narodil se 2. února 1818 v Častolovicích, zemřel neznámo

Hudební skladatel, dirigent, pedagog, regenschori farního kostela ve slovenské Skalici.

Kolem roku 1856 přišel do slovenského městečka Skalice. Tato dnes již málem zapomenutá osobnost se narodila rodičům Josefu Kohoutovi a Barboře (rozené Macháčkové). Počátky jeho působení ve Skalici jsou doposud zahaleny rouškou tajemství. V archivních materiálech, které mi poskytlo Záhorské muzeum Skalice jsou zmínky o tom, že již v roce 1852 byl zvolený za varhaníka, jiný materiál uvádí, že  byl ve Skalici později -  kolem roku 1860.
Ignác Kohout studoval v Hradci Králové, byl odchovancem pražské konzervatoře a žák profesora Karla Pitsche. Neznámo kdy pojal za manželku Marii Brečkovou. Narodili se jim dva synové Václav a Ladislav. Společně se svým synem Václavem, který spatřil světlo světa ještě v Čechách - v revolučním roce 1848 -  významně pozvedli hudební život zmiňovaného slovenského městečka.
Václav studoval ve Skalici, ještě jako mládenec zpíval sóla, hrál na housle v kostele i na školních slavnostech. Stal se učitelem v lidové škole, několik let vyučoval na skalickém gymnáziu (1878-80), kde byl i tělocvikářem. Zemřel však předčasně v roce 1885.
Druhý syn Ignáce Kohouta - Ladislav byl rovněž hudebně vzdělaný. Působil jako člen císařsko - královské opery ve Vídni a účinkoval na některých otcem organizovaných akademiích a koncertech.
O Ignáci Kohoutovi jako o skladateli a hudebníkovi se dozvídáme z archivních zápisů většinou v souvislosti s významnými událostmi skalického gymnázia, pro které sestavoval, nacvičoval a nejčastěji i dirigoval jednotlivé programy ve farním kostele, později  v městském hájku. Byl v úzkém styku s tehdejším farářem, proboštem Jozefem Hayjdinim, který založil hudební spolek se symfonickým orchestrem - Musikverein. Roku 1858 po příchodu nových českých profesorů na gymnázium připravil lgnác Kohout pro slavnostní bohoslužbu ve farním kostele mši B-dur Johanna Nepomuka Hummela (1778 - 1837). Kromě této mše zaznělo altové sólo se sborem od vídeňského skladatele Ignaze Assmayera (1790 - 1862) a vlastní Kohoutova kompozice pro soprán a klarinet.
Po smrti probošta Jozefa Hayjdina (20. 5. 1859) a zejména po sílícím tlaku maďarských úřadů i následném propuštění všech českých profesorů roku 1861 zůstal Ignác Kohout ve Skalici. Na zdejším gymnáziu už působil pouze jako externí učitel zpěvu a hudby. Hlavní živobytí pro něj představovala funkce varhaníka a ředitelé kůru (regenschori).
Za dob působení Ignáce Kohouta měla hudební výchova na gymnáziu vysokou úroveň. Vyučoval sborový zpěv a později i hudbu přibližně v letech 1864 - 1891. V roce 1880 založil na gymnáziu hudební školu, kde byla vyučována hra na housle, klavír a harmonium. Otec a syn Kohoutovi společně s Aloisem Franzenem vytvořili při škole kvalitní dvacetičlenný orchester. Hudební školu vedl Václav Kohout až do předčasné smrti v roce 1885, kdy převzal vedení zmiňovaný Alois Franzen. Z popudu těchto umělců vznikla ve Skalici tradice pravidelných koncertů žáků i profesionálů v městském parku (hájku).
Ignác Kohout patřil mezi nejuznávanější autority soudobé Skalice. V letech 1870-90 uvedl Ignác Kohout s církevním sborem a orchestrem početné mše a církevní skladby zejména od výše uvedených klasiků. Kohout je však sám autorem církevních skladeb, graduálů, ofertorií, písní, skladeb pro varhany a orchester, sólový zpěv atd. Mnohé z nich v rukopisech čekají na své objevení.