Kolem roku 1856 přišel do slovenského městečka Skalice český hudební skladatel, dirigent a pedagog Ignác Kohout. Tato dnes již málem zapomenutá osobnost se narodila 2. února 1818 v Častolovicích, rodičům Josefu Kohoutovi a Barboře rozené Macháčkové. Počátky jeho působení ve Skalici jsou doposud zahaleny rouškou tajemství. V archivních materiálech, které mi poskytlo Záhorské muzeum Skalice jsou zmínky o tom, že již v roce 1852 byl zvolený za varhaníka, jiný materiál uvádí, že byl ve Skalici později - kolem roku 1860.

Ignác Kohout studoval v Hradci Králové, byl odchovancem pražské konzervatoře a žák profesora Karla Pitsche. Neznámo kdy pojal za manželku Marii Brečkovou. Narodili se jim dva synové Václav a Ladislav. Společně se svým synem Václavem, který spatřil světlo světa ještě v Čechách - v revolučním roce 1848 - významně pozvedli hudební život zmiňovaného slovenského městečka.

Václav studoval ve Skalici, ještě jako mládenec zpíval sóla, hrál na housle v kostele i na školních slavnostech. Stal se učitelem v lidové škole, několik let vyučoval na skalickém gymnáziu (1878-80), kde byl i tělocvikářem. Zemřel však předčasně v roce 1885.

Druhý syn Ignáce Kohouta - Ladislav byl rovněž hudebně vzdělaný. Působil jako člen císařsko - královské opery ve Vídni a účinkoval na některých otcem organizovaných akademiích a koncertech.

O Ignáci Kohoutovi jako o skladateli a hudebníkovi se dozvídáme z archivních zápisů většinou v souvislosti s významnými událostmi skalického gymnázia, pro které sestavoval, nacvičoval a nejčastěji i dirigoval jednotlivé programy ve farním kostele, později v městském hájku. Byl v úzkém styku s tehdejším farářem, proboštem Jozefem Hayjdinim, který založil hudební spolek se symfonickým orchestrem - Musikverein. Roku 1858 po příchodu nových českých profesorů na gymnázium připravil lgnác Kohout pro slavnostní bohoslužbu ve farním kostele mši B-dur Johanna Nepomuka Hummela (1778 - 1837). Kromě této mše zaznělo altové sólo se sborem od vídeňského skladatele Ignaze Assmayera (1790 - 1862) a vlastní Kohoutova kompozice pro soprán a klarinet.

Po smrti probošta Jozefa Hayjdina (20. 5. 1859) a zejména po sílícím tlaku maďarských úřadů i následném propuštění všech českých profesorů roku 1861 zůstal Ignác Kohout ve Skalici. Na zdejším gymnáziu už působil pouze jako externí učitel zpěvu a hudby. Hlavní živobytí pro něj představovala funkce varhaníka a ředitelé kůru (regenschori).

Za dob působení Ignáce Kohouta měla hudební výchova na gymnáziu vysokou úroveň. Vyučoval sborový zpěv a později i hudbu přibližně v letech 1864 - 1891. V roce 1880 založil na gymnáziu hudební školu, kde byla vyučována hra na housle, klavír a harmonium. Otec a syn Kohoutovi společně s Aloisem Franzenem vytvořili při škole kvalitní dvacetičlenný orchester. Hudební školu vedl Václav Kohout až do předčasné smrti v roce 1885, kdy převzal vedení zmiňovaný Alois Franzen. Z popudu těchto umělců vznikla ve Skalici tradice pravidelných koncertů žáků i profesionálů v městském parku (hájku).

Ignác Kohout patřil mezi nejuznávanější autority soudobé Skalice, měli ho radi studenti, uznávali ho a přátelili se s ním významné osobnosti kulturního i politického života. V letech 1870-90 uvedl Ignác Kohout s církevním sborem a orchestrem početné mše a církevní skladby zejména od výše uvedených klasiků. Kohout je však sám autorem církevních skladeb, graduálů, ofertórií, písní, skladeb pro varhany a orchester, sólový zpěv atd. Mnohé z nich v rukopisech čekají na své objevení. Určite by si to Ignác Kohout, jako jedna z nejvýznamnějších osobností kulturního života druhé poloviny 19. století ve Skalici a pozapomenutý častolovický rodák, zasloužil.