Pověst o paní Kateřině se na častolovickém zámku traduje odnepaměti a má několik verzí. Má se údajně zjevovat jednou za padesát let, nebo vždy, když má někoho ze šternberského rodu potkat něco zlého. Hrabě Josef Kinský, bývalý majitel zámku a cihelny v Kostelci nad Orlicí, kdysi paní M. Breklové (pozn. autora - dlouholetá kastelánka) vyprávěl, že se Kateřina objevovala i ve dne, a to v podobě černé slepice, a že ji dokonce na vlastní oči spatřil. Jako chlapec jel jednou z Kostelce nad Orlicí na kole do  Častolovic s jistým vzkazem. Při zpáteční cestě uviděl černou slepici  v rohu nádvoří. Řekl o  tom doma, kde mu ihned zakázali, aby o tom, co viděl, někomu z častolovických majitelů zámku řekl. Ten den se na častolovickém panství připravovala svatba dcery Žofie, která si měla vzít mladého Radeckého. V tak slavnostním a zásadním životním okamžiku nechtěl nikdo rodiče novomanželů ani jejich blízké znepokojovat. Ke sňatku vskutku došlo, ale manželství nedopadlo dobře, protože ženich záhy rozfofroval nevěstino věno a pak se vytratil, údajně někam do Ameriky. Žofie pak dožila za velice skromných poměrů sama ve Vídni.

Pověstí o paní Kateřině ze Šternberka se intenzivně zabýval dřívější správce zámku pan JUDr. Miloslav Matas.  Pověst v jeho podání zní takto:

Na tomto obrazu je Kateřina ze Šternberka, o které se říká, že je to Černá paní častolovická. Tato dáma v mládí tak záviděla své sestře pohledného ženicha, do kterého se zamilovala, až svoji sestru ze závisti otrávila. Aby unikla vyšetřování před hrdelním soudem a rodina se vyhnula ostudě, byla dána do přísného řeholního řádu Klarisek v Českém Krumlově, kde také zemřela. Pro svůj čin však neměla v hrobě klidu, a proto čas od času sestupuje ze svého obrazu a bloudí na častolovické zámku po chodbách.  Na obrazu je proto zachycena v řeholním obleku. Za ní je zobrazen kamenný sarkofág s mrtvou sestrou. Tím nám chtěl malíř napovědět její příběh i to, že má za sebou smrt, že zabila.