Myslím, že k historii ochotnického divadla v Častolovicích je třeba dodat několik vět z trochu jiného soudku. Málokdo z nás se dnes pozastaví nad tím, co všechno je schováno za statistickými čísly. Nic o tom, co všechno ochotníkům divadlo dalo. Kolik oni sami dali s každou rolí, s každým představením ze své duše i ze svého srdce. Kolik krásných večerů prožili. O úzkostech, o trémě, ale i o štěstí být ve skupině lidí sobě blízkých. Co zážitků, smíchu i radosti. Co rozdali ze sebe svým divákům. Kolik na svou roli vynaložili úsilí a obětovali svého času. Ani o tom, jak se herci sami obohatili, jak s každou rolí o kousíček povyrostli. Jak se rozdávali těm před oponou.