Prof. Dr. Tomáš Garrigue Masaryk, Prezident Osvoboditel

V letošním roce si připomínáme 160. výročí narození prvního československého prezidenta, pedagoga, politika a filosofa Prof. Dr. Tomáše Garrigue Masaryka. Tomáš Jan Masaryk se narodil 7. března 1850 v Hodoníně.  Jeho matka - Terezie Kropáčková (1813 - 1887) pocházela z Hané, byla německé národnosti a pracovala v Hodoníně jako panská kuchařka. Negramotný otec Jozef Maszárik (1823 - 1907) byl nevolník slovenské národnosti, pracoval jako vrchnostenský kočí v Kloboukách u Brna a později povýšil na drába. Kromě nejstaršího Tomáše vychovávali Masarykovi ještě dva syny Martina (1852 - 1873) a Ludvíka (1854 - 1912). Další tři sourozenci  zemřeli krátce po narození.

Studentská léta

Po absolvování čejkovické školy a reálného gymnázia v Hustopečích Tomáš Masaryk krátce praktikoval v hodonínské škole a posléze ho rodiče poslali do Vídně, aby se vyučil uměleckým zámečníkem. Monotónní výroba malých podkůvek Tomáše nenaplňovala, proto po několika měsících utekl z Vídně zpátky domů a na přání otce se začal učit černému řemeslu - kovařině. Kovářem se však nikdy nestal. S přispěním svého středoškolského profesora nastoupil na místo podučitele hustopečského reálného gymnázia a začal se připravovat ke studiu na gymnáziu. Od 15 let se živil sám tím, že vyučoval děti bohatých rodičů. V době studií na gymnáziu v Brně ho podporovala rodina policejního ředitele Antona Le Monniera, se kterou v roce 1869 odešel do Vídně, kde dostudoval na Akademickém gymnáziu. Po maturitě (1872) začal studovat filozofickou fakultu. Po smrti Antona Le Monniera (1873) nastoupil na místo hofmistra v rodině generálního rady Anglo - rakouské banky Rudolfa Schlessingera, přičemž vyučoval i jeho syna. Když mladý pan Schlessinger úspěšně odmaturoval, mohl s ním Masaryk, po složení doktorátu (r.1876), za odměnu absolvovat cestu po Itálii a roční pobyt na univerzitě v Lipsku.

Filozofem

V následujících letech Masaryk obhájil docenturu a začal bezplatně přednášet na vídeňské univerzitě jako soukromý docent. Byl literárně činný, napsal řadu studií a odborných statí. V lednu 1875 se Masaryk stal předsedou Českého akademického spolku ve Vídni. Na samém počátku sporu o pravost Královédvorského a Zelenohorského rukopisu se postavil za vědecké prozkoumání jejich původu, a tak se pro velkou část českých nacionalistů stal vlastizrádcem. S titulem docenta čekal ve Vídni na akademický postup. Nevyhýbají se mu ani nemoci - roku 1879 onemocní tyfusem.  Jeho habilitační práce vyšla roku 1881 a proslavila Masaryka i v zahraničí. Díky rozdělení Univerzity Karlo - Ferdinandovy na českou a německou část dostal místo mimořádného profesora na nově založené české univerzitě, a tak na sklonku léta roku 1882 s rodinou přijíždí do Prahy a začíná zde přednášet. Jeho filozofické názory měly řadu odpůrců, ale i příznivců. Je hluboce věřícím člověkem, ale hledá pravdu i v náboženství.

Politikem

Založil revue Athenaeum a  začal svou činnost na poli politiky. Neúspěšně vyjednává se staročechy. Na jaře získává za mladočechy mandát do Říšské rady a v prosinci 1891 je zvolen do Zemského sněmu. V září 1893 se ale obou mandátů vzdává. I nadále je literárně činným. Na Češích odsuzuje omezený rozhled a okruh zájmů. Příčí se mu zdejší nacionalismus, slepá nenávist ke všemu německému a rostoucí antisemitismus. V roce 1899 se zasadí o obnovení procesu s židem Leopoldem Hilsnerem, který byl odsouzen za údajnou rituální vraždu mladé Češky Anežky Hrůzové. Až později je prokázáno, že k hrůznému činu přivedly Hilsnera sexuální motivy. Jeho snažení vyvolává obrovskou vlnu nenávisti, proto Masaryk dokonce krátce uvažuje o odchodu do Ameriky. Na jaře roku 1900 zakládá Českou stranu lidovou.

Státotvůrcem

V září a říjnu roku 1914 absolvuje několik cest do Holandska, v prosinci do Itálie a Švýcarska, kde s dcerou Olgou zůstává v exilu. Z Vídně totiž přišel rozkaz, aby byl Masaryk, jako velezrádce, při překročení státní hranice ihned oběšen. Během první světové války Masaryk ustupuje od svého původního názoru, že by Rakousko - Uhersko bylo možné reformovat do moderního svazku autonomních zemí a začíná se intenzivně věnovat zviditelnění českého národa a myšlenkám samostatnosti. 
V Reformačním sále Univerzity v Ženevě 6. července 1915 pronáší svůj slavný projev k pětistému výročí Husova upálení, ve kterém vyhlašuje boj habsburské nadvládě: „Odsuzujeme násilí, nechceme a nebudeme ho užívat. Avšak proti násilí budeme se hájiti třeba železem.“ Ve Švýcarsku získává srbský pas. Protože obdivuje sicilskou Mafii, byla česká odbojová organizace nazvána Česká mafie.
V září emigruje za Masarykem Edvard Beneš a oba se stěhují do Francie, kde se k nim připojuje Milan Rastislav Štefánik (1880–1919). Ještě v září přesídluje Masaryk do Londýna a československé akce v Paříži svěřuje Benešovi. Ve Švýcarsku vyjednává Lev Sychrava. Na londýnské univerzitě dostává T. G. Masaryk profesuru, publikuje a přednáší. Po únorové revoluci odjíždí do Ruska, kde dává rozhodující podnět k sestavení samostatných legií z českých a slovenských přeběhlíků, zajatců i Čechoslováků žijících na Rusi. Zasluhuje se o uznání legií jako součásti francouzské armády, propočítává a navrhuje cestu legií na francouzská bojiště, organizuje postup legií na sibiřské magistrále. Do války v dubnu 1917 vstupují i USA, a tak se Masaryk vydává přes Sibiř, Koreu, Japonsko a Kanadu do Spojených států, aby tam působil na prezidenta Wilsona. Ještě z Tokia, kam dorazil z Vladivostoku, posílá americkému prezidentovi memorandum o stavu Ruska, ve kterém zdůrazňuje význam a úspěchy československých legií. Do USA přijíždí 29. dubna 1918 a vítají ho davy jásajících lidí a krajanů (Chicago, New York). Zahajuje turné po USA. 30. května téhož roku podepisuje v Pittsburghu dohodu o společném státu. Ve Filadelfii je zvolen prezidentem demokratického sdružení malých středoevropských a jihoslovanských národů a u zvonu svobody podepisuje a vyhlašuje jejich deklaraci nezávislosti. Výsledkem jeho snahy je, že prezident Woodrow Wilson uznává požadavky porobených národů rakouské monarchie.

Prezidentem republiky

Československo bylo mezinárodně uznáno za samostatný stát a Masaryk je 14. listopadu 1918 zvolen prvním československým prezidentem. S dcerou Olgou se vrací domů.  Československé hranice překračuje 20. prosince 1918 v Horním Dvořišti a je přivítán nově zvoleným Národním shromážděním. Následují veřejná vystoupení a zdravice v různým městech při cestě do Prahy.  21. prosince 1918 již Masaryk skládá  prezidentský slib. Podruhé je TGM zvolen prezidentem v květnu 1920. Tento rok je rovněž rokem 7. všesokolského sletu a pan prezident přijíždí na letenský stadion na koni Hektorovi. Syn Jan většinou pobývá v zahraničí, kde působí jako diplomat. Počátkem roku 1921 překonává nebezpečnou trombózu, která vyvolává oprávněné obavy o jeho život. V říjnu 1923 je Masaryk jako prezident přivítán ve Francii, Belgii a Británii, když předtím pobývá soukromě v Egyptě a Palestině, na výroční cestě k pětiletému výročí vzniku ČSR. Překonává též (bez penicilinu) zápal plic, který se dostavil po oslabení vlivem úmrtí jeho ženy a nachlazení na zámku ve Hluboši. V květnu 1927 je zvolen prezidentem republiky potřetí. V roce 1926 a 1932 přijíždí na koni na 8. a 9. všesokolský slet na Strahově a 15. výročí republiky 28. října 1933 oslaví poslední projížďkou Prahou v čele přehlídkového jízdního vojska od Muzea na Václavském náměstí až po tehdejší Parlament na dnešním náměstí Jana Palacha. Prezidentem je zvolen i 24. května 1934, počtvrté a naposledy i přes špatný zdravotní stav, tentokrát již ve Vladislavském sále Pražského hradu, kde je osobně přítomen. Jeho slib přenáší v přímém přenosu československý rozhlas. 14. prosince 1935 abdikuje ze zdravotních důvodů a pobývá na zámku v Lánech. Naposledy na veřejnosti vystupuje 4. července 1937 u příležitosti zborovských oslav na velkém Masarykově státním stadionu na Strahově. Za jásotu a dojetí statisíců prezident v otevřeném automobilu několikrát objíždí stadion, naposledy lidem zamává šátkem, a navždy se tak loučí s Pražany i přítomnými legionáři. Umírá 14. března 1937 na zámku v Lánech.