Moc rád vzpomínám na veselou historku, jejímž hlavním hrdinou byl můj pradědeček Jan Červinka. Bydlel v jednom ze stavení za kostelem, které bychom už dnes marně hledali, ale stálo v místech, kde se dříve říkalo „Na včelnici“.
     Pradědeček bojoval pod velením známého rakouského generála A.K.F. Windischgrätze a v jedné z bitev se nevědomky a čistě náhodou stal velkým hrdinou. Když totiž v zápalu boje zaujímal se svými spolubojovníky pozice v močále, hledali kus nějaké látky, na který by si lehli, aby jim nebyla zima. Později se ukázalo, že oním kusem látky nebylo nic jiného a méně důležitého než plukovní prapor.

     Za tento „hrdinský čin“ obdržel pradědeček spolu s ostatními zúčastněnými vojáky metál a k tomu tzv. graciál, což byla peněžitá odměna vyplácená vládou. Tato suma se zvyšovala pokaždé, když některý z oceněných bojovníků odešel na věčnost.
     Úsměvný na této historce je také fakt, že jediní, kdo věděli, jak k záchraně plukovního praporu skutečně došlo, byli samotní aktéři „záchranné akce“. Oficiálně se totiž vyprávělo, že pradědečkovi a jeho spolubojovníkům bylo dobře známo, na jaký „kus hadru“ si lehají.