Pověsti, příběhy, historky

Pověsti, příběhy, historky
PROROCTVÍ O ZÁCHRANĚ MEZI ORLICEMI PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel Jiří Václavík   
Pátek, 16 Květen 2014 00:00
Velikost písma:

Při veliké vojně, která v Čechách nastane, v kraji mezi Divokou a Tichou Orlicí neublíží se ani slepici. Kraj mezi oběma řekami bude uchráněn od válečných hrůz.

 

 
O VODNÍKOVI PDF Tisk Email
Napsal uživatel Jiří Václavík   
Pátek, 16 Květen 2014 00:00
Velikost písma:

U potoka, který se vlévá do Divoké Orlice, žala dívka trávu a usekla nevědomky nožku žábě, což byl proměněný vodník. Za to musela sloužit a uklízet vodníkovi celý rok v jeho vodní říši. Když odcházela ze služby , dával ji vodník za odměnu do zástěry smetí. S rozhořčením většinu na suchu vyhodila. Několik snítek přece zbylo na zástěře a ty se pak doma proměnily ve zlaté penízky. Děvče se vrátilo pro smetí, ale už tam nenašlo nic.

 
PŘELOVY PDF Tisk Email
Napsal uživatel Jiří Václavík   
Pátek, 16 Květen 2014 00:00
Velikost písma:

Pod kosteleckým zámkem na louce ke Stradinám jsou přelovy (jezírka, tůně) pocházející z původního koryta Orlice. Když se Cavriániové roku 1796 vyprodávali z Kostelce, odhadl jejich správce majetek velmi nízko a dostal za to od nového majitele odměnu. Připravil tím vrchnost o mnoho peněz. Pak ho tížilo svědomí a skočil do těch přelovů. Dlouho o něm nikdo nevěděl, až když ho v těch smutných černých přelovech plných žabince našli, byl už celý ztýřelý.

 

 
PLAČÍCÍ PANENKY PDF Tisk Email
Napsal uživatel Jiří Václavík   
Pátek, 16 Květen 2014 00:00
Velikost písma:

Mezi Kostelcem nad Orlicí a Častolovicemi je ve Stradinách louka oplakávaná pannami.Tráva v době senoseče vždy důkladně promokne. Podle pověsti patřila v dávných dobách louka dvěma sestrám, které o ni připravil sousední statkář. Panny prý pro ztrátu hořce plakaly. Proto když je louka posečená a prší, lidé říkají: „Panenky pláčou.“

 
VORAŘSKÝ PŘÍBĚH PDF Tisk Email
Napsal uživatel Jiří Václavík   
Pátek, 16 Květen 2014 00:00
Velikost písma:

Jednomu voraři se narodilo už osmé dítě. Radili se, kdo mu má jít za kmotra. Tu najednou tluče na branku pěkný mysliveček, který se pak nabídl, že kluka u křtu podrží. Dali mu jméno Mikuláš. Kmotr strčil za povijan dva zlaté, a když se táta ptal, odkud ho pán zná, řekl, že od vody, že on je totiž vodník z Orlice. O kmotrovi vícekrát neslyšeli, až jednou, když syn spadl pod vor a nemohl ven.Tu ho něco chytilo za ruku a vytáhlo ven. A to neviditelné dodalo:“Vyřiď mamince a tátovi, že je dává pozdravovat kmotr.“ Kmotr vodník na svého kmotřence nezapomněl.

 

 
« ZačátekPředchozí1234DalšíKonec »

Strana 2 z 4



PageRank

WebInfo - SEO analýza


Vytvořil a spravuje Daniel Beneš © 2010 - 2015 | Grafika Daniel Beneš & Jiří Václavík © 2010 - 2015
Licence Creative Commons
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko