Většina pamětníků ochotnického divadla jsou již starší ročníky. Dnešním mladým lidem naše vzpomínky připadají už hodně zaprášené a nic jim pochopitelně neříkají. Patřím k těm „mladším“ – posledním ochotníkům v Častolovicích. Chtěla bych oprášit svoji vzpomínku na rok 1967, kdy jsme v létě na Přírodním divadle hráli pohádku Princezna se zlatou hvězdou na čele, pod laskavým režijním vedením paní Marie Matuškové.

Moc rád vzpomínám na veselou historku, jejímž hlavním hrdinou byl můj pradědeček Jan Červinka. Bydlel v jednom ze stavení za kostelem, které bychom už dnes marně hledali, ale stálo v místech, kde se dříve říkalo „Na včelnici“.
     Pradědeček bojoval pod velením známého rakouského generála A.K.F. Windischgrätze a v jedné z bitev se nevědomky a čistě náhodou stal velkým hrdinou. Když totiž v zápalu boje zaujímal se svými spolubojovníky pozice v močále, hledali kus nějaké látky, na který by si lehli, aby jim nebyla zima. Později se ukázalo, že oním kusem látky nebylo nic jiného a méně důležitého než plukovní prapor.