Ačkoli jsem se v sobotu dne 3. záři 2011 účastnil jedné významné události v životě dvou mladých lidí, rozhodl jsem se, že svůj odpolední program trochu upravím a společně s manželkou a dětmi navštívíme na zámku v Častolovicích Hradozámeckou noc.

Hradozámecká noc je zajímavá kulturní akce pořádaná na některých hradech a zámcích. S tímto projektem přišel Národní památkový ústav České republiky a jeho hlavním cílem je představit památky v netradiční době, s  netradičním programem, jako místa neustále živá, na která má smysl se vracet. Kulturní program je různorodý, od nočních prohlídek (prohlídek v netradičním osvětlení), přes divadelní představení a hudební vystoupení až po komponované pořady. V letošním roce se do projektu poprvé přihlásil také častolovický zámek.

Je 22:45 hodin. Otevřenou hlavní branou vstupujeme do nádvoří. V kavárně je netradičně živo. Usměvavé servírky v tmavých šatech poletují mezi hosty, kteří spočívají na rozkládacích židlích pod otevřenými slunečníky. Vzduchem prostupuje směsice vůní podávaných nápojů, teplých pokrmů, rozpuštěného parafínu a obyvatel nedalekého zvěřince. Nádvoří je decentně osvětleno. Na kamenné kašně stojí plechové lucerny s hořícími svíčkami. Vše má žlutý nádech. Z reproduktorů se line stylová hudba. Na dřevěných lavičkách a čalouněných poduškách posedávají nedočkaví lidé. Do zámku i ven z nádvoří jich proudí celé davy. Ani jsme nečekali, že zde potkáme tolik známých tváří. V pokladně si kupujeme rodinnou vstupenku. Od slečny v bílém získáváme informaci, že půjdeme na prohlídku přibližně za čtvrt hodiny. Zbylý čas využíváme tak, že z lavičky od pokladny sledujeme dění kolem sebe. Lidé přicházejí a odcházejí. Nadešel čas prohlídky. Na věžních hodinách se objevuje údaj XXIII:XV a my vstupujeme do expozice. Procházíme známými komnatami, vyštafírovanými pokoji, arkádovou chodbou a společně s dalšími návštěvníky plnými doušky nasáváme atmosféru nočního zámku. Průvodce se úzkostlivě nedrží naučeného textu, ale cíleně se zaměřuje na zajímavosti a historické perličky. Častěji než jindy zmiňuje některé pasáže knihy Cesta, kterou napsala maminka současné majitelky zámku paní Cecilia Sternbergová. Jsme nadšeni. Je až s podivem, kolik nových objevů může člověk v nezvykle osvětleném prostředí a na základě netradičního výkladu historie učinit. Všímáme si zejména detailů a maličkostí. Výsledný dojem z prohlídky završuje zámecká kaple Božího těla a impozantní Rytířský sál. V ohništi uvnitř krbu praská dřevo. Oranžové plamínky se mihotají po zdech. V místnosti je lehce cítit kouř. Ze stěny si nás již ode dveří prohlíží tajemná Kateřina ze Šternberku, pověstná to Černá paní častolovická. Se shovívavým úsměvem čelí četným poznámkám obyčejných smrtelníků. Asi má pro naše nynější počínání pochopení. Blíží se hodina duchů a přiblížil se i čas našeho odchodu. Další skupina totiž dorazila do expozice. Loučíme se s lidmi z masa a kostí a otevřeným francouzským oknem vstupujeme na balkón situovaný směrem do anglického parku. Tím nevšední prohlídka zámku končí. Cestou domů si s dětmi sdělujeme své dojmy:  jsme příjemně naladěni, lehce unaveni a náramně spokojeni. Snad i díky tomu blaženě usínáme v pomyslném bezpečí svých postelí.
Doufejme, že se bude Hradozámecká noc zase někdy opakovat. Určitě to stálo za to.

J. Václavík ml.