Před ½6. hodinou odpolední znamení dané z věže kostelní hlásilo, že toužebně čekaný průvod blíží se od lesa Houště. Zazněly slavnostní fanfáry a tlukoucí srdce a radosti plné zraky všech shromážděných očekávaly svaté chvíle, kdy popatří tváří v tvář svému Osvoboditeli.

Za zvuků národních hymen průvod dojíždí; z 1., 2., 3. auta vystupují členové družiny páně prezidentovy. Dojíždí auto čtvrté, stane - a z něho svižným krokem vystupuje stařec 76 letý - tatíček Masaryk. Slzy radosti a vděčnosti derou se nám do očí a hrdla nejsou s to, aby hromovým hlasem jásala - ale srdce naše nesou nejvřelejší lásku svému prezidentu k uvítání vstříc.
Ve vzrušené této chvíli předstupuje před pana prezidenta starosta častolovický p. Josef Vacek, aby vzácného hosta uvítal jménem všeho obecenstva.

Promlouvá: „Drahý pane prezidente:
Občanstvo městečka Častolovic, jehož jménem jako starosta dovoluji si Vás, pane prezidente osloviti, naplněno jest dnes nevýslovnou radostí, že mu dopřáno aspoň několik okamžiků, spatřiti drahou tvář svého osvoboditele, svého prvního prezidenta.
Nemám dosti slov, abych milovaný pane prezidente, dostatečně vyjádřil, jak jsme se na příchod Váš těšili, jak Vás máme rádi a jak jsme Vám neskonale vděčni za Vaši osvobozovací činnost za hranicemi a za Vaše moudré řízení naší státní lodičky.
Chápeme a jsme si plně vědomi za jakých těžkých poměrů rodil se náš stát, ajk těžce se musí probíjeti k lepšímu bytí, ale jsme pevně přesvědčeni, že věhlasem Vaším postaven jest na základech pevných a nerozborných a že nic na světě nedovede jej rozvrátiti.
A my v této posvátné chvíli Vám slibujeme, že svědomitým konáním všech povinností vděčně budeme přispívati k tomu, aby drahá naše republika, toto ovoce celoživotní Vaší práce, pod Vaším moudrým vedením stále a stále sílila a vzkvétala ku spokojenosti, blahu a štěstí všech složek národa.
Buďtež nám, pane prezidente, co nejsrdečněji vítán!“

Na toto uvítání odpovídá pan prezident: „Pane starosto, děkuji za přátelské uvítání a mám radost z toho, jak opravdově vystihujete svou a nás všech mravní a politickou povinnost, pracovat ku zvelebení naší republiky.“

Jménem žactva uvítala pana prezidenta školačka Vlasta Kodýtková tímto proslovem:

„Milovaný náš pane prezidente!
Dnes nadešel nám nejradostnější den celého našeho života, neboť můžeme stát tváří v tvář, patřiti ve vlídnou líc a lásky plné oko našeho Osvoboditele. Jasné a radosti plné naše zraky svědčí Vám, milovaný pane prezidente, o naší bezměrné lásce, úctě a oddanosti k Vám. Vítáme Vás co nejsrdečněji v našem městečku a děkujeme za vše, co jste vykonal pro nás.
Škola zasévá v naše útlé duše dobro a přejeme si, by  toto vzklíčilo v nás plnou měrou, bychom vedle pravdy jen prací a dobrými činy staly se hodnými následovníky Vašeho zářného příkladu a tím pomáhaly v budoucnu šířiti dobrou pověst a uznání naší milé republice.
My, české děti, slibujeme, že pílí a svědomitostí v nynějších i budoucích povinnostech odměniti se Vám za Vaše velké dílo vynasnažíme.
Přijměte, milovaný náš tatíčku, tento skromný a upřímný pozdrav od nás a buďte nám ve zdraví ještě hodně dlouho zachován!“

Na tato slova odvětil pana prezident:

„Děkuji Ti, pozdravuj všechny, a to, co jsi řekla, to všichni musíte také dělati.“

Po té zapsal se pan prezident do pamětní knihy školní, obecní a tím byla návštěva ukončena.

Pobyl jen málo mezi námi. Ale kouzlo jeho osobnosti čarovným proutkem demokracie přesvědčilo nevěřící a posílilo věřící. Kéž se mu mezi námi líbilo!

(text do školní kroniky zapsal řídící učitel pan Ignác Böhm)