(pokračování druhé části)

Vraťme se však k častolovickému rodákovi Václavu Čeřenskému.

V období od 16. prosince 1915 do konce března 1916 je zpět v České družině a působí při ní jako mladší důstojník. Dne 3. ledna 1916 dostává Čeřenský rozkaz č.497 §7, ať denně od 10 do 12 hodin vyučuje mužstvo, místo nemocného Číly, učebnou komandu. Od 1. dubna 1916 je již zařazen do nově organizovaného 1. československého střeleckého pluku Mistra Jana Husi. V březnu 1917 se stává velitelem u 2. střeleckého pluku. S jednotkou bojuje u Zborova, kde je raněn. Své zranění si doléčuje v Kyjevě a 31.12.1917 je z rozkazu štábu 1. československé střelecké divize poslán jako vojenský zástupce na rumunskou frontu s tajným posláním od T.G. Masaryka ke spojencům v Jassách.

(pokračování první části)

Ted již víme, že starodružiníku Čeřenskému, se jako jednomu z mála dobrovolníků, podařilo nelehký úkol splnit, ačkoli je během svého putování několikrát zajat. A jak se vede ostatním?

Dobrovolníku Čižmářovi se vůbec nedaří projít nepřátelskou linií a proto se vrací zpět k jednotce.

Dobrovolník Daškevič (původem Polák) zřejmě úspěšně proniká prvním pásmem frontové linie. Od té doby je nezvěstný a nedaří se o něm nic zjistit. Do českých zemí však nikdy nedorazil.

Václav Čeřenský přichází na svět ve východočeských Častolovicích dne  6. května 1882. Jeho otec František Čeřenský (manželský syn Josefa Čeřenského – měšťana v Kostelci n. O. čp.109 a jeho ženy Alžběty rozené Kašparové) má v Častolovicích propachtovaný hostinec Panský dům (bývalé čp.6). Matka se jmenuje Marie a je dcerou Jiřího Němečka rolníka z Malých Petrovic čp.30 a  jeho manželky Kateřiny rozené Kozlové z Olešnice. Václav Čeřenský absolvuje nižší reálnou školu, obchodní pokračovací školu a šest tříd ruského gymnázia v Akermanu. Za svůj krátký život se stíhá dvakrát oženit, s první ženou má tři děti. Stává se aktivním členem tělocvičné jednoty Sokol. Čtyři roky před I. světovou válkou vysílá Sokol Václava Čeřenského do carského Ruska, kde v přibližně stotisícové československé menšině vyučuje tělocvik.

Součástí oblečení a interiéru bývaly v minulosti barvené tkaniny nebo látky potiskované nejčastěji na modro. Modrotisk je negativní tisk spočívající ve vykrytí zvoleného vzoru rezervážní směsí, která zabrání proniknutí barvy k textilu. Původně se k obarvení indigem, importovaným přírodním barvivem, používala zákazníky donesená domácí lněná plátna, ve druhé polovině 19. století lněná a bavlněná plátna přímo z továren. Modré plátno nebo modrotisk byly dostupné nejširším vrstvám obyvatel a používalo se dlouhou dobu k nejrůznějším účelům. Od konce 18. století pronikal modrotisk do lidových krojů, jeho obliba vzrostla hlavně v 19. století. Pro některé oblasti se stal typickým materiálem. V 19. století byla modrotiskařská dílna snad v každém malém městečku, ve 20. století jich začalo ubývat, dodnes jsou v Česku v provozu dílny v Olešnici a ve Strážnici.