Jak to všechno začalo
Historka, kterou se pokusím převyprávět, začala v březnu letošního roku, kdy jsem na internetových stránkách Spolku přátel Častolovic zveřejňoval malou zmínku o častolovických pionýrech divokého západu. Mezi prvními osadníky vzdáleného a neprobádaného kontinentu přišla do Ameriky i jistá rodina Chaloupkova z Častolovic. Nic víc, nic míň! Čas utíkal, svět se točil dál.
V dubnu 2013 obdržela častolovická radnice email od pražské průvodkyně Dany Chalupkové (zajímavá shoda jmen), která se specializuje na převážně americkou klientelu a měla zájem o místní matriku a zejména zápisy týkající se rodiny Chaloupkovy - konkrétně Josefa Chaloupky narozeného 20. března 1841 v Častolovicích. Netradiční žádost odstartovala sled několika emailů, telefonních hovorů, a ty vyvrcholily návštěvou Joyce Brewer (rozené Chaloupkové) a jejího přítele Harryho v Častolovicích v pátek dne 17. května 2013.
Průběh návštěvy
Na nevelké častolovické náměstí přijíždí kolem 14:30 hodiny od Kostelce nad Orlicí tmavě vínová dodávka s pražskou poznávací značkou. Z automobilu postupně vystupují řidič, usměvavá, nakrátko střižená paní průvodkyně, šedovlasý muž v červené kšiltovce (Harry) a dlouhovlasá žena v brýlích (paní Joyce). Krátce se představujeme a po chvíli již stoupáme po schodech do nedávno otevřeného Muzea Častolovicka. Prohlídku muzea zahajuji stručnou historií našeho městečka, informací o počtu a složení obyvatel, výkladem obecních symbolů, ukázkou dobových pohlednic a fotografií, přičemž se svá slova snažím cíleně směřovat k rodině Chaloupkových. Mluvím o stavení kde žili, jejich profesích a předcích, které se mi podařilo doposud dohledat. Ke své radosti zjišťuji, že jsem asi úspěšně navázal na data a jména, jež jsou vepsána na listu papíru, který svírá paní Joyce u sebe v neprůhledných deskách a později mi jej i věnuje. Informací je hodně, času málo. Jaký to div, z časových důvodů odříkají vážení hosté i plánovanou prohlídku zámku. Cesta ve šlépějích předků má v tomto případě přednost. Tak tedy, Častolovice, předveďte se v plné kráse!
Častolovice
Kolem rodného domu čp.9, dále po ulicích Komenského a Husova, přicházíme přes železobetonovou lávku ke kostelu. Vstřícný František Čepelka nám ukazuje impozantní barokní svatostánek - němého svědka radostí i strastí nejen rodiny Chaloupkovy. Venku bohužel začíná mrholit. Paní průvodkyně vyslovuje přání, aby nám svatý Petr dopřál alespoň trochu sluníčka a mraky odehnal. Její modlitbička se zatím míjí účinkem, protože po chvilce již pádíme, někteří i s deštníky v ruce, po starobylých schodech uličkou kolem staré školy, pivovaru, bývalých panských koníren k autu zaparkovanému na náměstí vedle radnice. Z náměstí přejíždíme na hřbitov. Následuje prohlídka místa posledního odpočinku a náhrobků se jmény Chaloupka, Vilímek, Pírko. Neopomeneme nahlédnout i do kaple sv. Maří Magdalény. Hosté jsou v kapličce nejvíce unešení obrazem Ježíše Krista, který drží v jedné ruce hůl a druhou rukou klepe na zavřené dveře. Jedná se prý o motiv, který je jim důvěrně znám a provází je celým životem, neboť prakticky stejný výjev visí na zdi u nich doma a vlastní ho i další rodinní příslušníci. Zvláštní shoda. Že by malá vzpomínka na domov.
Počasí nám ale už opět přeje, a proto nabízím motorizovaný výlet na vyhlídku na kopci Strýc, což všichni přítomní s díky přijímají. Hrbolatou, dírami všech velikostí posetou a pak i tradiční polní cestou přijíždíme k vodojemu u obce Paseky, kde se nám otevírá úžasný výhled na krajinu pod námi. Vidíme a fotíme Častolovice, Kostelec nad Orlicí, Vamberk, Potštejn, Orlické hory a červené střechy stavení v obci Libel. K Libli dodávám, že zde Chaloupkovi - podle Berní ruly - bydleli již kolem roku 1651-1654, obec leží opravdu blízko Častolovic a je zde určitý předpoklad, že právě odtud mohou pocházet nejstarší předci paní Joyce. Po kratičké poradě s průvodkyní a řidičem jedeme zcela neplánovaně směr Libel.
Libel
Vystupujeme na návsi. Procházíme mezi roubenými domky a zděnými staveními, fotíme požární nádrž, hasičskou zbrojnici, školu, hospodu a rozmlouváme s několika místními obyvateli, protože v tomto složení budíme mezi místními přinejmenším zvědavost. Joyce vyslovuje přání, jestli by mohla navštívit a popovídat si s někým, kdo je, stejně jako ona, držitelem jména Chaloupka. Tato myšlenka mi připadá nejprve poněkud pošetilá, jaksi neplánovaná a nepřipravená, ale paní průvodkyně Joyce v její snaze aktivně podporuje. Nu což, zazvoníme na zvonek domku známého Jirky Chaloupky. Neúspěšně! Jdeme tedy k hospodě a zde se hospodského a přítomných chlapů ptáme, kde bychom ještě mohli narazit na nějakého Chaloupku nebo Chaloupkovou. Zároveň s pozváním na grilované maso, nám místní ukazují směrem ke stařičkému statku, stavení Lydie Chaloupkové. A světe div se, paní Chaloupková neobjednanou a nezvanou návštěvu nejen nevyhodí, ale navíc si s námi i ochotně a velice srdečně povídá, vstřícná je i ke společnému focení. Ze statku se naše skupinka i s paní Lydií přemisťuje pod zahradní posezení libelské hospody. Družný rozhovor trvá. Nyní je již okořeněn a ochucen výborným vepřovým na grilu, zalit půllitrem regionálního Primátora a zakousnut voňavoučkým ličenským chlebem. Libelští jsou opravdu moc pohostinní. Jednu chvíli se dokonce trochu začínám obávat o pohodlí našich hostů, protože jsou nečekaně zahrnováni štědrým výběrem českých likérek. Neprávem, i hospodští štamgasti mají rozum. Jaké je pak naše překvapení, když za poskytnuté občerstvení prakticky nechtějí zaplatit a jako bonus nechávají průvodkyni Daně bochník čerstvého chleba. Moc milé setkání a upřímně za něj všem aktérům děkujeme. Před odjezdem ještě navštěvujeme rekonstruovaný a s citem upravený dvůr čp.1.
Rozloučení
Čas poněkud pokročil. Přes malebný mlýn Podlíska, Velkou Ledskou a Hřibiny se vracíme zpět do Častolovic. Na rozhraní světla a tmy si ještě prohlížíme zadní část zámeckého parku, vlakovou zastávku a zde stojící domky. Před zavřenou zámeckou bránou se loučíme, přejeme si shledání a vše dobré do dalších let. Já pak odcházím ve velice povznešené a neskutečně optimistické náladě domů k dětem a manželce. Joyce s Henrrym, průvodkyní a řidičem odjíždí ku Praze. Je mi neuvěřitelně dobře, mám pocit, že dnešní odpoledne se báječně vydařilo. Paní Joyce mi druhý den ještě prostřednictvím průvodkyně Dany znovu děkuje za nevšední zážitek a informace, které prý bude vstřebávat několik dalších dní. To je dobře...I takhle může vypadat setkání s rodnou hroudou. A já jsem rád, že jsem k tomu mohl svým dílem přispět a být u toho.
Jiří Václavík
