Půta III. (nejmladší) z Častolovic (?-1435) - hlavní stoupenec krále Zikmunda v Čechách, kladský hejtman, velmož a diplomat (více informací zde...)

Právo ražení mincí, dle hodnoty a přísady mince vratislavské a svídnické, udělil Půtovi z Častolovic dne 10. ledna 1426 král Zikmund Lucemburský. Platily po celém Kladsku a byly nazývané  kladské haléře nebo feniky. Na líci mince se nacházel korunovaný lev, který měl u pozdějších ražeb u pravé zadní nohy hvězdičku. Rub tvořilo minuskulní písmeno g, uvnitř písmene byl u zmiňovaných pozdějších ražeb zobrazen  křížek a po stranách kroužek. Písmeno G  představovalo první písmeno latinského i německého názvu Kladska (města a území) - Glatz.
Za nejstarší považujeme dvoustranné haléře, jenž zapadají mezi ostatní slezské městské ražby. Průměr mince je 11,5 mm, hmotnost 0,239 g a jakost 350/1000 Ag. Štíhlá kresba lva se liší od ostatních kladských ražeb a v detailech v mnohém připomíná vratislavské haléře, tzv. Rempelheller, které bývají datované do roku 1422. U novějších variant zůstal průměr mince stejný,  její hmotnost se zvýšila na 0,299 g, jakost 250/1000 Ag.
Po smrti Půty z Častolovic (1435) dochází v Kladské mincovně k ražbě jednostranné okrouhlé mince ve starší literatuře označované též jako „české feniky“. V roce 1455 prodává Kladsko Vilém z Lichtenburka Jiřímu z Poděbrad. Tímto končí doba mincování rodu pánů z Častolovic a Lichtenburka v Kladské mincovně.
Jiří z Poděbrad v roce 1456 navázuje na tradici kladského mincování pánů z Častolovic a z Lichtenburka a  nechává zde razit především jednostranné haléře se lvem a dobře známým písmenem g. Ve snaze o konsolidaci českého mincovnictví přichází v roce 1469 král Jiří s velkolepou mincovní reformou, jejímž prostřednictvím se vrací český stát po půlstoleté přestávce opět k vydávání pražských grošů. Obnovení jejich ražby umožnil především opětovný rozvoj těžby stříbra v Kutné Hoře.