...Pamatuji, že v mé době lapili do sítí v Kostelci nad Orlicí za necelý půlrok 700 mimořádně velkých lososů. Mají maso různé podle ročního období. V době květu fialek a potom růží začnou se barvit do růžova. Když mají bledé zabarvení , jejich chuť je nevýrazná a rozhodně jim nedáváme přednost před jinými rybami. V rukopisných záznamech k roku 1432 je zmínka, že se u Hradce Králové  náhle objevila tak velká záplava lososů, že se Labe málem vylilo z břehů, jak se zdálo, jedni se nemohli zachránit před druhými a vzájemně si překáželi, jak se děje v tlačenicích. A tak se obyvatelé města a každý, kdo bydlel u řeky, sbíhali o závod k lovu se sekerou v ruce a usmrcené ryby vyvlékali na břeh. Celou tu obšírnou pasáž o lososech jsem pověděl z vlastní zkušenosti, vždyť jsem strávil velkou část dětství v Častolovicích a potom v Kostelci nad Orlicí, majetku Tovaryšstva, velmi často jsem se také účastnil lovu a někdy jej i řídil...

...V Častolovicích za mého dětství měli páni z Oppersdorfu oboru, která byla přímo přeplněna zvěří. Jiní lidé vyprávěli, že již zpustla a že se o ni nikdo nestará...
...Velmi bohaté bažantnice i s příbytky pro ptáky jsou v Častolovicích. Ale myslím si, že jsem neviděl tupějšího tvora nad bažanta...
Jako chlapec jsem byl vychováván na také v rodině urozeného pána Otty z Oppersdorfu, jemuž kromě zbožných a ušlechtilých skutků nebylo podle svědectví současníků nic milejšího nad lov zvěře, rybolov a čižbu. To byl jeho život, těmito snahami se zabýval celý den, často na ně obětoval i noční čas za mého takřka ustavičného doprovodu. Velmi si mě totiž oblíbil a měl mě stále na očích. Pamatuji si jako pachole, jak opíral pušku o má chlapecká ramena, když se chystal mířit. Jednou střílel po jelenech na pastvě, podruhé po koloušcích, již se nestarali o nic jiného, jen hledali svou matku, a mířil také po jiné zvěři. Nejčastěji a ve velkém množství  mu padly za oběť koroptvičky a bažanti. Moje ramena k tomu pomáhala. Abych přešel k tomu, co chci říci: nejednou jsem viděl houf bažantů, kteří se před námi skrývali v blízkých křovinách, ale v polích hrabali a zobali po způsobu slepic. V čele houfu trůnil tetřev hlušec či častěji tetřívek, který jako jejich učitel vztyčoval krk a náramně bdělýma očima se rozhlížel kolem. Tetřevi to považují za velkou čest, mohou-li doprovázet, vodit a bránit bažanty proti veškerému násilí.V tom je dvojí známka hlouposti. Hluchý a navíc hloupý a nepohyblivý tetřev  ochraňuje ptáky jiného druhu, i když se mu barvou peří podobají, a přitom z toho nemá žádný zisk, ba ani potravu za odměnu. Z hlediska bažantů přitom nemá tetřeví ochrana nejmenší význam, jak bylo dokázáno na mnohých případech, poněvadž bažanti následují nejapného a hloupého vůdce v domnění, že jsou s ním v bezpečí. Jakmile tedy lovec zpozoruje bezstarostné chování celého hejna bažantů, vystřelí jedinou ránu a počká, až tetřev nebo bažantí vůdce začne tokat. To se stane, když přiletí jiný pták, který se tetřevovi nelíbí, anebo když se začnou bažanti ozývat v obvyklé době. Jako kohouti má tento rod také svůj vlastni zpěv. Tehdy tetřev náramné pyšně naduje s velkou parádou krk a třikrát, čtyřikrát i častěji zatoká. To je vhodná chvíle vystřelit na bažanty, poněvadž beztak hluchý tetřev neslyší při tokáni vůbec nic. Bažanti ovšem výstřel slyší, zdvíhají krky a dívají se upřeně na tetřeva. Ten se ani nepohne, a tak se ptáci pomalu zbaví děsu a opět se pustí do pastvy, ačkoli vidí smrt jednoho nebo dvou příslušníků hejna. Lovec se dále ukryje v křoví, přisune si v tichosti pušku, nabije, a jak jsem řekl, vyčkává novou chvíli vhodnou ke střelbě. Sám jsem viděl, jak urozený muž, o němž jsem vykládal, na stejném poli třikrát zamířil na bažanty a třemi zásahy pět zastřelil. Tak velká je tupost těchto zvířat. A ptáci by tam stáli dál, kdyby se byla koule nebo její úlomky nezaryly do země a části hrud nepokropily a náhodou nezasáhly  ostatní. Ptáci poděšení tím zásahem do jednoho ulétli, zatímco na zemi ležely mrtvolky zabitých. Lidé neznalí lovu budou snad toto mé vyprávění považovat za báchorku, ale já se dovolávám svých vlastních očí, jež to spatřily, a lovců z okolí, zejména těch starších. Sám jsem podobnou příhodu spatřil dost často a také se dověděl o podivuhodných událostech od věrohodných svědků, ačkoli by to člověk neznalý loveckého uměni mohl spojovat s kouzelnickými čarami. Ve skutečnosti je to přirozená a zaručená věc.

Použitá literatura:
Balbín Bohuslav: Krásy a bohatství české země, výbor z díla Rozmanitosti z historie Království českého (Miscellanea historica regni Bohemiae), Panorama 1986

(pokračování příště)