Motto: „Z včelařství naučil jsem se přírodu více znáti a více milovati než z mnoha knih učených.“

J. A. Komenský

„Život včel je jako kouzelná studánka. Čím víc z ní vody nabíráš, tím víc vody se v ní objevuje.“

Autor neznámý

„ Úplná znalost včelaření je vyloučena, neboť čím více se člověk učí, tím více dochází k poznání, že se musí učit ještě více.

Murphyho zákon

ÚVOD

Včela. Tento drobný hmyz, provázející kroky člověka odnepaměti, si v lidské společnosti vydobyl zvláštní, v dnešní uspěchané době mnohdy nedoceněné a neprávem opomíjené postavení. Je až s podivem, jak macešsky se naše „kulturní“ společnost dokáže chovat ke včelám i k samotným včelařům. Vždyť nejnovější archeologické poznatky nasvědčují tomu, že se včely na zemi vyskytovaly daleko dříve než člověk a život bez nich by nebyl prakticky možný. Předpokládá se, že včely obývají tuto planetu pět až deset milionů let, tedy dvakrát až čtyřikrát déle než člověk. Opylováním přináší včela zemědělským kulturám užitek, který třicet až padesátkrát převyšuje hodnoty obratu jednotlivých včelích produktů. Opylené zemědělské kultury přinášejí vyšší výnosy a kvalitativně lepší produkty. Včela medonosná zajišťuje 90% opylování přibližně u 80 000 druhů rostlin. Bez včel by vymřelo v Evropě v krátké době asi 20 000 druhů rostlin. S včelími doplňky a produkty se potkáváme na každém kroku. Nalezneme je v potravinářství, kosmetice, léčitelství, farmacii a jiných oborech, a jen málokdo z nás si uvědomuje, že by tyto výrobky nemohly vzniknout bez přičinění a nadšení obětavých včelařů.

HISTORIE

V časech, kdy na našem území skončila doba ledová se zde nově usadila „včela kraská“, která si uchovala znaky charakteristické pro vyhynulé včely žijící v dobách předledových. Postupným historickým vývojem v našich končinách vyvinuly tři základní odvětví včelaření.

Sběrné včelaření: Nejstarší doklady o odebrání medu včelám známe ze skalních kreseb z období před rozšířením zemědělských civilizací. Například skalní kresba objevená v Pavoučí jeskyni ve Španělsku je datovaná kolem 12. tisíciletí př. n. l. Pravěcí lovci vybírali medonosné plásty. Touto nešetrnou, ale zcela přirozenou činností, bohužel ničily včely. O včelách se píše také ve Starém zákoně a ve starověké řecké i římské literatuře.

Lesní (brtnické) včelaření: Lesní včelaření má svůj počátek v dobách, kdy se začaly kočovné národy usazovat, zabývat zemědělstvím a chovem domácích zvířat. V rámci svého teritoria začali lidé využívat vše, co jim poskytovalo zdroj obživy. Včelí med se stal vzápětí žádaným doplňkem jednoduchého jídelníčku. Vařily se z něj různé kaše a nápoje. Věhlas a popularitu získal tzv. picí med - opojný nápoj s obsahem alkoholu. Člověk začal včely vyhledávat a ošetřovat, což dalo základ novému oboru lidské činnosti - včelaření. Kromě lahodného medu začala být poptávka i po vosku, který se stal na dlouhou dobu nenahraditelnou součástí forem v kovolitectví. Později se z něj začaly vyrábět i svíce.

Rolnické (domácí) včelaření: První doklady o chovu včel, tedy již záměrné výroby medu a vosku, známe až z pozdější doby, a to z Egypta, kde včely byly chovány v hliněných válcovitých ležanech od 4. tisíciletí př. n. l.

Lesní včelaři tzv. Brtníci se postupem doby osamostatnili a opatrování včelstev v lesích a hvozdech se stalo jejich živobytím. Rolníci získávali med výměnou za svoje výrobky a plodiny. Čím dál více se u nich začala projevovat snaha o přenesení včel k obydlím. A tak se stalo, že lidé umístili ve svých zahradách a na humnech velké kusy vyvrácených stromů s vyhnilou dutinou a do těchto kmenů (špalků) po drobných úpravách usadili včelí roje. Včelaření ve špalcích (klátech) je typické zejména pro slovanské národy. O chovu včel u Slovanů se zmiňují ve svých cestopisech z 9. až 10. století arabští obchodníci. Slované se postupem doby stali zkušenými a vyhlášenými včelaři. Často byli povolávání do germánských krajin jako včelmistři. Germáni na rozdíl od Slovanů hojně využívalo při včelaření převážně slaměné košnice.

První zmínka o chovu včel u nás (pokud pomineme pověst o praotci Čechovi a jeho zmínce o zemi mlékem a strdím - tedy medem - oplývající) je z roku 993, kdy se břevnovskému klášteru odváděl desátek medu. V zakládající listině kapituly litoměřické ustanovuje Spytihněv II. v roce 1057 šest poddaných, kteří budou každoročně odvádět med. Závěť olomouckého biskupa Bruny z roku 1267 uvádí jak brtnictví, tak i včelařství v úlech. Častý výskyt zpráv o včelařství od 10. století nasvědčuje obecnému rozšíření včel v našich zemích. Z chovu včel se odváděly poplatky vrchnosti většinou v medu nebo vosku. Medovina byla oblíbeným a ceněným alkoholickým nápojem. Pro brtnické cechy platila přísná pravidla. Brtnická či medařská nebo taká lesnická práva, privilegia a řády udělované a potvrzované od 14. do 18. století, včetně potvrzení brtnického práva včelařů k norimberským císařským říšským lesům Karlem IV. (r. 1350), dokládají rovněž pradávné tendence sdružování včelařů. Z první poloviny 15.stol. se uchovalo nejstarší vyobrazení špalků stojanů a sudů s medovinou, také nejstarší dochované úly na našem území jsou právě špalky stojany (kláty).

Na konci 16. století vznikly v českých zemích první včelařské cechy, které chránily včelaře a jejich včelstva. V letech 1570 až 1578 vznikaly nejstarší artikule včelařské (stanovy), které určovaly práva a povinnosti včelařů. Z pozdějších listin je známá tzv. Listina Meziříčská z roku 1591, která stanovuje určitá pravidla lesního i rolnického (domácího) včelaření. V instrukci pro správu komorních lesů z roku 1599 již chybí zmínka o ochraně lesního včelaření. Brtnické včelaření postupně ustupovalo do pozadí.

Po roce 1665 byla práva včelařů značně omezená a teprve patent Marie Terezie z 8.4.1775 je osvobodil od všech poplatků a dal jim svobodu. Marie Terezie v roce 1769 založila ve Vídni první včelařskou školu. O šest let později byla založena škola také v Brně, po třech letech přestěhována do Vsetína, a roku 1781 byla zrušena pro malý zájem včelařů.

Ve druhé polovině 18. stol. prakticky zanikly poslední zbytky brtnictví v našich zemích. V 70. letech došlo k pokusům o podporu včelařství vydáním včelařských patentů. V roce 1775 bylo pro Moravu a Rakousko na popud císařovny nově a jednotně upraveno někdejší medařské právo tzv. Včelařské patenty Marie Terezie, o rok později se těchto patentů dočkaly i Čechy. V patentech byl chov včel prohlášen za svobodný a jako takový byl zároveň osvobozen od daní a poplatků. Přínos patentů je i v tom, že význam včelařů a včelařství byl uznán oficiálně, a to na té nejvyšší vladařské úrovni.

Dále byly zřízeny včelařské školy nejprve ve Vídni, pak v Brně a v Novém Kníně v Čechách. Významný je přínos slovinského včelaře Antona Janši (1734-1774), prvního učitele včelařství v Rakousku - Uhersku, a zvláště našeho včelaře a faráře Josefa Antonína Janiše (1749-1821), který působil v Hostivaři u Prahy a roku 1784 zhotovil první úl z prken.

V některých krajích došlo ke značnému rozvoji včelařství (Chrudimsko, Prácheňsko...). Způsob chovu včel ve špalcích a košnicích byl různý. Včelí dílo se zpevňovalo pomocí křížů, odebírání medu neboli "podřezávání včel" se provádělo nejčastěji na jaře. V druhé polovině 18. stol. byly sestrojovány úly dělitelné, např. myšlenku nástavkových úlů převzal v 80. letech zmíněný Josef Antonín Janiš. Postupně byly vytvořeny základní konstrukční prvky pro soustavu úlů s pohyblivým dílem (Jan Wunder (1811 - 1888), Dr. Jan Dzierzon (1811-1906).

K rozvoji včelařství, zavádění nových úlů, pomůcek a způsobů chovu přispěl značnou měrou vznik včelařských spolků.

První včelařský spolek v Čechách (a v celém Rakousku-Uhersku) byl založen 1.června 1852 v areálu zámku Krásný Dvůr u Podbořan. Jmenoval se Spolek pro zvelebení včelařství v Čechách. Iniciátorem jeho založení byl římskokatolický kněz J. N. Oettel (1801-1866), působící tehdy v nedalekých Buškovicích. Při založení měl spolek -148 členů a následující rok o 64 více. Protože v tomto spolku převládalo postupně německé vedení, založili čeští včelaři z iniciativy hraběte Jana Haracha (1828-1908) v roce 1846 vlastní spolek s názvem První včelařský spolek v Chrudimi.

Funkci českého zemského ústředí převzal Ústřední zemský spolek včelařský pro Čechy, založený v roce 1874 a zastával ji až do roku 1943.

Nejstarší spolek pro zvelebení včelařství v Čechách zanikl v roce 1902 sloučením s Německým včelařským zemským ústředním spolkem.

Rozvoj racionalizace včelařství příznivě ovlivnil vynález medometu, jehož konstruktérem byl František Hruška. Princip odstředivého medometu předvedl veřejnosti na sjezdu včelařů 1865 v Brně. Vynálezy medometu i Iisu na mezistěny urychlily šíření úlů s pohyblivým dílem. Tyto umožňovaly lépe využívat dosavadní i nové poznatky ze života včel. To se uplatnilo především při rozvoji chovu matek.

V roce 1919 byl založen Výzkumný ústav včelařský v Praze (od roku. 1924 v Dole u Libčic n. Vltavou), v roce 1922 výzkumná stanice včelařská v Židlochovicích (od roku 1940 v Prostějově) a v liptovském Hrádku (1929). Práce výzkumných zařízení se uplatnila především při zjišťování včelích nákaz, jejich léčení a tlumení. Od začátku 60. let 20. století se intenzivně provádí plemenářská práce. Byla zavedena a rozšířena inseminace včelích matek, koncem 60. let se rozšířil chov včely kraňské. Úspěšný rozvoj včelařství po druhé světové válce zabezpečovaly včelařské organizace - Český svaz včelařů a Slovenský zvaz včelárov.