narozen 6. května 1882 v hostinci Panský dům čp.6 v Častolovicích, zemřel 11.12.1927 v Praze na Pohořelci

Učitel, představitel Sokola, odbojář, legionář, člen České družiny v ukrajinském Kyjevě, jeden z nejlepších zpravodajů I. světové války.

Václav Čeřenský se v Častolovicích narodil. Jeho otec František Čeřenský (manželský syn Josefa Čeřenského – měšťana v Kostelci n. O. čp.109 a Alžběty rozené Kašparové) měl v Častolovicích propachtovaný hostinec Panský dům (bývalé čp.6). Matka se jmenovala Marie a byla dcerou Jiřího Němečka rolníka z Malých Petrovic čp.30 a  jeho manželky Kateřiny rozené Kozlové z Olešnice. Václav Čeřenský absolvoval nižší reálnou školu, obchodní pokračovací školu a šest tříd ruského gymnázia v Akermanu. Za svůj krátký život se stíhá dvakrát oženit, s první ženou měl tři děti. Stal se aktivním členem tělocvičné jednoty Sokol. Čtyři roky před I. světovou válkou vyslal Sokol Václava Čeřenského do carského Ruska, kde v přibližně stotisícové československé menšině vyučoval tělocvik. Na Václava Čeřenského nás přivedl turistický průvodce Jaroslava Dostála Orlické hory II z roku 1947.

Jméno Václava Čeřenského upadlo téměř v zapomnění, neboť působil v legiích, kterým nebyly pozdější vládnoucí garnitury nakloněny. Osud zavál Čeřenského do Ruska, kde vyučoval tělocviku a působil v Sokolu. Po vypuknutí I. světové války dobrovolně vstoupil dne 30. srpna 1914 do tzv. České družiny, což byla vojenská jednotka složená z Čechů, nacházejících se na území carského Ruska. Společně s Antonínem Čílou publikoval v Čechoslovanu 26.9.1914 náborovou výzvu Sokolům - cvičitelům na Rusi. Působil ve 3. rotě a dosáhl hodnosti četaře. Jednotka byla zpočátku nebojovým propagačním útvarem, později intenzivně zasáhla do bojů na frontě a stala se velice uznávanou zpravodajskou složkou. V polovině listopadu 1914 se stal Čeřenský jedním z 11 vybraných dobrovolníků (Čeřenský, Daškevič, Grmela, Keller, Müller, Preisler, Vaněk, Nessý, Čižmář, Frühauf, Posker), kteří podstoupili dne 25. listopadu 1914 nebezpečnou misi přes frontu do Čech, kde se měli spojit s představiteli domácího protirakouského odboje a po splnění úkolu se vrátit přes frontu zpět. Starodružiníku Čeřenskému se jako jednomu z mála dobrovolníků podařilo nelehký úkol splnit, ačkoli byl několikrát zajat. 3. prosince 1914 zajala rakouská vojska Čeřenského u Rito, odkud byl deportován do zajateckého tábora v Kleinmünchen. Z tábora se mu podařilo 17. prosince 1914 utéct. Po svém útěku dorazil Čeřenský úspěšně dne 23. prosince 1914 do Prahy, kde kontaktoval domácí odbojáře - starostu Sokola Dr. Scheinera. Scheinerovi předal informace o existenci České družiny a instrukce ke koordinaci akcí domácího a zahraničního odboje. Poté úspěšně pronikl do Švýcarska, kde byl opět chycen a vězněn v Brandtu. Znovu utekl a přes Francii, Anglii a severské státy se 10. října 1915 ( v knize Vojtěcha Práška Česká družina je uváděno 23.9.1915) dostal zpět do Ruska, kde začal pracovat pro ruský generální štáb v Petrohradě. V období od 16. prosince 1915 ( v Práškově knize uváděno 3.12.1915) do konce března 1916 byl zpět v České družině a působil při ní jako mladší důstojník. Dne 3. ledna 1916 dostal Čeřenský rozkaz č.497 §7, aby denně od 10 do 12 hodin využoval mužstvo, místo nemocného Číly, učebnou komandu (cvičební povely). Od 1. dubna 1916 byl již zařazen do nově organizovaného 1. čs. střeleckého pluku Mistra Jana Husi. V březnu 1917 se stal velitelem u 2. střeleckého pluku. S jednotkou bojoval u Zborova, kde byl zraněn. Své zranění si doléčil v Kyjevě a 31.12.1917 byl z rozkazu štábu 1. čs. střelecké divize poslán jako vojenský zástupce na rumunskou frontu s tajným posláním od T.G. Masaryka ke spojencům v Jassách. V Rumunsku byl až do konce února 1919. Do republiky se vrátil 5. března 1919, byl přijat 18.3.1919 prezidentem republiky T.G.Masarykem a jmenován členem vojenské mise v Rumunsku. Za své zásluhy obdržel Václav Čeřenský kříž sv.Jiří IV. stupně, sv.Anny II. a III. stupně, Stanislava II. a III. stupně, Vladimíra IV. stupně, Čs. válečný kříž a další medaile. Z legií, kde dosáhl hodnosti kapitána, byl propuštěn 15. dubna 1922. Zemřel 11. prosince 1927 a je pochován na Olšanském hřbitově v Praze.

Zajímavost: Bratr Václava Čeřenského - Josef Čeřenský (narozený 1884), typograf žijící v Pardubicích, spolupracoval s parašutistou Josefem Valčíkem (výsadek Silver A), jeho činnost byla prozrazena, a proto byl dne 4. června 1942 popraven ) zastřelen) na pardubickém zámečku. Zatčena byla rovněž Josefova manželka Eliška a jejich druhorozený syn Miloslav ( Míťa) Čeřenský ( narozený 15.10.1918), který prošel koncentračním táborem Mauthausen, přežil, později pracoval jako správce horských chat a byl předsedou Svazu protifašistických bojovníků. Druhý syn Josefa Čeřenského - Václav se stal vojákem z povolání, v roce 1940 za dramatických okolností utekl z ilegality do Francie, kde bojoval společně s pplk. Karlem Klapálkem. Jeho jednotka se proslavila jako 11. východní československý prapor při obraně strategického přístavu v Tobrúku. Ač 11. prapor byl Václavovou kmenovou jednotkou, on jako důstojník sloužil u britské jednotky Yorkshire Hussars. V roce 1943 po té, co boje na severu Afriky utichly, byl celý Klapálkův prapor přepraven do Velké Británie a doplnil nově vzniklou 1. samostatnou obrněnou brigádu. Václav Čeřenský byl z jezdeckého důstojníka přeškolen na tankistu. S touto kvalifikací byl pak po invazi do Normandie v roce 1944 převelen do Sovětského svazu k 1. československému armádnímu sboru. S ním byl hned po příchodu k jednotce počátkem září zařazen do Karpatsko-dukelské operace. Tu šťastně přežil. Až při bojích o Liptovský Mikuláš byl zraněn a konce války se dožil ve vojenské ozdravovně ve Vyšných Hágách.

Více informací lze nalézt např. na: http://mauthausen.webnode.cz/zpracovane-pribehy-veznu-ktm/cerensky-miroslav/