Rozhovor s Josefem Krámem o důležitosti regionální historie, Rychnovu nad Kněžnou, Karlu Poláčkovi a Bohumilu Hrabalovi

Řadu let se zabýváte historií Rychnova nad Kněžnou. Rodákem ale nejste. Jak jste se vlastně do Rychnova a k historii města dostal?

Narodil jsem se sice v Pardubicích, ale pocházím z Vysoké nad Labem, což je vesnice mezi Pardubicemi a Hradcem Králové. Vystudoval jsem český jazyk a literaturu na Vysoké škole pedagogické v Praze, studia dokončil v roce 1959 a jen pro zajímavost – mými spolužáky o rok výš tehdy byli pozdější zakladatelé Divadla Járy Cimrmana Zdeněk Svěrák a Miloň Čepelka. A jelikož mě od mládí bavily jazyky, dokončil jsem v roce 1966 ještě studium španělštiny a pak si udělal doktorát.Do Rychnova jsem přišel v roce 1960 na svoje první učitelské místo na tzv. umístěnku. Na fakultě mě sice před Rychnovem varovali, že je to díra, a kdoví, zda tu vůbec připomínají Karla Poláčka. Musím objektivně přiznat, že když jsem do města přišel, tak zde skoro žádný kulturní život nebyl. Hrálo tu jediné kino, a to ještě ani ne každý den. Teprve později se zde začaly rozvíjet různé kulturní aktivity, jako byla třeba známá Rychnovská 8 (celostátní soutěž amatérských filmů s mezinárodní účastí). Postupně se zde vytvořila skupina lidí, která se věnovala kulturnímu životu ve městě. Sem patřil například přednosta železniční stanice pan Požár, který se věnoval amatérskému filmu, nebo Jaroslav Doleček, který se v amatérském filmu stal dokonce evropskou špičkou. Já se zajímal více o historii města a o lidi, kteří zde žili. To vycházelo částečně z mé učitelské profese, působil jsem totiž jako učitel češtiny na rychnovských odborných školách osmatřicet let a často se studenty chodil na různé exkurze po městě. Nemluvě o tom, že jsem s nimi bezmála třicet let jezdil průměrně dvěma autobusy každý měsíc do divadel v Hradci Králové, Pardubicích, Šumperku a Náchodě. Prostě jsem nechtěl, aby znali jen cestu od nádraží ke škole, ale aby věděli o Rychnově mnohem více, aby znali jeho minulost, památky… Tak jsem se začal o historii Rychnova intenzivněji zajímat. Kromě toho jsem dlouhé roky o sobotách a nedělích, ale i o prázdninách vedl v Rychnově oddíl dětské turistiky – jedním z jeho členů byl i Roman Šebrle…

V letech 1918 - 1919 vyučoval na pětitřídní Obecné škole v Častolovicích náboženství kaplan František Škeřík -  rodák z Vysokého Újezda u Litomyšle. Po vzniku Československé republiky byly ze školy odstraněny symboly Rakousko - Uherské monarchie, které nahradily vyobrazení velikánů českých dějin. A tak se stalo, že ve čtvrté třídě byl k velké nelibosti zmiňovaného učitele náboženství na zeď zavěšen obraz „kacíře“ Mistra Jana Husa.

Jaro roku 2000 bylo velmi příznivé pro chov včel. Včely měly brzký prolet, všude plno květenství. K zazimování bylo nahlášeno  469 včelstev.

Do výboru spolku byli zvoleni:

František Barvínek (pokladník), Jan Bureš (místopředseda), Milouš Farský (nákazový referent), Josef Filip (osvětový referent), Lazároš Filipů (člen), Josef Hlaváček (člen), Dušan Chadim (člen), Jaromír Jakubec (pastevní referent), Antonín Jiruška (jednatel), Petr Krtička (chovatel), Stanislav Vilímek (racionalizační referent), Bohumil Vogel (náhradník), Ing.Miroslav Chaloupka (předseda). V tomto roce proběhly oslav 110. výročí založení místní organizace (11. listopadu).

12. října 1940 zemřel čestný předseda spolku osmdesátiletý Čeněk Hruška. Snažil se sestrojit úl, ve kterém by mohly snadno včelařit i děti.

Roku 1943 proběhla v Kostelci nad Orlicí porada všech spolků z celého okresu.

1947 – spolek je součástí XVI. Župy Kodýmovy

Roku 1955 byl vydán nový Organizační řád plemenného chovu včel

10. července 1960 proběhla ustanovující konference Československého svazu včelařů v Rychnově nad Kněžnou. Kostelec nad Orlicí na konferenci zastupoval Václav Michera.