Vaření piva má v Častolovicích dlouhou tradici. Bývalý ředitel školy a autor knihy o Častolovicích Josef Gotthard Lašek se domnívá, že byl pivovar založen v 16. století. Nejnovější poznatky a historická literatura stanovují jeho vznik již do roku 1410, tedy do doby, kdy městečko držel Půta z Častolovic.

Výstavba pivovaru pravděpodobně tedy započala ještě za Půty nejstaršího z Častolovic (†1397). V jeho držení se postupně vystřídali Jan Puška z Kunštátu (?-1413-1415), Půta z Častolovic ml. (1420-1435), Anna z Častolovic (1435), Hynek Krušina z Lichtemburka (1435-?), Vilém Krušina z Lichtemburka (?-1454), Jiří z Poděbrad (1454-1471), Jindřich Minsterberský st. (1471-1495), Vilém z Pernštejna (1495-1521), Jan z Pernštejna (1521-1548), Jaroslav z Pernštejna (1548-1556), Arnošt falckrabě rýnský (1556-1559), Jindřich z Regeru (1559-1570), Albrecht Bryknar z Brukštejna (1570-1575), Královská komora (1575-1577), Jan z Oppersdorfu (1577-1584), Vilém z Oppersdorfu (1577-?), Jiří z Oppersdorfu (1577), Bedřich z Oppersdorfu (1577-1615), Otto z Oppersdorfu (1615-1647), František Karel Libštejnský z Kolowrat (1647-1658), Jan Václav z Oppersdorfu (1658-1676), synové Jan Václav z Oppersdorfu (1676-1684), Jan Rudolf z Oppersdorfu (?-1684), Tomáš Černín hrabě z Chudenic (1684-1694), Oldřich Adolf Vratislav hrabě ze Šternberka (1694-1703), František Damián hrabě ze Šternberka (1703-1723), František Filip hrabě ze Šternberka (1723-1787), František Filip Kristián hrabě ze Šternberka (1787-1811), František Josef hrabě ze Šternberka (1811-1830), Jaroslav hrabě ze Šternberka st.( 1830 -1874), Leopold Moric hrabě Šternberk (1874-1899), Leopold Albrecht hrabě Šternberk (1899-1937), Leopold hrabě Šternberk (1937-1949).

Pivo se nejprve prodávalo výhradně v Panském domě. Až v pozdějších dobách se mohlo prodávat i v ostatních hostincích v Častolovicích.  Šenky v 17. století měli Jan Pekař a Václav Zídka.
Mezi lety 1577 - 1647, kdy pivovar v Častolovicích vlastnili Oppersdorfové, je pivovar popisován jako objekt s měděnou pánví, káděmi, hvozdem, humnem, sladovnou, spilkou, sklepy a obydlím pro sládka. Bečvárna, kde se vyráběly a smolily sudy, stála odděleně v zadní horní části pivovaru, neboť ve své době bývala častým zdrojem požárů. Pivovar potřeboval také led, který byl dovážen ze dvora Polná - rybníku Bravník. Roku 1836 Sommer ve své Topografii království registruje v díle IV. rozsah tehdejšího častolovického pivovaru na 20 sudů (tj. asi 45 hl), v roce 1873 je to 48 hl. Ještě v r. 1889 se v obci platila pivní dávka - za každé pivo v obci spotřebované 1 K.

Ze zdejších sládků se nám zachovaly záznamy o práci Jana Čáslavského (1651), mládka Martina Plešků (1651), Františka Wotke (?-1873-1878), Karla Dvořáka (1878-1884), Jana Hošťálka (1884-1888), ? Karla Nováka (1885-1886), Gustava Lercha (1888-1896), Josefa Turka (1896-1913), Václava Dudka (1913-1917), Adolfa Potůčka (1917-1926), Miroslava Lorencza (1926-1928), Františka Hauzera (1928-1935), Antonína Beneše (1935-1936), Jana Kirchbergera (1936-1939), Karla Janko (1940-1943), Josefa Helmicha podsládka (1944-1945), Karla Janko (1945-1947), Jana Bače (1947-1949). V letech 1918 -1936 byl vrchním sládkem Václav Dudek, který v letech 1935 až 1936 vykonával také funkci ředitele pivovaru. Z nájemců známe Gustava Lercha (1888-1896), Josefa Turka (1896-1902), Václava Wegnera (1902-1906-?), Josefa Varmužu (1918-1930-?).

Modernizace se častolovický pivovar dočkal roku 1905, kdy přešel na parní pohon a v roce 1923 byla varna rekonstruována na 60 hektolitrů. Zlatavý mok vyráběl i v průběhu I. světové války. Po válce byla vyráběna hlavně slabší piva. Někdy kolem roku 1925 již trh nabízel piva normální stupňovitosti.

Ani pivovaru se nevyhýbaly nepříjemnosti. Dne 7. srpna roku 1935 postihl šternberský pivovar požár, při kterém vyhořely kanceláře a garáže. Za druhé světové války došlo k výraznějším omezením, od roku 1942 do roku 1945 častolovický pivovar spravovala nucená správa Protektorátu Čechy, Morava a Slezsko. Po druhé světové válce byla opět pro nedostatek surovin vyráběna velmi slabá piva. Teprve roku 1948 bylo přistoupeno k výrobě 7° piva. Z produkce zdejšího pivovaru jsou známa piva Ležák světlý 12o, Ležák tmavý 12o, Světlý kastelán 14o, později pivo 10% výčepné.

Od roku 1948 do roku 1949 pivovar spravovala Československá republika - národní správa a následně zanikl. Poslední pivo bylo v častolovickém pivovaru stočeno v roce 1949. Od roku 1952 do roku 1955 byla používána část bývalého pivovaru pro zimní sklady Výkupního závodu Kostelec nad Orlicí. Budova sloužila jako skladiště na obilí a brambory.  Po vytvořeni národního podniku Zelenina roku 1955 bylo rozhodnuto objekt přebudovat. Následně v letech 1956 - 57 vznikly v areálu pivovaru manipulační sklady, jeden z bývalé stáčírny piva a skladu vedle stáčírny, druhý ze sousední lednice. Dále byl probourán průchod z lednice do zadního podélného tunelu, z bývalé umývárny vybudováno sociální zařízení a kancelář pro skladníka. V místech, kde se dříve nacházela ledárna a tzv. štoky, provedli pracovníci stavební firmy likvidaci veškerého zařízení až k varně a část budovy přestavěli na šatny a kanceláře. V roce 1958 se varna dočkala přestavby na garáže. Následně byl zbourán pivovarský komín, jehož odstraněním vznikl prostor pro další garáže. Roku 1962 byla postavena nad bývalou varnou telefonní ústředna, kanceláře a zasedací místnost. Do prostoru zahrady za pivovarem se přemístil sklad obalů. Velká přestavba pivovaru skončila až roku 1963 položením betonových panelů ve dvoře a roku 1965 rozšířením vjezdu do dvora, vybouráním hlavní brány a snížením vjezdu do objektu. Ke zrušení Zeleniny došlo 30.4.1965, přičemž zde zůstala ponechána zásobovací základna se sklady. Dne 1.března 1968 byl v pivovaru zřízen pobočný závod semenářský Zeleniny Hradec Králové - Jiřina, který byl v roce 1971 přemístěn do Týniště nad Orlicí. V pozdějších dobách se nezapomínalo ani na okolí pivovaru. Roku 1995 se opravy dočkaly pivovarské schody.
V 90. letech 20. století byl v pivovaru krátce provozován velkoobchod nealkoholických i alkoholických nápojů pana Pinkase, nyní je budova majetkem paní Franzisky Diany Sternbergové, které byla navrácena v restituci.