Známy herec Václav Vydra st., otec Václavy Vydry ml. a dědeček Václava Vydry nejml. napsal knihu Má pouť životem a uměním, ve které upřímně vzpomíná na své herecké začátky a první setkání s babičkou Zöllnerovou:

Na začátku února 1893 dodal si študentík šesté třídy plzeňské německé reálky odvahu a napsal Zöllnerům a společnosti F. Pokorného psaní s tímto textem:

Plzeň, 4. února 1893.
Velectěný pane!
Jelikož již dávno bylo mým přáním státi se hercem, za kterouž příčinou se mi studentský život čím dále tím nesnesitelnějším zdá, odhodlal jsem se toto své vroucí přání uskutečniti. Vystoupiv rozhodně před rodiče, dostal jsem povolení, že po skončení tohoto školního pololetí (11. února) si nějaké místo vyhledati smím. Obracím se tudíž k Vám s prosbou, jestli nějaké uprázdněné místo máte, které bych od 15. t.m. nastoupiti mohl. Chodím zde do šesté třídy reálné školy německé a očekávám, že toto půlletí se zcela dobrým prospěchem skončím. Jsem 17 let stár, 1 m 80 cm velký a úplně zdravý. Nevystupoval jsem sice doposud nikde, ale doufám, že bych hned z počátku v dosti velkých úlohách vystupovati mohl. Jsem dosti dobrý barytonista, po případě basista a hraji jakž takž na housle. Samo sebou se rozumí, že dle not zpívati umím, mohl bych tedy zcela dobře ve Vašich opereách ve sboru zpívati.
Podmínky mé jsou skromné, požaduji jen tolik, abych slušně vycházeti mohl. Prosím tedy, velectěný pane, byste mi laskavě a brzy své mínění sdělil stran druhu úloh a gáže; stran této račte mi přibližně udati, mnoho-li by obnášeti mohla.

Adresa jest

Wenzel Wydra
Studierender an der deutschen Staatsrealschule in Pilsen.

Nedivte se, že píši adresu německy, poněvadž jsou u nás velcí Germáni, musím tuto adresu takto psáti, já však, ačkoli zcela dobře německy umím, jsem velkým Čechem. Poroučeje se do přízně Vaší i celé Vaší společnosti o brzkou odpověď prose, zůstávám Váš oddaný
V. Vydra

7. února obdržel V. Vydra ve škole od školníka dopis. List byl datován v Poděbradech a zněl:

6.2.93.
Ctěný pane!
Snad Vám známo není, že každý začátečník, mimo zpěváka, musí nějaký čas, aspoň první tři neděle, na své útraty se vydržovati. Píšete o sobě jistě, ale to nás nemůže přesvědčit, obzvláště, když jsou 2 divadla v místě. Chcete-li tedy tu zkoušku si odbýti, tak si ji musíte též proplatit sám, neb žádný ředitel si nebude platit začátečníka, když dostane již rutinovaného herce za ten samý plat. Máte-li tedy prostředky na nějaký čas, krátký, tt se rozumí, to vydržet, tedy přijeďte a pak se může něco dělat až budem vidět, jaký máte zpěvný hlas a jak se vůbec rychle učíte.
To jsou podmínky vůbec každého začátečníka, teď záleží jen na Vás, byste si to rozmyslil a podle toho jednal – pak mně dopsal. V úctě

Eliška Zöllnerová

Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat:

Vážená paní.
Vaše psaní jsem obdržel a uznávám, že to ani jinak býti nemůže, než aby se začátečník aspoň první měsíc vydržoval, poněvadž z počátku jen malých služeb prokázati může. Rodiče se tedy odhodlali, že mne budou tento první měsíc vydržovati a já mám tu čest Vám sdělit, že na druhý týden některý den do Poděbrad přijedu. Odpusťte, že Vás musím ještě jednou obtěžovati, ale prosil bych, byste byla tak laskavá a ráčila mně napsati, kde se tam mám ohlásiti, až tam přibudu a jaké věci zároveň nevyhnutelně bych potřeboval. Odpověď mně račte zaslati třebas v obálce.

S úctou V.V.

P.S: Zapomněl jsem Vám v prvním psaní napsati, že mám ryšavé vlasy, pročež to podotýkám zde, abyste potom s tím překvapení nebyli, až bych přijel. Myslím však, že to málo škodí, ukryje-li se tato chyba parukou, neb když se vlasy obarví.

Z Poděbrad obratem přišlo:

Poděbrady 11.2.93.
Ctěný pane!
Tedy přijeďte 15. t. m., ale do Mladé Boleslavi, kamž my ten samý den přijedem. To se jede z Františkova nádraží.
Prozatím potřebujete černý oblek salonní, svrchník, jedny letní šaty, střevíce, bílé punčochy, holeně vysoké (kopny), nějaká trika, ať jsou barvy jakékoliv. Co se týče barvy vlasů, za to Vy nemůžete a žádný přece na takovou věc nemůže klást váhu. Proto si pořiďte nějakou vlásenku jenom pro divadlo.
Tedy 15. t.m. v Ml. Boleslavi.

S úctou Zöllnerová

(pokračování příště)