HŘBITOVY

Již roku 1666 se v Častolovicích nacházely dva hřbitovy. Jeden u kostela sv. Víta a druhý u kaple sv. Máří Magdaleny. Josef Gotthard Lašek ve své knize o Častolovicích uvádí informaci, že původní hřbitov u kostela a kaple sv. Kateřiny byl přemístěn na obec, kde se říkalo "Kaple v háji".
V zádušních účtech je uvedeno, že za pohřeb dítěte roku 1666 zaplatil mlynář 2 zl. 20 kr. za místo na hřbitově u kostela sv. Víta. Hřbitov u kaple sv. Máří Magdalény dlouhou dobu nevyhovoval požadavkům pro důstojný odpočinek našich předků, proto dne 20. 3. 1947 farář Jaroslav Petr navrhl rozšíření stávajícího hřbitova, jiný návrh předpokládal zřízení hřbitova na Skalce. Obě varianty byly zamítnuty. V roce 1997 bylo na hřbitově instalováno nové kolumbárium.
Častolovický hřbitov se stal místem posledního odpočinku našich blízkých, ale i řady význačných osobností kulturního, společenského i politického života. Ve svém výčtu se pokusím se uvést alespoň některé z nich a zaměřit se na zdejší zajímavosti.
Za vstupní branou vlevo, nedaleko kaple sv. Maří Magdaleny, je umístěn náhrobek malíře Antonína Hudečka z roku 1941 s bustou od Ladislava Beneše. Kromě mistra v hrobě odpočívá i jeho syn Jiří († 1971) a manželka Anna († 1994). Blíže kolumbáriu v jihozápadní části hřbitova nalezneme hrob kočovné divadelnice Elišky Zöllnerové. Mezi hroby spatříme i náhrobek rodiny Chaloupkovy od F. Úprky. Na hřbitově spočinuli Ernestina Hlavatá († 9.5.1899 v Táboře) - manželka gymnazijního profesora a věhlasného historika Augusta Sedláčka, sochař evropského formátu Ladislav Beneš, městský tajemník A. Michl, básník a spisovatel JUDr.Miloslav Matas, dva neznámí sovětští vojáci a mnoho dalších známých i dnes již zapomenutých lidí.

Hřbitov je rovněž místem posledního odpočinku generálplukovníka Vladimíra Janka. O osobě Vladimíra Janka bych se chtěl zmínit v následujících řádcích, neboť se jedná člověka, jehož poslední okamžiky života jsou obestřeny rouškou tajemství.

Vladimír Janko se narodil roku 1917 na Moravě v obci Nosislav.9) Pocházel z chudé rodiny. Po absolvování reálného gymnázia 4.10.1936 nastoupil k výkonu prezenční služby k pěšímu pluku v Brně, odkud byl vyslán do školy pro důstojníky v záloze a poté se stal posluchačem Vojenské akademie v Hranicích. Z vojenské akademie odcházel 14.8.1938 s hodností poručíka pěchoty a byl přidělen k pěšímu pluku 47 v Mladé Boleslavi. Po nacistické okupaci byl dne 15.6.1939 propuštěn z armády. Již v srpnu 1939 přešel česko - polskou hranici a 26. srpna se prezentoval v československém Legionu v Bronowicích. 18. září, den poté, co na polské území vtrhla sovětská vojska se dostal do internace. Od 7.2. 1942, již v hodnosti nadporučíka, působí jako velitel výcvikové 3. pěší roty u československé jednotky v Buzuluku. V březnu 1943 brání s rotou přechody přes řeku Mža u Sokolova a v noci z 9. na 10. března řídí útok na Sokolovo. Za prokázanou odvahu a statečnost byl vyznamenán čs.Válečným křížem 1939 a sovětskou medailí Za odvahu. V březnu 1943 je vyslán do tankového učiliště v Tambově. Z instruktora se stává postupně velitelem tankové roty, náčelníkem štábu, velitelem tankového praporu, velitelem tankového pluku a na konec i velitelem tankové brigády. Zúčastnil se bojů o Kyjev a dalších bojů na Ukrajině. Stoupá i hodnostně. 15.2.1944 se stává kapitánem, 29.7.1944 štábním kapitánem, 1.10.1944 majorem, 17.4.1945 podplukovníkem, 1.4.1946 plukovníkem. V srpnu 1944 stanul v čele tankové brigády, s níž se zúčastnil bojů na Dukle a v ostravské operaci. Po osvobození se stal náčelníkem tankového praporu v Moravské Třebové a od listopadu 1945 je náčelníkem štábu velitelství tankového vojska ministerstva národní obrany. Počátkem roku 1946 je vyslán ke studiu na Vojenské akademii Klimenta Vorošilova v SSSR. Po návratu domů krátce působil jako profesor taktiky a náčelník katedry na Vysoké vojenské škole v Praze. Od jara 1948 je náčelníkem tankového vojska MNO, od července 1950 velitelem tankového sboru v Olomouci. K 1. říjnu 1950 byl Vladimír Janko povýšen do hodnosti brigádního generála. V té době je ministrem národní obrany zeť Klementa Gottwalda dr. Alexej Čepička. V armádě probíhají čistky a „nespolehliví“ důstojníci jsou nahrazováni dělnickými kádry. Brigádní generál Janko čistky v armádě ustojí a roku 1950 vstupuje do KSČ. Ministra národní obrany si na svoji stranu získá vyzrazením osobních a politických názorů náčelníka štábu Richarda Tesaříka. K 20. říjnu 1950 je pověřen velením tankového vojska MNO a 12.2.1952 je do této funkce ustanoven definitivně. V létě 1953 je již generálporučíkem. Od 11.10.1956 se stává Vladimír Janko zástupcem náčelníka generálního štábu pro tankové a mechanizační vojsko, od 28.7.1958 působí jako náměstek ministra národní obrany. V říjnu 1961 mu je udělena hodnost generálplukovníka. Od 26.10.1966 Janko zastával funkci náčelníka hlavní správy pozemního vojska a zástupce ministra. V Československé republice nastává napjatá vnitropolitická situace. Vážně je ohroženo zejména postavení I. tajemníka ÚV KSČ Antonína Novotného. Na ministerstvu národní obrany se otevřeně mluví o možné vojenské podpoře Antonína Novotného. Do tajných plánů jsou zasvěceni generál Šejna, tajemník Hlavního výboru KSČ na MNO, vedoucí 8. státně administrativního oddělení ÚV KSČ M.Mamula a generál Rytíř. Probíhá řada složitých jednání s generály Rytířem, Širůčkem a dalšími. Situace se však vyvíjela zcela opačným směrem. I. tajemníkem ÚV KSČ se stal Alexander Dubček. Koncem ledna je zatčen Šejnův tajemník pplk. Moravec a na povrch se dostávají informace o připravovaném puči. Generál Šejna prchá 25.2.1968 do zahraničí a odpovědnost za nezdařený puč je připisována generálplukovníkovi Vladimíru Jankovi. To už se blíží konec jeho života. Při cestě služebním vozem Tatra 603 dne 14. března 1968 v Praze na Strahově generálplukovník Janko umírá na následky průstřelu hlavy z osobní zbraně ráže 9 mm. Historie doposud bohužel nepřinesla jednoznačné důkazy o tom, zda se jednalo o sebevraždu, nebo vraždu s politickým podtextem.

PIETNÍ AKT U POMNÍKU VÁLKY ROKU 1866

Dne 25.10.1992 proběhl na hřbitově u kaple sv.Máří Magdalény pietní akt, při němž byla odhalena replika pomníku důstojníka Karla Schwaba, který padl v prusko - rakouské válce roku 1866. U pomníku stála čestná stráž v dobových uniformách, promluvu pronesl Dr. Miroslav Vycpálek z Prahy. Původní pomník zde stál u kaple již od roku 1867, umístili ho sem Schwabovi spolubojovníci, ale v pozdějších dobách zmizel neznámo kam. Poslední zpráva o pomníku je z roku 1908, kdy byl naposledy renovován. Pro pietní akt zhotovil repliku pomníku kameník Aleš Zlatohlávek ze Stěžer.
Setník první třídy Karel Schwab byl příslušníkem 13. hraničářského pluku v rumuském Banátu se sídlem v Caransebesu. S vojskem roku 1866 přišel do Čech a zemřel na následky zranění utrpěných při bitvě u Hradce Králové.

KOSTEL (KAPLE) SV. MÁŘÍ MAGDALÉNY

Pozdně gotickou kapli nechala vystavět roku 1580 zbožná paní Magdalena z Donína, manželka Fridricha z Oppersdorfu. Jedná se o jednolodní původně hřbitovní kostel bez věže. Obdélníková stavba s neodstupněným presbytářem pětiboce uzavřeným. V západním průčelí je situován hrotový portál a stěny jsou členěny hrotovými uzavřenými okny. Vnitřní prostor je klenut třemi poli křížové klenby s hřebínkovými žebry a v závěru paprsčitě. Kruchta je zřízena na dvou pilířích a pravděpodobně pochází až z roku 1832. Obraz v hlavním oltáři je od J. Umlaufa z roku 1895. Reliéf Madony s Ježíškem je pozdně gotizující a pochází zřejmě z doby výstavby kaple v roce 1580.23) V knize P. Crugeriuse, vrstevníka Oppersdorfů, se uvádí: “Magdalena z Donína, manželka nynějšího pána Fridricha z Oprštorfu založila kostel tento z příjmů za rozličné léky, kteréž nemocným prodávala, znajíc se výborně v účinku rozličných bylin na rozličné nemoci. Polovici příjmů podržela pro sebe, druhou pak polovici věnovala na vystavení této kaple.“ Výše uvedenému textu nemusíme věřit, neboť je nepravděpodobné, že by se zmiňovaná paní Magdalena z Donína zaobírala léčitelstvím a za léky si nechávala platit. Kaple vznikla pravděpodobně z praktických důvodů, kdy bylo nutné založit nový, větší hřbitov a uprostřed hřbitova nechala paní Magdalena postavit hřbitovní kapli. Po smrti Magdaleny z Donína se kaple zřejmě stala místem jejího posledního odpočinku. Alespoň se tak domnívá Josef Gotthard Lašek, který informaci o její hrobce uvedl do své knížky o Častolovicích. Nachází se přímo před oltářem a náhrobek neobsahuje žádný nápis.
Do nynější podoby byla upravena roku 1832. V roce 1969 se podařilo kapli sv. Máří Magdalény opravit. Zrekonstruovány byly omítky vně i uvnitř stavby, žlaby a malby. Náhrobní desky zůstaly na původních místech - zasazeny v obvodovém zdivu. Oprava byla financována ze sbírky občanů. Poslední opravou kaple prošla v 90. letech 20. století. V kapli byly slouženy při pohřbech, svátcích a jiných dnech mše svaté.

Naši pozornost si zaslouží i náhrobky na kapli sv. Máří Magdalény. V obvodovém zdivu jsou kromě jiných zasazeny náhrobní desky Augusta Bivsy, měšťana a čestného člena sboru dobrovolných hasičů, vrchnostenského sládka Antonína Sneidera, hospodářského ředitele velkostatku Čeňka Krütznera, Marie Pešinové, vdovy po vrchním Malenovském, poštmistra a kronikáře Antonína Jelínka a jeho manželky, vrchnostenského lékaře Václava Žaluda a jeho manželky, vrchnostenského úředníka Františka Broučka, faráře a spisovatele Františka Raymanna. Severovýchodním směrem v obvodovém zdivu kaple nalezneme náhrobek učitele Karla Tobiáška a rodiny Fikeysovi. Přibližně ve střední části kaple, v její severní části, stojí v ústranní mezi keříky památník obětem války roku 1866.