Jednalo se o jednu z nejstarších loretánských kaplí v Čechách. V rámci své poslední vůle nechal její existenci pojistit ctihodný pan Otta z Oppersdorfu. Zápis do zemských desek byl proveden dne 13. ledna 1647, krátce po jeho smrti.

Prapůvodní špitál stával pravděpodobně v místech, kde se dnes nachází parkoviště před prodejnou železářství a také zde v pozdějších dobách stával hostinec Panský dům. Provoz špitálu zajišťovala nadace z Koldínského statku pocházející z roku 1622. Z historických pramenů se nepodařilo zjistit, kdo nechal starý špitál postavit, některé prameny uvádějí jako stavitele pány z Kunštátu.

V gruntovní knize je uveden u usedlosti Pavla Čižiny tento zápis:“Na tomto místě J.M.Pan pan špitál vystavil a roli všechnu i s paloukem Janovi Kovářovi prodati ráčil, jakž zápis na ni Jana Kováře ukazuje.“

Z architektonického hlediska se u kaple sv. Václava a Panny Marie Loretánské jednalo o osobité a netradiční řešení loretánské kaple. Santa Casa „svatý domek“, typický pro tyto stavby, si zachoval kubický charakter. Kaple byla umístěna do středu panského špitálu, což ovlivnilo rozvržení vstupních otvorů. Vyrůstala mezi dvěma přízemními obytnými křídly. Kompozičně tvořila jádro barokního celku. Z venkovní strany se nacházela štítová zeď, valbou zakončená sedlová střecha a sanktusová vížka. Hlavní portál byl začleněn do západního průčelí, rozděleného lisénami do tří polí. Na střední průčelové pole navázal štítový nástavec nad průběžnou - ukončující římsou. Západní průčelí obsahovalo kromě barokního portálu  jediný okenní otvor, ukončený segmentem, dvojici nik v bočních polích a menší niku ve štítovém nástavci. Boční vchody, situované v příčné ose sloužily pro přístup špitálníků z pravé i levé části špitálu. Toto uspořádání bylo i velice praktické, neboť chodby po stranách ústily do špitální zahrady a stejnou chodbou byl možný přístup do společné kaple nebo do obytných místností. Boční stěny  a závěrová stěna nebyly nijak významně vyzdobeny. V podřímsí se otevíraly po stranách vejčité otvory do půdního prostoru.

Vnitřní dispozice kaple se zcela vymykala tehdejším zvyklostem. Hranolový blok častolovické lorety obsahoval interiér neobvyklé půdorysné skladby. Základním půdorysným obrazcem byl v bočních stranách protažený oktogon. Jeho podélný charakter zvyšovaly v čele a v závěru přidružené půlelipsy. Protáhlé stěny oktogonu ustupovaly do stran lehce zaoblenými přechody na nároží. Základem klenebního systému byly valené pásy, svazující protilehlé šikmé, krátké stěny oktogonu. Plochu mezi valenými pasy doklenovaly na všech čtyřech hlavních stranách lunety. Zbývající poloelyptické výklenky v podélné ose kaple byly zastropeny konchou. Architektonické členění římsovými hlavicemi a na ně navazujícím trojdílným kladím se omezilo na krátké, šikmé stěny oktogonového jádra.

Někdy na konci 17. století byl vybudován hlavní portál se šternberským erbem.Tento portál se zachoval až do dnešních dob, přičemž je v současnosti umístěn v průjezdu mezi nádvořím častolovického zámku a parkem. Podobný portál nechal Adolf Vratislav ze Šternberka postavit také ve františkánském kostele v Zásmukách. Na sklonku 17. století byla pravděpodobně odstraněna porušená valená klenba.

Od roku 1622 až do roku 1784 nevznikla žádná jiná instrukce, a proto hrabě Filip ze Šternberka vydal nadační listinu, kterou uložil také do zemských desek. Listina je psána v němčině a její český překlad zní:

“Já níže podepsaný doznávám tímto pro sebe, své dědice i všechny nástupce dědictví svého vůbec, že vzhledem k nejvyššímu nařízení ohledně oněch nadací, ku kterýmjž až posud žádné listiny nadační sepsány nejsou, ihned náležité nadační listiny nadační poříditi se mají, na mém v královéhradeckém kraji ležícím panství Častolovicích, špitál pro tamní chudé poddané, totiž pro 12 mužských osob, 1 kuchařku a 2 chlapce zpěváky (mendíky) od dřívějšího majitele panství, urozeného pána Oty svobodného pána z Oppersdorfu, dle od téhož r.1647 dne 13. ledna pořízeného a v královských zemských deskách vtěleného testamentu, pak dle podílných listin ze dne 16. října 1682 mezi svobodnými pány bratřími z Oppersdorfu, dále dle roku 1695 ze dne 8. února pořízené smlouvy kupující i prodávající mezi panem hrabětem Adolfem Vratislavem ze Šternberka a panem Tomášem hrabětem Černínem z Chudenic, konečně také dle výkazu hospodářských účtů panství častolovského stále vedeného tohoto dědičného odkazu, jest založen a k vydržování těchto 15 osob, z důchodů a užitků panství častolovského vyplývajících proti závazku:že tito špitálníci každodenně ráno, v poledne i odpoledne litanie k sladkému jménu Ježíš nebo ke Všem Svatým, nebo také loretánské litanie a růžence vždy při zpěvu dvou chlapců zpěváků modliti se mají, těmito dávkami nadán, a sice“:Každé jednotlivé osobě deputát čeledína ze dvora, kterýž nyní takto je vyměřen: Mouky na chléb celoročně po 10 měřicích 2 věrtelích 1 mázlích,  hrachovin 1 měřice 1 věrtel 2 ¾ mázů žita a krup 1 měřici 2 věrtele, másla 1 ½ libry, soli 24 žejdlíků, peněz na maso 1 zlatý 44 krejcarů. Poslední den masopustní, velikonoční, svatodušní, pak o posvícení a o vánocích vydá se vždy každé osobě: peněz na maso po 1 krejcaru, pšeničné mouky 7/8 mázů, másla pro všech 15 osob společný oběd, k němuž je určeno: kapr 18 liber, pšeničné mouky 2 mázy, ječné mouky 1 věrtel, 3 mázy,  žitné mouky 1 máz, másla 2 ¾ libry, soli 1 žejdlík, mléka 6 pint za 6 krejcarů, koření za 7 ½ krejcarů, piva každému jednotlivému ½ pinty.

Toho dne dostane každý špitálník úplný oblek, totiž každý muž kabát a kalhoty z červeného sukna se žlutými výložkami a jeden pár červených punčoch, kuchařka také oblek takový a mimo to ještě dlouhou sukni a 1 pár punčoch, pak těm 13 osobám dospělým vydá se každé po 3 zlatých čistých peněz (na obuv). (Chlapci berou svoji pohledávku od školního učitele.)

Mimo to k topení a vaření dostanou celoročně :měkkého dříví 20 sáhů, štěpinového dříví 1 sáh. Dále od každé várky čerstvého piva pro všechny špitálníky 1 sud, pak každá 3 léta nové, lehké, plátnem pošité pokrývky na postel 13 kusů, slamníků také 13 kusů.

Poněvadž tedy všechno zde uvedené těm z panství častolovského v zmíněný špitál přijatým osobám starým a chudým častolovským poddaným vždy z důchodu a vyplývajících úžitků z panství (presentaci osob si vrchnosť vyhražuje) testamentem urozeného pána z Oppersdorfu založené, řádně se vydává, ale všemi následujícími podílnými a kupujícími listinami prve uvedenými jakožto dědičný dar pro všechny špitálníky blíže určeno aniž řádně posud pojištěno není, tož zavazuji se a slibuji já za sebe, své dědice i nástupce dědictví svého vůbec, že několikráte uvedené nadání dle vůle zemřelého urozeného pána Oty svobodného pána z Oppersdorfu, jak to až posud vedené účty hospodářské panství častolovského vykazují, na věčné časy prováděti a vyplňovati se bude; k pevnému potvrzení se toto vše ve zvláštní hypotéce na panství častolovském i s příslušenstvím pojistí.

Na důkaz toho a k větší platnosti všeho zde uvedeného dal jsem k tomuto ve třech stejně znějících exemplárech sepsanému nadání tento rozvrh a nadání toto bez mého dalšího vědomí, mé vůle a přítomnosti při veleslavném českém zemském právu tam, kde patří, vtěleno a zaznamenáno býti může a má, čemuž na důkaz můj vlastnoruční podpis a otisk rodinné hraběcí pečetě, jakož i dvou podepsaných a snažně vyžádaných za nic dalšího neručících pánů svědků (tit.) jednostranné, právoplatné podpisy (a pečeti).

Tak se stalo ve Vídni dne 8.m. února 1784

František Filip hrabě ze Šternberka, Karel hrabě z Clary a Aldringeru (jakožto dožádaný svědek), Jan Marcel z Grundu (jakožto dožádaný svědek).

Dále následuje poznámka:

Od veleslavného cís. král. zemského gubernia pro království české se tato listina nadační (v plném znění) přijímá a potvrzuje.

V Praze dne 19. července r.1784.

Prokop hrabě Lažanský, Jan šlechtic z Mayern

Konečně následuje poznámka, že celá tato listina nadační doslovně v desky zemské pod lit. E.7. dne 28. července 1784 (ve středu na památku sv.Viktora papeže) vtělena a vyznamenána byla.“

V kapli zpívali vybraní chlapci, říkalo se jim MENDÍCI, za což dostávali stravu a oblečeni. Byli to většinou nemajetní žáci, kteří si vedle studia přivydělávali zpěvem na obživu. Podle již zmiňované nadace mohlo být ve špitále vydržováno celkem 15 osob. Každá dostávala deputát představující ročně mouku na chleba, hrách, kroupy, máslo, sůl, peníze na maso, dřevo na topeni, oblečení a obutí.

Zástupce vrchnosti ve spolupráci s duchovním správcem rozhodoval o obsazení špitálu.V roce 1786 byla na základě nařízení císaře Josefa II. kaple zrušena. Pro potřeby špitálu byl až do roku 1791 ustavován zvláštní kaplan, pak byli špitálníci nuceni docházet do kostela sv. Víta. Zajímavostí špitálu bylo, že každý jeho obyvatel dostával zdarma černý kabát s modrou hvězdou a ještě za jeho života mu byla vzata míra na rakev, kterou pak uložili na půdě.

V pamětní knize častolovické fary z roku 1796 se o kapli píše už jen  jako o kapli sv. Václava. Zasvěcení kaple pouze jednomu patronu (sv. Václavu) a její barokní přestavbu, která odstranila loretánskou vnitřní skladbu, si lze vysvětlit tak, že nový patron již neuznával původní dvojí zasvěcení kaple Panně Marii Loretánské a sv.Václavu.

V lednu 1934 byly dvě místnosti špitálu upraveny pro vyvařování polévek školním dětem - jedna jako kuchyně, druhá školní jídelna.

Kapli sv. Václava s přilehlými budovami "špitálem" obdržel za revize I. pozemkové reformy majetku Leopolda Sternberga v roce 1950 Místní národní výbor Častolovice. První část kaple byla ve velmi špatném stavu, část stropu propadlá, špatná krytina. Druhá část byla v té době obývána Františkem Sejkorou, bývalým nočním hlídačem zámku. O vlastní kapli byl již v r. 1949 veden spor mezi MNV a uživatelem - římskokatolickou církví. MNV ji totiž při prováděni revize přislíbil církvi, která v obci neměla vhodný stánek k církevním obřadům (československá církev). Kaple dále chátrala až do doby, kdy bylo rozhodnuto o jejím zbourání. Její odstřel provedl dne 25. dubna 1975 lngstav s.p. Následně s úpravou křižovatky silnic č. 1/11 a II/321 a stavbou nového mostu dochází k nejdrastičtějšímu zásahu do historického jádra Častolovic. Zaniká panský dům, špitáI, kaple sv. Václava, pálenka i panské zahrady.