Zámek PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 5
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Jiří Václavík   
Sobota, 04 Září 2010 19:11
Velikost písma:

POČÁTKY VÝSTAVBY

Zámek1Předchůdcem dnešního zámku byla středověká tvrz, snad i hrad s vodním opevněním. Z původního sídla zakladatelů, pánů z Častolovic, se nedochovaly žádné stopy. Ještě v roce 1870 Antonín Baum zaznamenal poslední zbytky opěrných pilířů z pravděpodobně původní stavby, které padly za oběť vlivům řeky Bahnice (Bělé). Některé historické materiály uvádí, že původní hradiště nebo hrad stávaly v místech, kde se dnes nachází kostel sv. Víta. Lokalizace původní pevnosti na Skalku se opírá o nejstarší obraz Častolovic ze 17. století, umístěný v přízemí zámku, kde jsou rovněž viditelné jakési zbytky zdí. Jednoznačně nelze vyloučit ani možnost, že tvrz Půtů byla vodní tvrzí a stávala přímo v místech dnešního zámku. První písemná zmínka o šlechtickém sídle v Častolovicích pochází z roku 1495, kdy od Jindřicha staršího Minsterberského koupil celé litické panství Vilém z Pernštejna. Jako pustá se připomíná tvrz v roce 1559, když Arnošt, falckrabě rýnský, odprodával Častolovice od litického panství. V tomto roce koupil Častolovice s příslušenstvím v 8 vesnicích Jindřich z Regeru. Ten si zvolil Častolovice za své sídlo a postavil si zde proto v rovině na levém břehu Bahnice nevelký zámek.

Tato původní stavba Jindřicha z Regeru - obdélná patrová budova - byla jen s nevelkými úpravami pojata do pozdější stavby, v níž tvoří střední část jihovýchodního křídla hned vlevo vedle vstupního průjezdu. Jindřichova stavba měla obvyklou podélně třítraktovou dispozici se vstupním vestibulem uprostřed při severovýchodní straně. Přízemí bylo opatřeno křížovými a valenými klenbami s výsečemi. K nevelkému zámku přiléhaly převážně přízemní užší hospodářské budovy, obklopující nádvoří snad již v dnešní rozloze a v neznámém rozsahu použité i při pozdější výstavbě. Téměř s jistotou se jejich zdivo zachovalo ve východním nároží, kde je ve třetině délky severovýchodního křídla patrný výrazný dispoziční předěl.

Jindřich z Regeru však nově vystavěné sídlo dlouho nevlastnil a již v roce 1570 prodává Častolovice "s tvrzí pustou již vystavěnou" Albrechtovi Bryknarovi z Brukštejna. Albrecht v roce 1575 prodal panství králi Maxmiliánovi II. a v roce 1577 je koupili od královské komory bratří Jan, Jiří a Vilém z Oppersdorfu. Také Oppersdorfové kupují na základě pozdějšího vkladu do zemských desek z roku 1584 jen zchátralou opuštěnou tvrz. V kupní smlouvě se tehdy uvádí "zámek pustý a tvrz Častolovice". Tento údaj se pravděpodobně týká několik let neudržovaného nevelkého zámku Jindřicha z Regeru a zbytků tvrze Půtů z Častolovic, i když jedna z teorií pracuje s myšlenkou, že v kupní smlouvě uváděná tvrz mohla být obytná budova tzv. Polního dvora, ležícího 1 km severně od Častolovic, kde byla kdysi viditelná renesanční sgrafita. U toho komplexu hospodářských budov nelze popřít možný renesanční původ, bohužel zmíněná sgrafita již nejsou patrná. Jde však spíše o výsledek oppersdorfské stavební činnosti související s aktivním hospodářským využíváním zemědělské půdy.
V roce 1586 získal Častolovice syn Jiřího z Oppersdorfu Fridrich (Bedřich), který si je zvolil za své hlavní sídlo, a proto přistoupil k rozsáhlé přestavbě sídla Jindřicha z Regeru, prováděné nejspíše v několika na sebe navazujících etapách. Na místě pusté tvrze někdy kolem roku 1600 vyrůstá v tehdy populárním vlašském stylu nový zámek.
Tehdy vznikla dvě samostatná stavení, která ve svém půdorysu připomínají rozevřené písmeno U. Nejprve bylo přebudováno jihozápadní křídlo, které dostalo podobu patrového, v obou podlažích převážně klenutého zámku s arkádovými chodbami při nádvoří. Pak následovala přilehlá část severozápadního křídla příčně traktovaná, do níž byl rozšířen hlavní sál, a nakonec zbývající severní část, mající v přízemí rozlehlé konírny. Ke slovu tu opět přišly zejména v přízemí, v severozápadním křídle i v patře, křížové a valené klenby s výsečemi, v některých příčných traktech pod velkým sálem byly použity i prosté valené klenby bez výsečí. Konírny byly opatřeny působivým trojlodím křížových kleneb.
Podrobněji nás o podobě a využití interiéru nově vybudovaného zámku informuje jeho nejstarší inventář z poloviny 17. století, vyhotovený po smrti staršího syna výše zmíněného Fridricha Otty z Oppersdorfu, který zemřel v roce 1646. Tento inventář byl k jednotlivým zmiňovaným budovám přiřazen pouze hypoteticky.
V 1. patře vstupního křídla bývaly tehdy pokoje, tabulnice a 2 kanceláře, jeden z pěti klenutých pokojů jihozápadního křídla sloužil jako tzv. hořejší kuchyně, následoval pokoj s vyobrazeními ze života sv. Tobiáše, hlavní sál (palác), kaple, pokoj a komora. Dále již v hospodářské části bychom nalezli místnost pro tkalce, pokoje a komory, v přízemí hlavního stavení kancelář důchodního, obročního a listovního, moučný sklípek, klenutou místnost, spižírnu a kuchyně, pod hlavním sálem stříbrnici, sklípek na máslo a pekárnu. V hospodářském křídle byla "marštal jízdní zámecká", byt vrátného, prádelna a snad i vinopalna, v podkroví i nad panskými pokoji se nacházel špejchar.
Za vlády Otty z Oppersdorfu v letech 1625 - 1630 pobýval na častolovickém zámku Bohuslav Balbín, jehož matka zde sloužila. Oppersdorfům náležely Častolovice až do roku 1684, kdy je Jan Rudolf Oppersdorf (vnuk zmíněného Otty z Oppersdorfu) prodal Tomáši Černínovi z Chudenic. K častolovickému panství tehdy patřil zámek Častolovice, 2 městečka, 2 tvrze, 24 vsí a 10 dvorů. Černínové prodali v roce 1694 častolovické panství Adolfovi Vratislavovi ze Šternberka, jehož rodu zámek náleží až do současnosti.
Již zmiňovaná olejomalba z roku 1696, v současnosti umístěná hned za vstupními dveřmi do expozice, nám přiblíží podobu zámku v době, kdy ho již dva roky vlastnil Oldřich Adolf Vratislav hrabě ze Šternberka.
Na obraze je namalováno renesanční jednopatrové šlechtické sídlo (s nižším podlažím hospodářského křídla), obklopené zahradami a hospodářskými budovami. Stavbu rozloženou kolem prakticky čtvercového nádvoří člení jen pravidelně rozmístěné vikýře se štíty na valbové střeše, pouze na vstupním křídle byla drobná hodinová věžička s bání. Stavba byla asymetricky rozdělena průjezdem v zúžených krčcích na větší levou reprezentační část a menší pravou hospodářskou. Konce jejich křídel se do průjezdu obracely vykrajovanými štíty.
V levé panské části s arkádami v přízemí i v patře hlavního křídla, se nacházely síně pro hosty, velký sál a zámecká kaple Božího těla, zdobená ornamentálními a figurálními freskami. V pravé hospodářské části, o jedno patro nižší, bychom v té době pravděpodobně spatřili čelední světnice, skladiště, kuchyň, pekárnu a konírny. Nacházela se tu i důchodní kancelář.
Oba průjezdy měly na jižní straně velkou kulisovou bránu s bosovaným ostěním, doplněnou malovanou smýšlenou (iluzní) architekturou. Přední brána měla i postranní branky a nad středem dvojici krásně vypracovaných reliéfních znaků Fridricha z Oppersdorfu a jeho manželky Magdaleny z Donína. Malovaná výzdoba brány se nedochovala, její obměna se však nachází na nádvorní straně kdysi samostatné podklenuté chodby (dnes při vstupní věži). I další, dále vpravo dochovaná výzdoba exteriéru není provedena tehdy u nás rozšířenou sgrafitovou technikou, ale je malovaná (podobně jako v Novém Městě nad Metují a Českém Krumlově). Výzdoba je rozvržena do čtyř pásů. Ve vrchním pásu, pod malovanou podstřešní římsou, střídají dvě velké scény (pravděpodobně král Tarquinius s augury, věštícími z knihy Sibyliny, a Obrana Říma proti Etruskům) menší obrazce s válečnými trofejemi. Níže mezi okny (jejich šambrány jsou plastické, ale nadokenní římsy jen iluzivní) se nacházejí ve „ výklencích“ římští imperátoři, ve třetím páse je sotva z poloviny dochovaná bitevní scéna a rozvaliny a ve čtvrtém, opět mezi okny, jsou již jen orientální kandelábrové motivy. Také arkády na jihozápadní straně nádvoří jsou v 1. patře (přízemní jsou bosované) doplněny malovanými architektonickými motivy, ornamentálními parapetními výplněmi (tvoří je zejména rozvaliny, vázy a bájná zvířata), ve cviklech válečnými trofejemi. Malování tak kompenzuje slohově čistší a subtilnější provedení z tesaného kamene. Fresky na severozápadním křídle se nedochovaly, přestože byly ještě před sto lety v obvodovém zdivu patrné. Archívně jsou doloženy fresky i na nádvorní straně hospodářského křídla. Na pozdějších opravách renesančních maleb na nádvoří častolovického zámku se podílel akademický malíř Tomáš Záhoř z Prahy. Další restaurátorské práce na freskové výzdobě provedli bratři Bergrovi v průběhu let 2000 - 2002.
Východně od zámku byla zdí vymezená a pravidelně členěná zahrada, jižně, za náhonem, mlýn, severozápadně se připojoval další dvůr, který byl zčásti obklopený dalšími budovami (pivovar apod.)  a dále se rozprostírala obora a ptáčnice.
Jak jsme se již dozvěděli z předchozích řádek, Adolf Vratislav ze Šternberka změnil v roce 1701 častolovické panství v rodové svěřenství (fideikomis). Po jeho smrti v roce 1703 připadlo panství starší větvi rodu Šternberků, jejímž zakladatelem byl František Damián ze Šternberka, starší syn Adolfa Vratislava. Této větvi náleželo častolovické svěřenství až do roku 1830. Barokní období, spadající do doby, kdy častolovický zámek náležel starší větvi rodu, vývoj častolovického zámku téměř neovlivnilo. Doprostřed nádvoří přibyla okrasná, bohatě sochařsky vypracovaná kašna kvadrilobického tvaru, po roce 1694 dal Adolf Vratislav Šternberk zaplnit stěny hlavního sálu portréty členů své rodiny a do Tobiášky umístit galerii českých králů, kterou dostala jeho manželka Anna Lucie věnem.
Ve 2. desetiletí 19. století provedli dvorní šternberský architekt František Pawitchek, později Jan Kristián Witteck barokní a klasicistní úpravy malého rozsahu. Prakticky stejný vzhled si zámek uchoval až do druhé poloviny 19. století.
K první výrazné změně vnější podoby zámku došlo rovněž za Jaroslava ze Šternberka mezi lety 1858 a 1869, ve slohu tehdy již doznívající tudorské gotiky. Vnější fasády rozčlenilo množství cimbuří, arkýřů, pilířů a věžiček, z nichž nejvýraznější byla masivní dvoupatrová věž, která vyrostla nad hlavním vchodem. Reprezentativní charakter dostalo východní průčelí do parku, jehož osová kompozice byla zdůrazněna trojicí rizalitů, z nichž střední měl  arkádový podjezd. Nádvorní průčelí reprezentační části však naštěstí zasažena nebyla (pouze arkády v 1. patře byly zaskleny s použitím motivů dřevěných kružeb), stejně jako cenné interiéry, u krátkých křídel hospodářské části vznikly v nádvoří pavlače. Řezbářské práce okolo arkádových oken provedl častolovický řezbář Jiruška.
Konečně na samém konci 19. století a počátku 20. století došlo během dvaceti let ke třem stavebním proměnám, které zámku daly dnešní, převážně novorenesanční vzhled. Nejprve B. Hochberg, šlechtický diletant, vystavěl ještě v gotizujícím slohu kolem roku 1890 druhé patro průčelní části hospodářského stavení. Toto patro s částečně táflovanými stropy sloužilo k ubytování všech členů rodiny, což tehdy patřilo k povinnostem nejstaršího z rodu, nebo zde byly ubytovávány četné návštěvy.
Konečnou přestavbu zámku po roce 1910 provedl vídeňský architekt Humbert Walcher z Moltheimu (v Čechách se podílel např. na přestavbě hradu Křivoklát či vystavěl hrobku Auersperků) za spolupráce Leopolda Beera. Při této přestavbě byly znovu zřízeny původní vikýřové štíty, vstupní rizalit byl přizpůsoben dřívější bráně a zakončen osmistěnnou věží se zvlněnou vypouklou střechou. Zbývající hospodářská část zámku byla zvýšena o druhé patro a společně s representační částí získala pseudorenesanční podobu, volně inspirovanou zmíněným obrazem zámku ze 17. století. Na fasádě průčelí zámku byla obnovena již zmiňovaná renesanční sgrafita ze 17. století a pod omítkou jihovýchodního křídla nádvoří byly odkryty vzácné ornamentální a figurální fresky rovněž ze 17. století, zobrazující příběhy z římských dějin a podobizny římských císařů. Hlavním posláním fresek byla oslava vítězství Jaroslava ze Šternberku nad Tatary a samotného rodu. Tyto fresky byly restaurovány v letech 1915, 1919 a 1961.
Z historických dokumentů se k výstavbě zámku ještě dozvídáme, že ne všem se jeho podoba a poloha líbila, a proto byl na zámecké bráně jednu dobu umístěn nápis:“Si cuiqam do mus haec non sat bene structa videtur sic, sinat hanc nobis, corrigatille suam.“ (Jestli se komu tento dům dobře vystaven býti nezdá, nech nám tento náš a vystav lépe svůj).

Zámek2V zámeckém interiéru představují u nás téměř jedinečnou hodnotu malované kazetové stropy, soustředěné v reprezentačních prostorách v západní části 1. patra a restaurované v letech 1985 - 1986. V tzv. Tobiášce jsou na hlavních osmibokých deskách stropu starozákonní výjevy ze života zbožného Žida Tobiáše. Tento cyklus byl inspirován rytinami H. Cocka, provedenými podle kreseb Martina Heemskerka z roku 1556. Čtvercové desky ve stropě hlavního sálu zachycují 24 biblických příběhů ze Starého zákona, od stvoření světa až po boj Davida s Goliášem. Zde byly předlohou grafické listy Jiljího Sadelera  z 80. let 16. století podle kreseb vlámského malíře Martena de Vose. Původ výjevů na kazetových stropech dvou menších pokojů nalézáme v ilustracích Ovidiových Proměn německého rytce Virgila Solise, vydaných roku 1563 a kopírovaných podle francouzského malíře Bernarda Salomona. V porovnání s touto nádherou zůstávají téměř nepovšimnuty původní portálky i dveře, zčásti také malované, stavebníkův erb v jednom z pokojů a krby. Renesanční je i zámecká kaple Božího těla, otvírající se do hlavního sálu vysokým, půlkruhově zakončeným průchodem. Z počátku 17. století pochází i výmalba křížové klenby kaple se čtyřmi evangelisty v oválných medailonech a oltář, obojí nověji upravované a restaurované K. Krattnerem roku 1917.
Častolovický zámek přes svoji uměleckou a historickou hodnotu vlastního objektu i vnitřních interiérů upoutává pozornost návštěvníků ojedinělými zvláštnostmi. První z nich je v rokokovém salónu, kde se setkáváme s původní skříní ve zdi. V Čechách je tento typ skříní údajně pouze na dvou místech - na jihočeském zámku Kratochvíle u Netolic a v Častolovicích. V nenápadnosti zámeckého průčelí návštěvník jen těžko vytuší rozlehlost hlavního - rytířského sálu. Má téměř tři sta čtverečních metrů, co do plochy jej předčí pouze sály Pražského hradu a Sněmovní sál zámku v Kroměříži. Zdejší je však bohatší o renesanční kazetový strop z konce 16. století. Zcela výjimečná je galerie obrazů v jídelně, tzv. Tobiášce. Jak jsme se již dozvěděli v roce 1694, když koupil Častolovice Adolf Vratislav ze Šternberka, nechala na zámek převézt jeho manželka Anna Lucie Slavatová z Jindřichova Hradce portréty českých králů, počínající Ladislavem Pohrobkem. Podobnou galerii měl kdysi Pražský hrad, pořízenou z podnětu Karla IV. Podobizny od Přemysla Oráče až po Ludvíka Jagellonce byly zničeny při rozsáhlém požáru roku 1541. Podobizny Habsburků jsou pořízeny za jejich života a jde o autentické portréty. Umělecká díla z častolovického zámku ve své době tvořila i základ kolekce obrazů Společnosti vlasteneckých přátel umění v Praze. V zámku se rovněž nachází nejcennější obraz české provenience v podobě raně barokní Podobizny mladého lovce od Karla Škréty. Věhlasný český sochař a řezbář německého původu Jan Brokoff (1652 - † 1718) vytvořil pro častolovický zámek sochy mouřenínů. Zastoupena jsou však i díla německých, rakouských, nizozemských, italských i francouzských mistrů doby baroka. Zájem Šternberků o antiku dokládají vykopávky z Pompejí, které získali do své sbírky.
V roce 1948 v rámci revize I. pozemkové reformy byl častolovický zámek a velkostatek odňat tehdejšímu majiteli Františku Leopoldovi Šternberkovi a předán nejprve pod národní správu a pak znárodněn. Zámek převzala od národní správy dne 29. 7. 1949 Národní kulturní komise. Někdy v tomto roce proběhla na zámeckém nádvoří veřejná dražba, na které bylo možné zakoupit někdejší zámecký inventář a řada obyvatel Častolovic také tak učinila. Zbývající vybavení a nábytek bylo z části ponecháno v expozici, z části uloženo do depozitáře nebo převezeno do jiných zámků. Ještě v tomto roce dne 1. září 1949 Národní kulturní komise pronajala obytnou část zámku podnikové škole národního podniku Textilia, která zde pořádala čtrnáctidenní nebo tříměsíční odborná a politické školení. Později byla panská část častolovického zámku zpřístupněna veřejnosti. K dalšímu nešťastnému zásahu došlo roku 1953, kdy bylo do pravé části zámku umístěno odborné učiliště Kovoprůmyslu a v sedmdesátých letech zde byl zřízen internát. Určitou dobu se zde nacházela i mateřská školka a školní kuchyně. Roku 1955 byl před zámek postaven mariánský sloup, který se původně nacházel na křižovatce před kaplí sv.Václava.

V roce 1961 získalo zámecké nádvoří novou podobu. V hodnotě 159 000,-Kčs byla provedena oprava nástěnných maleb na zámeckém nádvoří. Roku 1964 ze zámku odešel správce Kroupa a přišel JUDr. Matas. Za jeho působení bylo položeno 360 m potrubí nového zámeckého vodovodu.
Později v roce 1965 se na zámeckém nádvoří podařilo uvést do původního provozu zámeckou kašnu. Roku 1968 byla realizována oprava elektroinstalace v historické části zámku. Zámek byl po srpnových událostech roku 1968 uzavřen. Obnova fasád, provedená za státní správy v 70. letech 20. století, byla vcelku zdařilá a bylo při ní jen zčásti zjednodušeno členění hospodářského křídla. Na opravu fasád navázalo dokončení rozvodu elektroinstalace a oprava střechy. Roku 1971 byly opraveny hromosvody. Zámecký rybník se dočkal úprav v roce 1972.
Rok 1973 byl ve znamení toho, že na častolovském zámku poprvé nezahnízdili čápi. Ptáci sice přiletěli, ale odstěhovali se z důvodu, že na ně studenti učňovského střediska stříleli prakem.
Změn se dočkal i zámecký park, když byla v roce 1974 provedena jeho úprava dle projektu STS Hradec Králové, ing. arch. Vejrocha. Téhož roku byly  v zámecké knihovně opraveny stropy a balkon, do knihovny osadili řemeslníci akumulační kamna. Na průčelích i bocích byly provedeny nové klempířské práce a omítky. Fasády byly dokončeny roku 1975, přičemž došlo i na opravu rozvodu vody. Roku 1975 musel být opraven kazetový strop brokátového pokoje, dále byla realizována oprava fasády severní zdi a oranžérie.
Zámku se nevyhýbaly ani kriminální živly. Z dnes již historických dokumentů se dozvídáme o události ze dne 8. září 1977, kdy se do státního zámku vloupali dva mladíci a po zadrženi u nich byly nalezeny sošky z expozice prvního poschodí.
Roku 1978 bylo vybudováno parkoviště pro návštěvníky zámku. O rok později (1979) proběhla výměna oken v průčelí zámku, instalován nový rozvod vody a kanalizace. Výrazná rekonstrukce probíhala i v roce 1980, kdy byl zámek delší dobu uzavřen.
V I. polovině 80. let bylo opraveno zámecké nádvoří. Při rekonstrukci došlo k rozčlenění původně jednolité plochy zídkami a schůdky, což nebylo zcela zdařilé. Pobyt učňů Středního odborného učiliště OPOS Chrudim byl ukončen roku 1987.
V roce 1988 se podařilo dceři posledních majitelů Dianě Šternberkové Phipps přijet na americký pas poprvé do Čech a navštívit zámek. Od té doby přijížděla do republiky častěji. Další návštěvy se uskutečnily 13. a 23.4.1991. Výsledkem snah paní Diany Franzisky Šternberkové o navrácení rodového majetku byla skutečnost, že dne 30. 6. 1992 předal poslední správce zámku Památkový ústav  Pardubice častolovický zámek dceři Františka Leopolda Šternberka. Pro všechny milovníky historie je potěšující fakt, že nová majitelka ponechala nadále objekt přístupný veřejnosti.
Vraťme se nyní k samotnému zámku. Běžné veřejnosti přístupný prohlídkový okruh dnes zahrnuje bývalou reprezentační a obytnou část. Ze schodiště s množstvím zbraní ze 16. až 19. století a šternberskými podobiznami vede prohlídková terasa přes zlatý (rokokový) pokoj do znakového a modrého pokoje přes salón s nábytkem od roku 1805 a místnost s empírovým zařízením pak dlouhou průčelní chodbou s hodnotným mobiliářem do místností, které nenajdete na jiných českých  zámcích. Jde o několikrát zmiňovanou Tobiášku, rytířský sál, kapli, brokátový (tapetový) pokoj a kuřácký salón. V přízemí zámku pod rytířským sálem, dnes naleznete malou výstavní síň a sezonní kavárnu. Nechybí ani bezbariérový přístup.
Novodobé přestavby zámku byly zahájeny poté, co ho do svého vlastnictví převzala paní Diana Šternberková. Nejprve bylo nutné zrekonstruovat bývalá hospodářská stavení. Tato část zámku není běžně přístupná veřejnosti a paní Šternberková ji od roku 1994 využívá k soukromým účelům.
V nově vybudovaných pokojích si v současnosti můžete prohlédnout nápadité přestavby této vyhlášené bytové architektky. Všechny dekorativní práce byly udělány za pomoci místních řemeslníků a také většina dekoračního materiálu byla vyrobena v Čechách. Jak jste se již dozvěděli, byla hospodářská část zámku od 70. let 20. století využívána jako učňovský internát. Studenti pobývali v někdejších zámeckých pokojích, jako učebny využívali oranžérii. Z těchto důvodů obdržela nová majitelka po restituci v roce 1992 tuto část zámku ve velice špatném technickém stavu, což si vynutilo rekonstrukci. Při rekonstrukci byl k zámku přiveden zemní plyn, proběhlo jeho napojení na obecní vodovod a nově byla postavena čistička odpadních vod. Uvnitř budovy řemeslníci obnovili rozvody elektroinstalace, vody, odpadů a zámek přešel na vytápění ústředním topením. Drobné úpravy probíhají na zámku nepřetržitě. Po úpravě obytného křídla lze na zámku ubytovávat i tu nejnáročnější klientelu. Turisté si mohou tuto část prohlédnout jednou v roce při mimořádných prohlídkách soukromých prostor. Majitelka zámku paní Diana Sternbergová je velkou milovnicí zvířat, a tak se není co divit, že se zde dne 16.5.1998 uskutečnila 6. speciální výstava mopsů Mopsklub České republiky.

ZÁMEK JAKO LAZARET

V dějinách zámku jsou bohužel chvíle do historie černě vepsané. K nim patří i to, že objektu v dobách válečných bylo užíváno jako lazaretu. Tak tomu bylo například v letech 1809 - 10, kdy zuřila válka Rakouska s Francií a zámek sloužil jako vojenský lazaret, přičemž rytířský sál byl rozdělen příčkami na tři části. Vzácná tapetová výzdoba tehdy sloužila raněným jako obvazy.
ZÁMECKÉ NÁVŠTĚVY

Zajímavé jsou však i zápisy z některých návštěv častolovického zámku a panství. Mezi četnými návštěvami nelze opomenout ani hosta z Konopiště, budoucího rakouského císaře Františka Ferdinanda. Na častolovické panství ho přivedla manželka Sophie, jejíž matka Vilemína, rozená Kinská z Kostelce nad Orlicí, byla spřízněna s častolovickými Šternberky. Císařský pár na Častolovicích pobýval celkem šestkrát, poprvé v roce 1904, naposledy v roce 1912. První a druhá návštěva se konaly v době podzimních honů.
Příjezd arcivévody Ferdinanda d´ Este na podzim roku 1904 je v dobových kronikách popsán následovně:
Arcivévoda s družinou přijel zvláštním vlakem přes Pardubice a Hradec Králové, bylo to ve čtvrtek, v 18 hodin pomalu projížděl Týništěm. V osvětleném vagóně bylo dobře vidět arcivévodu v uniformě i jeho choť, kněžnu Hohenbergovou, rozenou Chotkovou, v červeném klobouku. Přednosta stanice trnul přitom úzkostí, aby vlak hladce projel. I menší trhnutí by ho stálo pokutu. V Častolovicích bylo slavnostní osvětlení. Každý dům dostal od hraběte 5 korun na svíčky a prapor. Druhého dne, v pátek, se konal od deseti do dvanácti hodin menší hon v Častolovicích. Hlavní hon byl připraven za týnišťským Voklikem. Panstvo přijelo v několika „motorech“ na náměstí. Zde byl ardivévoda bouřlivě přivítán, vyslechl zdravice představitelů města Týniště a po krátkém projevu odjel na honitbu. Každý, kdo jen mohl, šel pak „Na kopec“ podívat se na hon. Střelci šli ve dvou skupinách. První zavezl z „Jägerhausu“ pan Marek kočárem k remízku po pravé straně silnice k Častolovicům naproti voklické hájovně a druhá šla od Stávku. Obě skupiny se sešly u kapličky stojící u cesty k voklické hájovně. Po skončení honu hlásil tehdejší lesmistr Tanzer na výřadu 2989 kusů. Hned však po odjezdu panstva se zjistilo, že lesní Blumenfeld zapomněl hlásit dalších 400 kusů. Tanzer odjel hned do Častolovic hlásit chybu hraběti. Ten tím byl velmi rozmrzen, prohlásil však, že na původním hlášení nelze nic měnit, vrhalo by to divné světlo na lesní personál. Tak nebyl výsledek honu uspokojivý, vždyť měsíc před tím bylo do revíru vypuštěno 2 700 bažantů, které pan hrabě zakoupil za 9 000 zlatých. Marně na toto vydání žehrali fořti a lesmistři. Ten den k půlnoci odjel arcivévoda opět zvláštním vlakem. Předtím ještě vyslechl v častolovickém zámku koncert pěveckého sboru, objednaného až z Vídně. Byl prý velmi spokojen a sám se pozval na hon v příštím roce.20)“ Následník trůnu pověstný svou loveckou („zabiječskou“) vášní během dvou dnů skolil 1817 kusů zvěře a ke svému podpisu v knize hostů s pýchou připsal "1817 Stuck", roku 1905 opět ve dvou dnech padlo pod jeho ručnicí 1607 kusů.
Pro úplnost je nutné uvést zámecké návštěvy z dnes méně populárního období raného socialismu. Dne 8. června 1947 navštívil Častolovice tehdejší ministr zdravotnictví dr. Procházka a pronesl projev na slavnosti uspořádané v zámeckém parku.
Z dalších návštěv významných osobností byla v obecní kronice zaznamenána návštěva předsedy vlády a pozdějšího prezidenta republiky Antonína Zápotockého, který se dne 20. června 1948 zúčastnil Okresního sjezdu revolučního odborového hnutí. Jeho busta bývala umístěna vlevo vedle schodiště do rytířského sálu ve směru ze zámeckého parku.
Dne 18.3.1992 navštívila paní Dianu Sternbergovou tehdejší první dáma republiky paní Olga Havlová. Další návštěvou poctil prezidentský pár novou majitelku zámku dne   21.6.1992, přičemž v doprovodu bylo možné spatřit P. Tigrida a J. Rumla. Paní Havlová zavítala na častolovický zámek ještě v září téhož roku.
O pobyt význačných osobností světového dění na zámku nebyla nouze. V roce 1994 zde byla baronesa Jay ze Strany práce v britské sněmovně lordů, kapacita v léčení AIDS - profesor Adler z Middlesex Hospital, miss Stevens z týmu amerického prezidenta Billa Clintona. O rok později (1995) dne 25.8. se na zámek vrátil pan prezident Havel a 5.11. zde pobýval Jiří Dientsbier. Z mnohých dalších návštěvníků můžeme zmínit lékaře Bodnera, baletního mistra Harapese či filmaře Olmera.


JEDNÁNÍ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY

Novodobá historie bohužel poněkud pozapomněla na jednu událost, ke které došlo dne 22.8.2002. Zatímco prakticky celé Čechy i Moravu sužovaly ničivé povodně, na častolovickém zámku se konalo setkání tří prezidentů zemí Visegrádské čtyřky. Častolovice hostily českého prezidenta Václava Havla, maďarského prezidenta Ference Mádla a  polského prezidenta Alexandera Kwašniewského. Ze zdravotních důvodů se jednání nezúčastnil slovenský prezident Rudolf Schuster. Na summitu byly projednány otázky postupu dalších jednání o přidružení členských zemí k Evropské unii a formy pomoci oblastem postiženým povodní.

ZÁMEK PODLE AUGUSTA SEDLÁČKA

Věhlasný historik August Sedláček popsal ve své knize Hrady zámky a tvrze království českého častolovický zámek takto: “Skrze bránu vejdeme do dvora vnitřního, který ještě z velké části původní svůj ráz zachoval, neb jsou zde části, zejména strana západní a jižní, jenž ani měněny nebyly a z gotického pozadí jako čisté práce renaissanční vynikají. Na dvoře nejlépe viděti tu směsici slohův, any se tu střídají čáry obloukové hranaté a všelijak točené u veliké rozmanitosti a beze vší souměrnosti. Arkády v dolejším patře zachovány jsou ve své původní způsobě. Po stěnách nalezneš malovaná zvířata, ulovená na panství Častolovském, medvěda (r.1649), sumce (r.1755), dva vlky (r.1716), kance (r.1723), lišku (r.1864) a velkého jelena. Malování jest takové, jako bývají v hospodách „krajiny“ malovány. Jižní strana pomalována byla al fresco v 17. stol. výjevy historickými, allegoriemi a j. Malby  se z veliké části udržely a barvy jsou místy ještě světlé a pěkné, ačkoliv obrazy povětřím mnoho vytrpěly a místy až k nepoznání zničeny byly. Nejhorší pod římsou viděti mezi skupeninami zbraně a zbroje rozličné postavy génií, jednoho např. jak na kolesnici jeda rozpustile vyvádí, jako by chtěl skočiti na delfína pod ním plovoucího.Obrazy pod tím většinou oslavují domnělého předka Šternberského rodu, Jaroslava. Chán tatarský, stařec vážný a šedivý, s turbanem korunovaným, chce viděti, jaký konec boj obmýšlený míti bude, pročež zavolal kouzelníky a čaroděje, z nichž jeden kruh okolo něho udělav, budoucnosť jemu zvěstuje. (Viz obraz svrchu položený.) Na druhém obraze viděti jest obranu Říma proti Etruskům, aby se ukázalo, že byl Jaroslav roveň Horáciovi Koklovi. Město jest jaksi celé ve vodě a vede k němu dlouhý most na kolech položený. Osmahlý bradáč jede na něm proti nepřátelům, jichž stany vlevo v pozadí viděti jest, a statečně poráží pěšáky. Tři již pod ním leží a čtyři ještě naň dorážejí, ale kdyby je i nepřemohl, skočí s koněm do vody a doplaví se ke svým, kteří zatím vzadu most rozmetávají. Pod tím jsou obrazy císařů římských s nápisy, z nichž toliko Julia, Octaviana, Tiberia a Claudia poznati lze. Konečně jest tu viděti vítěznou bitvu u Olomouce, kterou Šternberkové rádi na svých zámcích malovali. Na severní straně byly také malby podobné, zejména i obrazy císařův, ale jsou již zabíleny. Staří lidé pamatují, že tu bylo viděti Přemysla, an oře. Na téže straně jest brána ven do parku a ke vsi Synkovu, nad níž zazděny jsou dva kamenné malované erby Fridricha z Oprštorfu a manželky jeho Majdaleny z Donína, v průchodu pak spatřiti lze zbytky malby, jak Daidalos letí k nebesům a syn jeho Ikaros padá do moře.
Na západní straně dvoru, kde jinde mřížové dvéře snad výtečné práce řemeslnické vchod ke schodům zavíraly, nalezneš vrata dubová, přehojně v gotickém slohu okrášlená. Po schodech a chodbách visí zbraně buď padělané nebo skutečné, mezi nimi některé velmi vzácné. Zdi pokojů kryjí obrazy, zvláště podobizny, z nichž mnohé nejen věrností, nýbrž i uměním vynikají. Pravda, že veliký počet podobizen jsou ideální, mnohé řemeslné a beze vší historické a umělecké ceny (např. podobizny českých pánů), ale jako pokrývka zdí jsou zcela na místě.
Falešné a padělané jsou obraz: rytíře s černou parukou, an sedá na koně, s nápisem "Jaroslaus v. Sternberg beim Turnier zu Worms," obraz Petra Holického roku 1444; krojem svým jsou podezřelé obraz Zdeňkův roku 1462 a Adamův roku 1618, neb kroj s lety nesouhlasí; u tohoto posledního zejména viděti dlouhou černou paruku. Poutavý jest obraz manželky Jiříka z Poděbrad, ukazující šlechtičnu libého vzezření v životní velikosti, ale současný, tuším, není, aneb představuje někoho jiného. Připomenouti totiž sluší, že mnohé obrazy nápisy v předešlém století učiněnými opatřeny jsou a že snad z domyslu mnoho přidáno, co ani na nich nebylo. V tom nás i potvrzuje falešný nápis na obraze (Kateřina), neb Jiříkova manželka byla Kunka, dcera Smila Holického ze Šternberka. Z ostatních obrazů Šternberské rodiny vábí Adam ze Šternberka roku 1547; Polyxena Šternberková z Martinic vyobrazena na velikém a pěkném obraze, Marie Majdaléna Šternberková z Heisenšteina († roku 1704) v kroji Amazonky s šípem v ruce, Adolf Vratislav (roku 1701), pán ve veliké šedivé paruce a taláru červeném rytířů zlatého rouna, dvě dcery Vácslava Jiřího: Marie Eleonora, pěkná paní jemných rysů na tváři, Barbora Eufrosia, paní sice pěkná, ale tváře smutné. Z ostatních rodin baví Zdena markrabínka Míšenská, paní krásná, Jáchym z Hradce (r. 1562) s rudou bradou a vlasy ježatými (jehož obraz také ve škole Jindřichohradecké chovají). Ve vedlejším pokoji, kterému zlatý říkají, vyobrazen jest Vilém Slavata v taláru rytíře zlatého rouna, stařec vážný ve věku 80 let, vedle něho jest choť jeho Lucie Otýlie (jak svědčí erb Hradecký) s očima zamhouřenýma a výrazem tváře nijakým. Oba jsou předkové hraběcího rodu po přeslici, neb vnučka jich Anna Lucie přinesla manželu svému z rodu Šternberského panství Žirovnické za věno. V jiném pokoji viděti jest pány rodu Šternberského, Jiříka Ladislava (r. 1547), starce vážného v černé sukni, Štěpána Jiří (r. 1625), pána tváře klidné, jenž však přes to dobře počítati uměl, a Ferdinand Karla (syna Vácslava Jiříka) jako kapitána vojenského, nevlídně hledícího. Přísného zření jest také Vácslav Jiřík, otec jeho, jehož obraz se v jiné síni nalézá; tamže viděti jest Kateřinu ze Šternberka, pannu kláštera Krumlovského (r. 1521), o níž vypravují, že v zámku straší, Juditu Kolovratovou ze Šternberka, paničku boubelatou, příjemné tváře, Františka Karla (r. 1648) a Vácslava Adalberta (r. 1671). Velikou cenu má obraz jezdce, malovaný Rubensem. V pokoji jednom, jemuž se říká hraběnčin, nalézá se starodávný obraz znamenitého provedení; nápis na něm jest: N. Maes. F. an. 1656, vedle jest babička, malovaná roku 1580, když jí bylo 71 let. Dějepisec i malíř najdou v síních obrazů zajímavých dosti.

Vynecháme-li v mysli své přílepky, které stavbu zámku znešvařují, obdržíme obraz, jak zámek Častolovský před 200 lety vyhlížel. Spatříme v něm dole všelijaké sklepy (klenuté místnosti), kapli, komory, kancelář důchodní, čelední světnici, kuchyni, pekárnu, humno pro slady prostranné a klenuté, konírny pro jízdné i kočovské koně. V horním ponebí jsou pokoje panské a před nimi dlouhá chodba, řečená "lusthauz," na níž se páni a paní procházejí, veselou a jadrnou řečí se bavíce. Aby však byl obraz úplný, postavme si v mysli - vyjdouce branou zadní - všecka stavení za zámkem, po nichž není již ani památky. Neb schází tu "malý plácek," na němž byla vinopalna s prádlem, a "zadní plac," na němž se nacházely kůlny pro vozy, marštale, řezárna a chlévy pro hovězí dobytek, a konečně stavení stojící na pěkném trávníku, v němž se koně proháněli. Na místě nynějšího parku mysleme si oboru zvířecí plotem tesaným ohrazenou, v níž se jeleni a jiná zvěř prohánějí, při ní ptáčnice na koroptve a komory prkenné pro bažanty. A chceme-li seznati vnitřek, jak na př. před 300 lety vyhlížel, i tu jest pomoci. Vstoupíce do první světnice, uvidíme na stěnách jelení rohy, nábytku po skrovnu, jeden stůl kobercem přikrytý a na něm tři mosazné svícny "s nůžkama," jako svíčky utírají. V komoře vedlejší upoutá náš zrak vojenské lůžko, neb povlaky na peřině mají ty modré pruhy, kteréž z dětských let známe, ale uzřeli jsme ji teprv, odestřevše zastíradlo neb koltru před postelí. Před postelí leží liščí kůže. Ještě otevřeme truhlici v této komoře, v níž najdeme dvě prostěradla a dva ručníky okolo stolu, které se hodně v řasách pověšovaly kolem kraje stolu, aby se hosté o ně utírati mohli, ale jsou zde takořka na odpočinku, poněvadž páni za pokrokem jdouce, ubrousky si pořídili. Odtud vejdouce do komory jiné, spatříme střelby a zbraní rozličných množství; ozbrojil by tou zbrojí a zbraní dosti lidí, ale jeden by se druhému nepodobal, a některému by tu a tam i nějaký kousek zbroje scházel. Někteří by totiž měli ručnice nové, jiní ručnice slabšího způsobu, dva by se spokojili se samostřely, ale měli by k nim za to tři hevery (stroje k napínání). Mezi touto zbraní spatříme prázdné lože s nebesy a okolo něho šest modrých zastěradel; blízko ve zdi jest mosazný svícen do stěny zasazený. Za tím v koutě se blýskají tři cínové hrnce, které místo svoje teprv po soumraku opouštějí. Ohlédneme-li se dále po komoře, uzříme dvě truhlice, kteréž tu jmenují vojenskými, neb obsahují staré fendle či korouhvičky, dva šorce (kusy brnění) a tři "švanšpísy," t. j. oštípy k narážení divokých sviní. Ještě tu jest jedna truhlice, ale poněvadž jest zapečetěná, nesmíme obsah její viděti. Vstoupíme nyní do mazhauzu, síně prostranné, odkudž se do komnat okolních vchází a v níž páni večeří; uvidíme kromě stolu, židlic a jiného nábytku bílou truhlu. Zvedneme-li víko a vyndáme-li, co tam jest, objeví se nám sukně muchýrová (starofranc. mouaire, mohere) z látky tlusté, chlupaté, která byla bud' turecká, aneb benátská, aneb německá, s životem aksamitovým, kožich podšívaný ferštatový (tykytový) a koberec zeleným a černým protkávaný. V jiné komoře vedle mazhauzu chovají cínové nádobí; tu uvidíme 4 veliké cínové mísy k pečitému, 16 jiných mís, tolikéž konvic, 3 velké láhvice, 12 talířů v pouzdře, 13 vybíjených talířů v pouzdře, tucet prostředních hladkých talířů, 4 tucty malých talířů ve čtverých pouzdrech, 28 malých misek ke křenu, vše na polici urovnáno. V truhlici jsou ještě jiné prostřední a malé mísy, mosazné formy k pečení, měděné hrnce velké, měděná štanda s přikrývadlem, 9 měděných lžic, kotlík k vaření měděný, vanička ke chlazení vody, 3 veliká cedidla, vanička k vyplakování, vanička k masu neb rybám, konvice, měděnice (hluboké mísy), lžíce kuchyňské, vše z mědi, kromě toho moždíře, pekáč, rošty a něco starého dřevěného nádobí. Nescházejí i pilka, sekyra, nebozez, čepy, kleštičky, nůž dlouhý na krájení chleba a nakovadlinka. V jiné komoře uzříme truhlu červenou a žlutou barvou malovanou, z níž vyndáme hedvábný atlasový mantlík černý, jehož hřbety, jsou kuní kožešinou podšity, a aby se jeho krása dovršila, jest ozdoben 5 prýmy aksamitovými; také vytáhneme ještě mantlíček z hedvábného muchýru (polovičného hedvábí), který jest také premován a podšit, a konečně pár bílých botek. Něco opodál od té truhly stojí truhla černá, obsahující v sobě 12 kusů prostředního plátna (po 21 loktech), drobné a prostřední příze 70 kusův. Ve třetí komoře se nám ukáží dvoje lože pod nebesy, a na nich složeno "šatů ložních pírných" díl povlečených a díl nepovlečených tolik, že by se na nich 8 lidí vyspati mohlo; a kdyby i to nestačilo, stojí tu v koutě 3 plné sudy peří draného; cích konopných i lněných bez toho jinde bude s dostatek, a nejsou-li, dají se snadno upřísti, neb obsahuje tato komora ještě znamenitý poklad v jednom sudu, totiž 400 lnů v kloubech.
Požádáme-li pannu, povede nás potom do světnice nedělské, kdež páni ve svátek sedají a s hostmi vesele kvasí; tu bychom uzřeli množství cínového nádobí, šály, svícny, mísy, veliké a malé konvice, konvičky vyrývané, talíře, lžíce stříbrné, vše čistě a úpravně v almarách uložené, tak že skoro zbytečnou býti se zdá ta měděnice (měděná miska) s nalévadlem, v níž si může, komu libo, ruce umyti. Máme tu několik dveří se štíty tak hmotnými, jako by každou chvíli spadnouti měly, a dveřeňmi tak širokými, že by jedinou dva zamilovaní prošli. Jedna z nich vede do vedlejší komory, v níž jest napřed almárka s tuctem lžic stříbrných, při nich polouhedvábný muchýr na sukni, která se teprv ušiti má, všelijaké hedvábí, tkaničky a škatule plná bílých nití. Onano truhla malovaná a zeleným plátnem přikrytá obsahuje útěchy pro několik mateří dcer nevdaných, totiž 7 kop loket tenkého plátna, půl štuku švábského, cejchy a prostěradla z tenkého plátna, kteréhož bylo dosti na 16 postelí (my jsme to již nahoře pověděli), stříbrné nožnice (t. j. pouzdra) i s noži a konečně škatulka s perlami. Ještě jest tu jedna malovaná truhla, v níž jest 6 stolů servítů, 40 cvilinků švábských, některé ubrusy, 50 ručníkův a 3 kusy drobné příze. Dosud nejsme hotovi; jest tu ještě několik truhel a truhlic. Tam v té žluté truhle leží plena veliká, vyšívaná paličkovým zlatem, druhá plena černým hedvábím vyšívaná, 3 cejšky kmentové k povlečení, z nichž jsou dvě prosty a třetí zeleným hedvábím vyšívaná, 15 plen z tenkého plátna a konečně dvě prostěradla, které náležejí do lože k šestinedělím. Na této truhle stála truhlička neveliká, v níž jsou 3 náčelníky, t. j. pleny k pokrytí čela, z roušek (tkaniny závojové), udělané s paličkovými uzly a jeden bílý čepec. V zelené almaře jsou červené a černé korále třikráte okolo ruky, šňůry s křišťály, mezi nimiž jsou dukáty aneb pozlacené groše, hedvábí všelijaké svinuté v papír. V truhlici malé bílé jsou dva čepce, jeden prostý a druhý s barevným hedvábím se zlatým pasomanem, t. j. portou ze zlata, stříbra, hedvábí, harasu, neb vlny předené (ital. passamano). V truhlici žluté jsou 2 rouchy na utírání hlavy, jedna vyšívaná červeným hedvábím a druhá černým, tolikéž třetí všelijakým hedvábím vyšívaná, pasomany zlaté paličkové, které na jednu takovou rouchu náležejí. V truhle černé jest "fyrhank" harasový, který se k šestinedělím užívá, a druhý se zelenými čepičkami, oba aksamitovými a zlatými tkaničkami premované. V poslední truhle jest čepec, 4 čechlíky (plachetky, jimiž vzácnější osoby hlavy své zahalovaly), obojek (límec široký na hrdlo) a jiné dvoje okruží (obojek nabíraný a řasnatý okolo hrdla, z krajek spůsobený). Šatstva rozličného tu bylo více než dostatek.“

REKONSTRUOVANÉ PRAVÉ KŘÍDLO ZÁMKU

Zámek3O stávajícím interiéru zámku bylo již mnoho napsáno, proto i my budeme svou pozornost směřovat k nově zřízenému obytnému křídlu. První prostor, který při prohlídce soukromé části zámku uvidíte, je využíván jako recepce a zároveň společenská místnost. Po schodech se jde k pokojům do druhého patra. Dnes je v druhém patře patnáct hostinských pokojů. Poslední pokoj má však číslo 16. Důvodem pro netradiční číslování je lidská pověrčivost. Někteří hosté by neradi spali v pokoji s číslem 13, a tak zde takto očíslovaný pokoj zcela chybí. Jednotlivé místnosti jsou zařízeny individuálně, každý je jiný a dýchne na vás z něj ojedinělá atmosféra. Všechny pokoje jsou vybaveny koupelnou, která je zásobována teplou vodou z vlastního elektrického zásobníku teplé užitkové vody.
Na stěnách visí obrazy, původně označené památkovou péčí jako méněcenné. Část nábytku a obrazů si současná majitelka zámku paní Šternberková přivezla z Anglie a USA, kde léta žila. Některé kusy nábytku byly zakoupeny v  bazarech a po úpravách použity do expozice.
Například pokoj s číslem 16 je ukázkou toho, jak lze z malého prostoru získat útulné maximum. Koupelna se záchodem a šatník byly instalovány ze sádrokartonu. Pokoj s číslem 14 je jedním ze dvou apartmá. Pohovka v salonku může sloužit jako druhá postel. Podlaha v koupelně byla zvýšena, aby se zmenšil počet schodů z ložnice. Tím vznikla zapuštěná vana.
Pokoj číslo 10 je zařízen pro dámy. V pánském duchu je pokoj číslo 11. Oba pokoje spolu sousedí a jsou propojeny dveřmi. Pokoj číslo 8 sloužil jako prezidentský. Při svých návštěvách v něm bydlela první manželka prezidenta Václava Havla paní Olga Havlová. Rovněž bývalý pan prezident zde strávil několik nocí. Obdobné využití jako pokoje číslo 10 a 11 mají i pokoje číslo 5 a 6. V jednomu z pokojů naleznete čínskou postel, kterou během svého života v Anglii užívala maminka současné majitelky paní Cecílie Šternberková. V úzkém pokoji číslo 4 nebylo možné zřídit pevnou koupelnu. Díky těmto omezeným možnostem byl do interiéru instalován plážový stan pro WC a umyvadlo. Závěs okolo vany zajistí pak dostatek soukromí.
Pokoje číslo 1 až  3 jsou připraveny pro početnější rodinu. Obývací pokoj je možné rozdělit zatahovacími dveřmi a tak vznikne další pokoj. Z obou stran dveří do koupelny jsou dvě skříně potažené látkou, kde jednoduché dřevěné cimbuří evokuje gotický styl, tak jako zrcadlo a původní okna pracovny. Zamřížované dveře, které potkáte před schodištěm, jsou poslední pozůstatek po památkové péči, která takto zajišťovala depozitáře. Po schodech se schází do části, kterou užívá dcera paní Šternberkové - Alexandra. Ta je provdána za rakouského hraběte Maxmiliána Hardegga. Jejich děti zde mají každý svůj malý pokojík. Ložnice paní Alexandry je navržena s ohledem na původní podlahu tak, že koupelna a šatník jsou v provedení z demontovatelných sádrokartonových desek. V šatníku jsou skryté dveře, které umožní pokoj pronajmout, i když zde zůstanou veškeré věci paní Alexandry. Ústav památkové péče chtěl v těchto místnostech původně vybudovat muzeum kinematografie. Dělníci při práci odstranili některé příčky tvořící pokoje, a tak vznikla řada velkých sálů. Na stropech se však nečekaně začaly objevovat trhliny a statici prorokovali jejich zřícení. Není divu, že zdi byly rychle obnoveny a vyzděny.
Do přízemí je nutné přejít přes venkovní - točité schodiště, původně využívané komornou paní Cecílie Šternberkové. Dnes by bylo toto schodiště využito v případě požáru nebo nouze.
Za skleněnými dveřmi je část zámku, kterou užívá paní Diana Šternberková. Ve výjimečných případech je i v této části využívána knihovna, jídelna a kuchyně. Knihovna se zachovala skoro v původním stavu. Všechny knihy přešly do správy knihoven Národního muzea a tato místnost byla po celou dobu uzavřena. Správa sem přicházela pouze jednou za rok přepočítat svazky knih. V době, kdy v této části budovy fungoval internát Kovoslužby, zůstaly dveře  uzamčeny a opatřeny silnou mříží.
Z knihovny, dříve pracovny, se tajnými dveřmi chodilo přímo do ložnice Leopolda Šternberka. Dnes se zde nachází jídelna. Lustr je kombinací benátského lustru a práce českých sklářů. Do jídelny vede malé servírovací okénko z modré kuchyně.
V přízemí, vpravo od centrálních dveří je koridor spojující šicí dílnu s prádelnou a malířskou dílnou. Dříve bychom tu našli ubytované služebnictvo. Jedna místnost je využívána také jako vodárna. Čerpadla přivádí vodu až ze stráně za tratí v severovýchodní části parku. Původně byla voda dopravována do zámecké věže, kde je dodnes veliký zásobník a odtud pak samospádem byla rozvedena do celého zámku.
Růžová jídelna v přízemí severovýchodní části zámku měla sloužit jako restaurace. Její fungování však narušovalo provoz zámku a soukromí majitelky. Dnes slouží jídelna pro hosty nebo pro skupiny, které si ji pronajmou. Často se zde konají svatební hostiny, školení, či se zde podávají jen obědy pro návštěvníky zámku.
Velké bankety, slavnostní recepce se pak pořádají v oranžérii. Do té se vstupuje z parku za zámkem. Je to místnost dlouhá 33 metrů s nádherným výhledem do parku. V oranžérii krátce působila v roce 1994 restaurace.

FILMAŘI NA ZÁMKU

Zámecké interiéry několikrát využili i filmaři. Roku 1965 byl v zámeckém interiéru natočen film o Orlických horách, který byl v televizi ještě toho roku odvysílán. Na jaře 1967 natočil režisér Papoušek dokumentární film o zámku určený do zahraničí.
V pohnutém roce 1968 natočil režisér Václav Krška romantický film o nenaplněné lásce Jarní vody. Hlavní role si ve filmu zahráli Vít Olmer a Květa Fialová, kompars doplnili i obyvatelé Častolovic. Také režisér Josef Kořán si vybral prostředí častolovického zámku pro hudební film Gaudium muzikum, který byl natočen v roce 1969 a premiéru měl 26.6. v Častolovicích. Ve dnech  19. až 25.9.1969 natáčela německá společnost Bavaria na zámku film o životě Albrechta z Valdštejna.

 



PageRank

WebInfo - SEO analýza


Vytvořil a spravuje Daniel Beneš © 2010 - 2015 | Grafika Daniel Beneš & Jiří Václavík © 2010 - 2015
Licence Creative Commons
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko