Pověstí o paní Kateřině ze Šternberka se intenzivně zabýval dřívější správce zámku pan JUDr. Miloslav Matas. Pověst v jeho podání zní takto:
Na tomto obrazu je Kateřina ze Šternberka, o které se říká, že je to Černá paní častolovická. Tato dáma v mládí tak záviděla své sestře pohledného ženicha, do kterého se zamilovala, až svoji sestru ze závisti otrávila. Aby unikla vyšetřování před hrdelním soudem a rodina se vyhnula ostudě, byla dána do přísného řeholního řádu Klarisek v Českém Krumlově, kde také zemřela. Pro svůj čin však neměla v hrobě klidu, a proto čas od času sestupuje ze svého obrazu a bloudí na častolovické zámku po chodbách. Na obrazu je proto zachycena v řeholním obleku. Za ní je zobrazen kamenný sarkofág s mrtvou sestrou. Tím nám chtěl malíř napovědět její příběh i to, že má za sebou smrt, že zabila.
Paní Breklová tento příběh ráda vyprávěla návštěvníkům zámku a potkala ji díky němu i jedna mrzutost. Asi v roce 1975 zaslechl při prohlídce zámku pověst o Kateřině ze Šternberka jeden zapálených soudruh - redaktor Rudého práva. Následně v novinách rozmázl, jak je možné, že v socialistickém zámku straší. Na základě této reportáže přijely do Častolovic soudružky ze Státní památkové péče v Praze a nastalo vyšetřování a prověřování. Paní Brelková naštěstí svůj post ustála. Ale zakymácel se pěkně. Výsledkem šetření však bylo, že průvodkyně nesměly několik let o Černé paní mluvit, a když snad nějaká příjemná skupina vznesla na toto téma dotaz, musely používat slůvko prý a celý příběh vyprávět v minulém čase.
Ona anabáze je dokonce zaznamenána v tehdejších kronikách brigády socialistické práce. Co naplat, ta doba byla prostě taková. O lásce paní Breklové k historii a zdejšímu zámku svědčí i nejeden povzdech k existenci chladírenského učiliště v tomto objektu.
Cituji: „V křídle naproti expozici byl zřízen internát Kovoslužby Praha. Zde bylo ubytováno 180 učňů, budoucích opravářů chladírenské techniky. V tomto křídle opravdu docházelo k devastaci užívaných prostorů, ale nešlo jim prakticky nijak zabránit. Učni například z dlouhé chvíle házeli noži do výplní kazetových dveří, kde byly namalované různé ornamenty, které jim sloužily jako terč. Když výplně vypadly, byly nahrazeny nevzhledným sololitem. Nakonec mezi některými pokoji ani dveře nebyly, kolem kamen chlapci vytrhali parkety, které posloužily jako palivo, o škodách v parku ani nemluvě. Byla to ale dělnická mládež a na tu nebylo možné si postěžovat.“
S postavou Černé paní častolovické se paní Milada během svého působení na zámku nikdy nesetkala. Přičítá to tomu, že není telepatickým tipem člověka a mysterijní vlivy na ní nepůsobí.
Předchůdce JUDr. Matas však skálopevně tvrdil, že kolem něj jednoho večera prošla a šustila při tom táflovými sukněmi. Jako řeholnice asi táflové sukně nenosila, ale ve staré budově může člověk slyšet ledasco.
Nyní něco k obrazu: Z plátna se dívá nepřívětivá tvář v černém oděvu jen s bílou rouškou na hlavě. Obraz je rozměrů asi 1,50 m x 2,50 m, v dolní části je nápis: Katharina von Sternberg Kloster Jungfrau Ordens der St. Clara zu Krummau 1527. Nápis je psán kurentem.
Výše uvedený letopočet je zajímavý tím, že v této době Šternberkové na Častolovicích ještě nežili. Zámek patřil Pernštejnům /1495-1575/. Adolf Vratislav Šternberk koupil Častolovice až roku 1694 od Černínů z Chudenic, kteří je roku 1684 koupili od Opperdorfů.
Šternberkům tehdy patřilo Konopiště. Smutná událost s Kateřinou se tedy mohla odehrát právě tam. Obraz se pak při stěhování rodinných portrétů hodil svým rozměrem do rytířského sálu, a proto sem byl zřejmě převezen. Na Častolovickém zámku je řada originálních obrazů, jiné obrazy jsou přemalované nebo domalované. A to je i případ Kateřiny ze Šternberka. Stejný obraz je údajně i v Jindřichově Hradci a tam vyobrazenou paní vydávají za jakousi Kateřinu z Monsfordu. To prý byla manželka Oldřicha Slavaty, syna Viléma Slavaty, ano právě toho pána, který byl defenestrován při pražské defenestraci roku 1618. Oldřich brzy zemřel a jeho choť vstoupila do kláštera. Sarkofág na obraze údajně znamená, že zemřela pro svět, alespoň tak to interpretovali v Jindřichově Hradci.
Dcera Kateřiny se jmenovala Anna Lucie a provdala se za Adolfa Vratislava ze Šternberka, který koupil Častolovice. Od svého děda dostala věnem obrazy z Jindřichova Hradce, přičemž nejcennější z nich jsou královské portréty. Je pravděpodobné, že měla i portrét matky Kateřiny, který mohl být později vydáván za Kateřinu ze Šternberka. Mohlo se zapomenout, kdo na obraze skutečně je nebo to bylo provedeno zcela záměrně, což bývalo v té době zcela běžné.
(pokračování příště)
