Kostel sv.Víta

Kostel sv.Víta PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 0
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Jiří Václavík   
Sobota, 04 Září 2010 19:32
Velikost písma:

Kostel sv.VítaBarokní kostel sv. Víta je dílem hradeckého baumistra Františka Kermera, žáka K. I. Dientzenhofera. Stavba byla započata roku 1772 a teprve dne 24. 9. 1775 slavnostně vysvěcena. Příčinou zpoždění byly tehdejší selské bouře a nucené přerušení prací.

Před započetím výstavby nového kostela sv.Víta bylo nutné nejprve zbourat kostel původní. Z původního kostela se dochovaly cínová křtitelnice opatřená českým nápisem: „Tato křtitelnice udělána jest do městečka Častolovic za kněze Jana Hradeckého od Jana Bassti konváře v městě Hradci 1571“, původní zvony - tzv. Orlík od konváře Adama Taraby z roku 1564 s věnováním Jindřicha z Regeru na Častolovicích a Nejdku, z roku 1612 od Fridricha z Oppersdorfu  a zvon z roku 1509 bez věnování, umístěný na novou zvonici. Ze starého kostela rovněž pochází krypta se třemi sklepy - prostřední je hrobka Půtů, zbývající dvě patří Oppersdorfům. V levé straně u vchodu do dnešní stavby je zasazen náhrobní kámen Fridricha z Oppersdorfu.

 

 

Ke stavbě kostela sv. Víta poznamenal tehdejší farář P. Ježek následující text: “Skrze celá dvě léta, totiž 1771 - 1772 z nedostatku peněz nic se nestavělo, až potom v roku 1773 z vyložených peněz pilně se pracovati počalo a teprv v r. 1775 docela ten kostel k vystavení přišel, jakž nápis nad hlavními vchodovými dveřmi per chronographicon. Při boření starého kostela přišli dva nádeníci, totiž Jan Burket, pekař podle svého řemesla, a pak podruh Vašata k zasypání. Requiescant in pace. (Odpočívejte v pokoji)“.

Text zápisu ze slavnostního položení základního kamene kostela sv.Víta:

 

Ve jménu Páně. Amen.

Na věčné díky, na paměť potomstvu.

Když byl rozbořen starý farní chrám v Častolovicích, o jehož trvání nebyla zachována žádná vzpomínka, který přece dle zdání trval přes 500 let, ze zbožného rozhodnutí a dobrotivým přivolením Jeho Jasnosti Excelence Pána pána Františka Filipa Nerejského, svaté římské říše hraběte ze Šternberků, pána na panstvích Zásmuky a Častolovice atd. a spolu pána na feudálních panstvích, městu a hradu Libozosa, Šarko, Leslo a Reuheršercích, rytíře zlatého rouna, obojího svatého císařského a královského Veličenstva skutečného tajného rady a komořího, rovněž i přednosty nejvyššího dvoru jejího svaté říše římské Veličenstva, zbožně v Pánu zesnulé císařovny Josefy, velezasloužilého a nejdobrotivějšího patrona tohoto chrámu, byl vystaven chrám nový s týmž titulem sv. Víta, mučedníka.

Pro novou stavbu a vybudování byla mně nížepsanému t.č. kurátoru tohoto chrámu udělena pravomoc od nejdůstojnějšího Pána Excelence pána Hermana Hanibala, císařské a královské říše hraběte z Plümegenn z Boží a Apoštolské Stolice milosti biskupa královéhradeckého, obou císař. král. apoštolských Veličenstev skutečného tajného rady, infulovaného probošta slavného kolegiálního chrámu sv. Petra a Pavla v Brně, kanovníka katedrálního chrámu Olomouckého, pána na Višovicích, Chrasti atd. atd. - pravomoc a dovolení, aby posvětil a vložil základní kámen. Tento slavný obřad byl vykonán v přítomnosti výše uvedeného vysokorodého pána, Jeho Excelence pana hraběte a patrona tohoto chrámu - od narození Páně roku 1770 dne 21. srpna.

Rovněž byl přítomen jeho velezasloužilý syn, Excelence nejjasnější Pán Pan Christián, svaté říše římské hrabě ze Šternberků, jeho císařského královského apoštolského Veličenstva skutečný tajný rada, komoří, rada gubernia svatého království českého, nejdůstojnější a nejzasloužilejší předseda pro sirotky, přelaskavý pán a pán.

Neméně bylo zkrášleno toto slavné uložení základního kamene milostivou přítomností nejjasnějšího Pána Pana Excelence Vincence, svaté říše římské hraběte z Valdstejnu a Wartenbergu, výše uvedeného Excelence Pána Pána patrona chrámu, podle genealogie rodu germánského, pána na panstvích Hradec Králové, Hirschberg atd. atd., obojího císařského královského apoštolského Veličenstva tajného skutečného rady, království českého dědičného, nejmilostivějšího pána a pána.

Nelze pominouti pro vykonané zásluhy pro nově budovaný chrám velmi ušlechtilého a dobrotivého pána Vilibalda Shulta, Jeho Excelence pána pana Františka Filipa Nerejského, svaté říše římské hraběte ze Šternberků sekretáře po mnohá léta velmi zasloužilého, který jsa přítomen tomuto veřejnému úkonu dojat vroucí zbožností spolupůsobil.

Ten, který světil a s shora uvedenými nejjasnějšími a vznešenými pány první kámen do nového chrámu vložil, byl Jan František Schlechta, Čech Pražan, dříve alumno světských kleriků žijících ve společnosti dle obecného rčení Bartolomějců, kdysi kaplan Carbonojanovických, později Divišovský a rovněž v úseku Litoměřickém bez diecézního titulu, šittenický a konečně v Zásmukách a stal se titulářem patrona jeho Excelence a farářem častolovickým, nyní již kurátorem v Častolovicích věků 26 a roků 63 let.

Základní kámen se zápisem byl položen v základech za hlavním oltářem. Přisluhovali při této slavnosti vysoce důstojný pán, urozený a ctihodný Jan Tadeáš Marcotus, magister svobodných učení a filosofie, svaté theologie bakalář a toho času kurát Vinestenských.

Rovněž ctihodný pán Martin Čeněk z Bartenbergu a Veselí, Novobydžan, častolovický kaplan 16. rok.

Mezi nesčetnými sem připutovavšími zástupy zasluhují zmínky také páni oficiálové ekonomie, tou dobou v Častolovicích:

Urozený pán Josef Lev Čech Žatečan, správce statků

pan František Diebl, pastýř Čech Pražan

pan Matěj Konrád, purkrabí Čech Pražan

pan Ignác Hol, správce obilí Čech Sázavan

Všichni dobří katolíci a vynikající ctitelé kléru důstojného.

Všemohoucí a milostivý Pán posvěť tuto budovu chrámu zároveň i s nejjasnějším rodem a slavnou rodinou a ochraň od každé zlé události a neštěstí do nekonečných věků, ať propůjčí dobrotivě živým své svaté požehnání a milost, zemřelým pak věčné odpočinutí.

Kdokoli bude po staletích čísti tuto stránku, nechť nám vyprosí věčné odpočinutí. Až my jednou uzříme Boha, budeme prositi za Vás.

 

Nápis nad hlavním vchodem do kostela sv. Víta zní: „Deus remuneretur gratiis coelestibus beneficae prosapiae e Sterenberg.“ (Bůh nechť odplatí milostmi nebeskými dobročinnému rodu Šternberskému.)

 

Hlavní oltář zdobí obraz sv. Víta, nesený dvěma anděli, ostatní oltáře obrazy sv. Anny, sv. Jana Nepomuckého a sv. Kříže.  Obraz v oltáři sv. Víta byl namalován ve Vídni v polovině sedmdesátých let 18. století malířem Vincenzem Fantinim a opatřen bohatou dřevořezbou. Oltář a dřevěná kazatelna byly pořízeny z nákladu vrchnosti.  Patronem oltáře sv. Anny byl pan Antonín Ulrych, tehdejší ředitel častolovického panství. V tomto oltáři je obraz od Jana Umlaufa z roku 1892.

Purkrabí častolovického panství Hynek Holzinger věnoval oltář sv. Jana Nepomuckého a jeho čtvrtá paní Anna, rozená po zemřelém panu Janovi Šepcovi, bývalém častolovickém důchodním,  darovala roku 1797 k tomuto oltáři plechovou lampu v podobě srdce. Na vyzdobení oltáře sv. Kříže se podíleli v roce 1794 František Jan Ježek, častolovický farář. Ke své práci využil finanční sbírky a oltář nechal vyzdobit panem Františkem Haupešim, štafírem z Týniště nad Orlicí. V dolní části oltáře je umístěn nápis: „ Signo crutis empti altare istud posverunt exornaruntque. MDCCLXVVVVVVIIII“. (Znamení kříže vykoupení oltář tento postavili a ozdobili 1794)

 Hlavní oltář byl přestavěn v letech 1812 - 16, za vlády Františka Josefa Šternberka. V levé zdi od hlavního vchodu je zasazena deska z bílého mramoru s nápisem: Apo. XIII. Beati mortui, qui in Domino moriantur, amodo jam dicit spiritus, ut requiescant alaboribus auis, opara enim illorum sequuntur illos. (Blahoslaveni, kteří umírají v pánu, neboť praví duch, aby nyní odpočinuli od prací svých, neb skutkové jejich je následují.) Pod textem je znak Oppersdorfů a následuje nápis: Anno Domini MDXCII Illustris ae Magnificus Dominus, Dominus Friedericus Liber Baro ab Oppersdorf Dub et Priedstein in Czastolowitz et Tinischt hoc monumentum suae stirpi fieri curavit. (Léta páně 1592 urozený a statečný pán pan Bedřich, svobodný pán z Oppersdorfu, Dubu a Frýdštejna, na Častolovicích a Týništi tento pomník svému potomstvu zříditi kázal.) Na severní straně presbyteře jsou vně kostela náhrobní kameny rodiny Jana Matějky. Řadu kamenných náhrobků, náležejících této rodině, vyplňuje celkem 9 kamenů. O Janu Matějkovi a jeho daru obci Častolovice se dozvíme na jiném místě knihy.

Štíhlá věž kostela se vypíná až do výšky 36 m. Na zvonici a do věže je možný přístup po točitých schodech.

Hodiny na hlavní věži měří čas od roku 1893 přičiněním faráře Aloise Potěhníka a řídícího učitele J. G. Laška. Autorem hodin je Karel Adamec z Čáslavi a byly vysvěceny 22.5. 1893. V roce 1947 se o chod hodin staral kostelník Josef Tichý, po jeho smrti B. Stříbrný. Za tuto práci dostával odměnu 1080,-Kč ročně. Hodiny dlouhou dobu nešly přesně, proto se do jejich opravy pustili V. Tichý, Rudolf Špáta a Jan Podhorník.

Při opravě věže roku 1968 byly na hodinovém strojku instalovány nové ručičky velikosti 95 a 65 cm, vyměněna písmena o výšce 34 cm a obnoven 202 cm veliký ciferník. V květnu roku 2004 byl původní mechanický hodinový strojek nahrazen elektronickým časovým strojkem, dálkově řízeným z německého Frankfurtu nad Mohanem.

 

Zvony, jejichž tóny bylo možné slyšet z častolovického kostela, lze popsat následovně:

 

Zvon sv.Víta obsahuje nápisy, uvedené v této knize u opisu rekvizičního protokolu.

Na prostředním zvonu tzv.Orlíku je nápis: Ga zwon Worlik wolam k schazeni lidu Boziho. Lit sem znowu nakladem lidskim a zadussi Czastolowickému skrze mistra Adama tarabu konwarze roku 1564. Uprostřed na tomto zvonu čteme „ Henricus A. Rager Dominus in Czastolowitz at Neidek. (Jindřich z Regeru, pán na Častolovicích a Nejdku). Pod tímto nápisem je jeho znak a další nápis: Regina a Goffenstheim domina in Czastolowitz et Neidek. (Regina z Gofenstheimu paní na Častolovicích a Nejdku.) Pod nápisem je její znak.

Zvon pochází z dílny  královéhradeckého zvonaře Adama Taraby.

 

Na třetím zvonu není žádný nápis, jen letopočet 1509.

 

Největší zvon sv. Víta a menší z kaple sv. Kateřiny, přemístěný do kaple sv. Magdalény, nařídil odebrat a rozbít vojenský správce za I. světové války a o této události je pojednáno na jiném místě knihy.

 

Kostel byl do roku 1794 bez varhan, a proto se farář s ředitelem panství Josefem Pospíšilem dohodli, že vytvoří základní kapitál, nutný k jejich nákupu. K financování využili peníze z prodeje kostelního cínu, medu a vosku z ličenského záduší. Celkem získali 400 zl. 35 kr.

I přes všechen prodej bylo peněz k nákupu varhan málo, proto se pan Pospíšil rozhodl napsat patronu kostela hraběti Christianu Šternberkovi. Ten nechal z důvodu větší bezpečnosti postavit pod kůrem dva nosné pilíře a doplnil zbývající finance. Výroby varhan se ujal Jan Jiří Spanel, truhlář a varhaník z Rokytnice v Orlických horách. Stavitel varhan při jejich výrobě strávil jeden a půl roku a dne 15. prosince 1795 je konečně nainstaloval do častolovického kostela a vyinkasoval za práci částku 500 zlatých. Samotná instalace trvala 6 neděl, přičemž mistru a tovaryšům stravu zdarma poskytoval farář Ježek.

Varhany byly roku 1845 opraveny za 100 zl. Amadeem Hanischem z Rychnova nad Kněžnou. V kryptě pod kůrem odpočívá bývalý kaplan páter Martin Čeněk a častolovický sládek Vojtěch Kobeš. U kostela je zřízena kostnice a kolem stavby se v dřívějších dobách rozkládal hřbitov. Hřbitov byl z rozhodnutí nařízení Josefa II. na konci 18. století zrušen. Dalším důvodem, proč byl hřbitov u kostela zrušen a přemístěn ke kapli sv.Maří Magdaleny, byla skutečnost, že tehdejší vlastníci chalup za hlavním oltářem (Jan Zítka, Franc Matoušek) vyváželi směrem ke kostelů hnůj, což působilo nevábně a nedůstojně. Celý problém byl vyřešen dohodou mezi vlastníky pozemků a hrabětem Šternberkem, vybudováním nové příjezdové cesty k chalupám a směnou pozemků v roce 1796.

 

Za svou existenci prošel kostel sv. Víta mnoha změnami a byl němým svědkem řady událostí. Roku 1810 musel například tehdejší vlastenecký farář P. František Raymann, v rámci záboru církevního majetku, odevzdat vojenskému eráru kostelní stříbro. Jednalo se o 1 monstranci, 4 kalichy, stříbrný tác, konvičky, zvonek a krásný stříbrný pacifikál. V obecní kronice byla zase zaznamenána událost z roku 1854, kdy byla při vichřici svržena věž s bání kostela sv. Víta. Zvony na častolovickém kostele neměly klid ani v době I. světové války.

 

 



PageRank

WebInfo - SEO analýza


Vytvořil a spravuje Daniel Beneš © 2010 - 2015 | Grafika Daniel Beneš & Jiří Václavík © 2010 - 2015
Licence Creative Commons
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko