Říká se, že staří lidé mají hodně zkušeností a spoustu zážitků, jenom je většinou nemá (nebo nechce) kdo poslouchat. Mám to štěstí, že s jedním takovým člověkem tady v Častolovicích bydlím a jeho vyprávění mě vrací nejen do doby mého dětství, kdy on byl aktivní sportovec a jezdil po světě, ale především do doby jeho dětství a mládí, které my si možná moc neumíme představit, ale které rozhodně mělo své kouzlo. Tím člověkem je Josef Matoušek, ročník 1928, zasloužilý mistr sportu, ale pro mě především nejlepší táta na světě. O některá jeho vyprávění bych se ráda podělila, třeba zaujmou i vás ...

Ráno začal 5. května volat pražský rozhlas o pomoc, což vyvolalo samozřejmě velký ohlas. I na malých obcích začalo být rušno. Ačkoliv ve škole byla ubytována asi rota německých vojáků, tak na většině baráků za objevily československé prapory, jeden byl dokonce i  na škole, před níž držel stálou hlídku německý voják. Na radnici byl zřízen národní výbor, který vyzval občany k aktivní pohotovosti. Byly zorganizovány hlídkové služby, které měly chránit pořádek v obci. Do jedné party jsem byl zařazen i já. Hlídky procházely během noci po silnici od zámku až k železničnímu přejezdu.