narozen 8.3.1762 v Jičíně, zemřel 3.6.1829 v Častolovicích

Kněz, milovník českého jazyka, který udržoval přátelské spojení s předními vlastenci, autor prózy, básní i dramatické tvorby.

S Častolovicemi pojí Františka Raymanna místo jeho působení, tvorby i posledního odpočinku.

Po vystudování gymnázia vstoupil do pražského semináře, kde byl roku 1787 vysvěcen na kněze. V následujících letech se stal kaplanem na Veliši, v Městci Králové a posléze v Častolovicích, kde se stal roku 1794 kaplanem a později v roce 1880 farářem. V letech 1807 až 1815 byl jmenován vikářem rychnovského okresu. Již v mládí se zajímal o český jazyk a literaturu, v době národního obrození udržoval přátelská spojení s předními vlastenci v Praze i blízkém okolí (Kramerius, Ziegler, Čermák, Vacek, Král, Rulík, manželé Rettigovi). Vedle své duchovní činnosti se věnoval také psaní knih a básní.  Napsal několik biblických básní - Máří Magdalena (1816), Poslední den a soud (1817), Josef Egyptský (1820), Písně náboženské ke cti sv.Máří Magdaleny, sv. Jan Nepomucký (1819), které se zpívaly jak v častolovickém kostele i okolí. Dále se věnoval dramatické tvorbě. Je autorem veselohry Selské námluvy (1819), divadelní frašky Vyhrané panství (1821). Ve veselohře Selské námluvy používal na svou dobu odvážně jazyk východočeského nářečí a obyčejných lidí. Časopisy Dobroslav a Přítel mládeže pravidelně zveřejňovaly jeho povídky. Mezi lidmi v  Častolovicích byly známy jeho humoristické básně, které zůstaly pouze v podobě rukopisu. V době válečného běsnění roku 1809 poskytoval duchovní útěchu umírajícím v lazaretu, který se nacházel v častolovickém zámku. Roku 1811 založil u fary štěpnici (sad) a v roce 1814 začal psát kroniku farnosti Častolovice. V roce 1888 při příležitosti 100. výročí vysvěcení Františka Raymanna na kněze mu byla na častolovickém hřbitově slavnostně odhalena pamětní deska. Zemřel 3. června 1829 v Častolovicích.