Dle vyprávění pana Karla Čestického st.: Jen málokdo už dnes asi ví, že zvonice farního kostela sv. Víta v Častolovicích ukrývala až do roku 1916 hned čtyři zvony – velký zvon z roku 1612, prostřední zvaný Orlík z roku 1564, malý „poledník“ z roku 1509 a umíráček z roku 1775. Ještě bych měl zmínit také tzv. sanktusník z roku 1773, který visel na malé věžičce. Bohužel zdlouhavé boje 1. světové války a z toho plynoucí postupný nedostatek strategických surovin donutily vládu k rekvizici kostelních zvonů a právě tři posledně jmenované zvony se staly oběťmi první rekvizice v roce 1916. Stejný osud měl o rok později potkat i velký zvon. Stalo se ale něco neočekávaného…. Děsivý fakt, že by materiál získaný roztavením velkého zvonu měl sloužit k vraždění lidí, a také skutečnost, že velký zvon neodmyslitelně patřil ke každodennímu životu Častolovic, vedly skupinku několika odvážných mužů a žen ke zosnování nebezpečné anabáze. Byli mezi nimi kostelník Josef Tichý, Stanislav Kudláček, Josef Vojtíšek, M. Kašparová a dvě mé tety – Aloisie Červinková-Zachová a Anna Čestická. O pomoc ještě požádali Josefa Dusila ze Synkova.
Spiklenecká akce byla detailně naplánována na noc z  29. na 30. října 1917. Během dvou předchozích dnů pracovali dělníci na rozbití zvonu vážícího 12-14 metrických centů, který tak byl připraven ke snesení a k odvozu. Pan kostelník Tichý nechal ten večer odemčený jeden z vchodů do kostela, protože klíče musel odevzdat zřízencům eráru, kteří měli ráno nechat zvon odvézt. Sedm statečných zahájilo svou akci hodinu před půlnocí. Rozbitý zvon po kusech snosili a naložili do připraveného vozu pana Dusila, jehož kola byla omotaná slámou, aby nedělala hluk. Nesmělo se samozřejmě zapomenout na zahlazení stop po vozu, k čemuž také později přispěl déšť a konaný pohřeb. A tak zatímco rakouští vojáci spokojeně spali v prostorách dnešní restaurace „U lva“, pan Dusil ujížděl se zachráněným zvonem k Synkovu, kde ho následně zakopali.
Zvon ale neměl být na tomto místě zakopán navěky. Po letech mohl znovu spatřit světlo světa a byl v Broumově přelit na památku vojínů padlých v 1. světové válce. Na jeho přelití byla uspořádána peněžní sbírka a také díky ní mohl být nový zvon 11.dubna 1920 slavnostně posvěcen. Jeho hlas mohli obyvatelé Častolovic a okolí znovu slýchat od 21.dubna 1920, kdy byl vyzvednut na zvonici.
Ač by se mohlo zdát, že příběh velkého zvonu skončil happyendem, opak je bohužel pravdou. Ani tento skvost neunikl spárům 2. světové války a byl rekvírován 27.dubna 1942.