě (Machně) a roku 1433 Půtovi nejmladšímu. Za věrné služby zapsal Zikmund Půtovi z Častolovic již zmiňovaných 1500 kop gr. č. na zboží kláštera opatovického (1420), dal mu statky kališníků Hynka z Rychnova, Vaňka ze Suchdolu, zapsal mu na knížectvím minsterberském 6000 kop grošů českých v roce 1429, stejného roku mu zapíše i hrad Potštejn se vším příslušenstvím za 3000 a hrad Albrechtice za 400 kop grošů českých, na Kladsku, Landeku, Hawlswerdu, na Frankšteině, Vunšelburku a klášteru Kamenci 9600 kop grošů českých.

Vnukem nejstaršího Půty, knížetem minstrberským a hrabětem kladským Půtou nejmladším, vymřel roku 1435 rod pánů z Častolovic po meči. S manželkou Annou z Koldic zanechal nezletilé dcery Annu, dále Kateřinu (†1457) a Salome, jejichž jménem vládla jeho matka Anna Osvětimská. Na Půtův majetek si delší dobu dělal zálusk Hynek Krušina z Lichtenburka († 1454), bývalý husitský hejtman, který měl spor s vratislavským biskupem. Válčil v letech 1441 - 1445 s většinou slezských stavů a připravil tak cestu Jiřímu z Poděbrad, jenž Kladsko odkoupil od Krušinova syna. Jiří později učinil z Kladska spolu s Minstrberskem rodovou državu poděbradských Kunštátů.
Aby si Hynek Krušina z Lichtenburka nároky na dominium pojistil, pojal za manželku Annu z Koldic a stal se poručníkem Půtových dcer. Anna z Koldic porodila po svatbě panu Krušinovi dvě dcery, Eufémii a Regínu.
Na častolovické panství spolu s Albrechticemi si ovšem činily nárok také sestry Půty nejmladšího Ofka, provdaná za Viléma ml. z Lemberka na Zvířeticích a předtím ještě krátce za Oldřicha Svojanovského z Boskovic († asi 1431) a Kateřina z Častolovic, provdaná za spolubojovníka Půty III. z Častolovic - Hynka ml. z Dubé na Červené Hoře u České Skalice, nazývaného podle sídla Červenohorský, zapřísáhlého nepřítele husitů, a jeho dvě dcery.
Ze tří sester, dcer Půty nejmladšího z Častolovic, se Kateřina provdala údajně nejprve za Heralta z Kunštátu a po jeho tragické smrti v Brně za Jana Zajíce z Házmburka a na Kosti a její sestra Salome za vévodu Viléma Opavského. Zlý osud potkal jejich nejstarší sestru Aničku, kterou unesl a znásilnil leník vratislavského biskupa Zikmund z Rychnova (Rachnova, Rychenau), purkrabí na Neuhausu a přechodný držitel hradu Kaltenštejna na Vidnavsku. Zde držel Annu z Častolovic v zajetí do okamžiku, kdy ji osvobodil její budoucí otčím Hynek Krušina z Lichtenburka (asi r. 1440). Anna se poté sice provdala za Oldřicha Zajíce z Házmburka, bratra výše zmiňovaného Jana, ale událost, kterou prožila, zřejmě nezůstala bez následků a její manželství zůstalo bezdětné. Dcery Půty nejmladšího z Častolovic Salome a Kateřina zpochybnily právoplatnost držby častolovického zboží a prostřednictvím svých manželů Jana Zajíce z Házmburka a Viléma Opavského žádaly na císaři nápravu.
Půta nejmladší založil na návrší nad obcí, kde dnes stojí dominanta obce kostel sv.Víta, kapli sv. Kateřiny s farou a ustanoveným plebánem. Rod Půtů byl s největší pravděpodobností pochováván ve zdejším kostele. O této skutečnosti svědčí zpráva, ve které dne 29. 6. 1398 Půta mladší dává kostelu 8 kop ročního platu a připomíná, že v kostele odpočívá Půta otec, Machna matka, děd, praděd, praotcové a mnozí jeho přátelé. Kněžna Anna podávala dne 17. června 1436 katolického faráře ke kostelu v Častolovicích.

 

 



PageRank

WebInfo - SEO analýza


Vytvořil a spravuje Daniel Beneš © 2010 - 2015 | Grafika Daniel Beneš & Jiří Václavík © 2010 - 2015
Licence Creative Commons
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko